od Jana » pon 18. led 2010 20:21:58
Eduard Tomáš - Jóga pozornosti
Mysl sama v sobě je věčná, přirozeně pokojná, nehnutá. Spočiň v tomto přirozeném stavu.
Říká se, že být bdělým je vším. To je staré džňanické přísloví a pravidlo pro hledání sama sebe, které razil už Gautama Buddha. Bdělost a pozornost jsou vlastně jedním a tímtéž. Pokusme se najít pramen naší pozornosti, čiré pozornosti, v níž není předmětu pozornosti. Možná, že přitom najdeme i něco víc, než si dnes myslíme. Věnujme spolu trochu pozornosti, pozornosti samé, a uvidíme, kam až nás pátrání přivede a co nám přinese. Neboť co když právě zdroj pozornosti je oním hledaným "kde"?
A najdeme-li "kde", můžeme snad najít i "co."
Vydejem se na průzkum posledního pozorovatele v nás...Zkusme záměrně hledat pozornost jako takovou. Zamyslíme-li se nad tímto zvláštním návrhem musíme, chtě nechtě připustit, že půjde patrně o jedno z nejjednodušších hledání vůbec, neboť nejenže máme svou pozornost stále po ruce, ale ani její sídlo nám nemůže nikam utéct. Nuže, zkusme obrátit pozornost proti toku jí samé!
Nejprve si však musíme uvědomit, co vlastně pozornost je a proč o ní víme tak málo, ačkoli jí používáme dnes a denně, prakticky v každém okamžiku svého života.
"Pozornost je směrování mysli na nějaké místo, předmět nebo pojem", říká otec jógy Pataňdžali ve své Jógasútře. Jenomže my hledáme chceme zažít něco víc než jen pozorování předmětů pozornosti. Proto se ptáme znovu: "Kdo v nás vlastně pozoruje?"
"Duše je pozorovatelnou" říká tentýž autor. Nuže, podívejme se, jak vlastně duše pozoruje svět.
Bhárati Tírtha říká :"Tvar je pozorován a oko je jeho pozorovatelem. Oko je pozorováno a mysl je jeho pozorovatelem. Mysl se svými změnami je pozorována a Svědek "Já" je skutečným pozorovatelem. Avšak Svědek není pozorován nikým jiným".
Tak tedy duše pozoruje svět. Pro dokreslení: v úvodu studie se říká,že všechny předměty smyslového vnímání jsou pozorovány našimi smysly, smysly jsou pozorovány myslí a mysl vědomou pozorností čili vědomým "Já". "Já" - můžeme mu říkat Svědek nebo duše či átmán - je posledním a jediným z celé řady pozorvatelů, jenž není a nemůže být pozorován nikým jiným.
"Jednoduchá věc" řekl by ortodoxní materialista, "o které se mohou učit už děti ve školách, ovšem až na toho Svědka čili duši. Nemůže-li být nikým pozorován, jak je ji možno dokázat?"
Védantická filozofie, která patrně tyto pochybnosti předpokládala, se nezastavuje u pouhého tvrzení, ale nabízí jeho ověření v logické praxi komukoli, kdo má vůli, trpělivost a odvahu ji podstoupit.
Nestálo by za to ověřit si tak závažné tvrzení starých indických a jiných mudrců? Jestliže ano, pak naší první otázkou bude, kdo je to vlastně onen záhadný skutečný pozorovatel?
Tohoto Svědka můžeme nazvat všelijak - átman, nadjá, čirý život, nejvnitřnější Já, Pataďžaliho "vědomí, které ač čisté, spatřuje mentální obrazy", osvobození, pravda, nirvána, kaivalja, mókša či prostě jak chceme - ale, že žádný název, i kdybychom jich vymysleli sebevíc, nebude bohužel dosti výstižný a věrohodný, aby nám o posledním pozorovateli pozorovatelů podal skutečně spolehlivou, a zaručenou a zcela vyčerpávající informaci.
"Ne název na to prostě nestačí". Proč? Protože nikdo - jak praví Drgdršjavivéka - nemůže poznat posledního pozorovatele než on sám. On je přece jediným poznávajícím subjektem, a to nejen sebe sama, ale i všeho ostatního, co existuje. Všichni podružní pozorovatelé v jakýchkoli živoucích organismech - smysly, mysl a podobně - jsou závislí na něm, na jeho životě, na jeho existenci, ne jeho bytí či nebytí, odvozujíce svou vlastní schopnost pozorování od absolutní pozornosti samé. Ta jimi prochází jako životodárná síla, věčná a vševědoucí. Ostatní je plodem avidjí čili nevědomosti, jak by řekl pravověrný Hind.
"Je tedy jasné," namítne nyní oponent, "že poslední pozorovatel ani vlastně nemá být kým poznám." A může dodat: "Když je tomu tak, neměli bychom se raději vzdát hledání a utéct od problému, pokládajíce jej prostě za neřešitelný?".
Ano to udělat můžeme a třeba hned, nikdo nám v tom nebrání, ale bude to znamenat zbytečný odklad, neboť konečné řešení právě této jedinečné životní otázky je účelem káždého z nás.
Cesta za poznáním posledního pozorovatele by mohla být doopravdy velice krátká, kdyby nebylo žádných překážek v nás samých a kdybychom se spokojili s vírou, že poslední pozorovatel skutečně existuje, a potom obrátili svou vlastní pozornost či bdělost na ni samotnou. Avšak - jak známo - víry je málo bdělost mizivá a překážky četné.
Přijměte jednu dobrou radu. Jakmile jste nastoupili tuto duchovní cestu za poznáním, snažte se myslet jen kladně a pravdivě. Přestaňte například žít v iluzích, alespoň občas. Zkuste myslet, že poznání už máte. To není z absolutního hlediska žádná lež. Pravda je, jak známo stavem bez ega. Protože naše ega jsou pouhou iluzí, my sami, zbavíme-li se iluze jsme naprosto čirou pravdou. Taková je skutečnost.
Připojuji ještě několik vyzkoušených rad, které vám pomohou na cestě pozornosti
Milujte pravdu. Je věčným pramenem vaší pozornosti a vaše láska k ní se vám dříve nebo později vrátí několikanásobně ve formě milosti (zejména v pomoci na cestě)
Hledejte pravdu s nadšením. Hledáte-li jiným způsobem, nedojdete daleko. Aby došlo k realizaci, musíte mít stále intenzivnější oddanost pravdě a žhavou touhu po ní. Znamená to prostě upínat co nejčastěji pozornost do nitra, naplněni city oddanosti a vřelé lásky. Milujete-li přitom kohokoli jiného, obraťte vždy tento cit do svého srdce. Předmět vaší lásky tím nebude o nic ošizen, naopak, bude mu přidáno a vám také.
Žijte v míru s celým světem. Zdržujte se jakékoli formy nenávisti nebo ubližování, ať v mysli, či navenek, a to i tenkrát, máte-li k tomu důvod. Vyplatí se to, neboť pravda je jednotou. Buďte soucitní a radostní. V žádném případě neopětujte zlo zlem. Ovládnete-li se získáte velmi mnoho dobré energie.
Uvědomte si několikrát denně, že základ pozornosti je v Bohu a že tedy obrácení pozornosti proti jejímu toku je nejpřímější cestou k němu. Je to stejné, jako bychom řekli, že základ pozornosti je v bezčasovém nyní. Jedině proniknutí (ať dočasné či trvalé) do této sféry je příčinou štěstí.
Užívejte logiky a rozumu, ale uvědomte si, že pravda je vyšší. Tam kde žije pravda, logika ani rozum nemohou proniknout. Pozornost však ano. Podrobte se intuitivnímu volání pravdy. Nakonec je to jen ona sama, kdo vás k sobě přivede, a žádné ego ať vaše nebo cizí i kdyby bylo svaté.
Vaše závislosti jsou výsledkem vašich starých i současných zvyků. Odvádějí vaši pozornost jinam, než jí chcete mít. Proto je ovládejte indiferencí k nim. Buďte dobří a radostní, myslete na dobro a čiňte dobro. Vybudujte si jen dobré závislosti. Ty vám neublíží. Slibte si, že v každém okamžiku života si budete počínat správně.
Snažte se neztotožňovat se s tělem, mašlenkami ani city.
Obracíte-li pozornost na pozornost, nerozvíjejte mysl. Žijte stále co nejblíže vlastní podstatě. Vaše myšlenky tam nemají co dělat. Žijte v teď - od okamžiku k okamžiku. To je nejvyšší nepřipoutanost a nejvyšší odříkání. Naučte se tomuto odříkání a zvykněte si na ně. Časem v něm najdete i nejvyšší potěšení. Tím, co vás od něj odvádí jsou myšlenky. Zvlášťe ty, jimiž toužíte po věcech tohoto světa.
Vzdejte se všech ezoterních sil a nesnažte se je zvládnout. Jsou zábranou na cestě.
Žijte co nejčastěji ve společnosti lidí hledajících pravdu. Jste-li sami, pozorujte klid za myšlenkami nebo se modlete ÓM (AUM). Pomůže vám to překonat překážky na cestě, jako jsou nemoc, nestálost v ideách, pochybnostech, přerušování cvičení apod. ÓM vás nabije energií a odstraní stres.
Soustřeďte opět a opět pozornost na pozornost a povšimněte si, jak je trvalá a stálá. Zabloudí-li vaše myšlenky jinam, nepotlačujte je, ale ani si jich nevšímejte. Jinak by jejich odpor vzrůstal. Setrvejte v pozorování pozornosti.
Buďte bdělí vašeho vlastního bdění a setrvávejte v klidu pozornosti.
Staťe se trvalým, nezúčastněným pozorovatelem pozorovatele tohoto světa. Takto se odděluje Já od ne-já.
Co nejčastěji udržujte svou mysl nepohyblivou.
Na duchovní cestě pracujte trpělivě a vytrvale, ale bez zaujatosti.
Žijte ve světě, ale nelpěte na něm. Buďte odpoutáni od jmen a tvarů, nechte je žít jejich vlastním životem. Vy jen buďte.
Nikdy se s nikým nepřete, zejména ne ve věcech ducha, spory jsou na překážku.
Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou.
Znovu a znovu si uvědomujte nutnost nepřipoutanosti. Pomůže vám k tomu častá představa: Jsem existencí-vědomím-blahem (sat-čit-ánanda). Hledejte jen sat a čit. Ánanda přijde sama.
Potlačujte své vášně v zárodku tím, že je odmítnete sledovat. Pak se vám podaří změnit je v opak (nahradit např. hněv láskou). Kontrolujte své touhy, brzdí vás. Vzdávejte se zejména připoutanosti k smyslovým radostem a rozkoším těla, chcete-li se stát opravdovými mistry ducha. Jedině když nezapomenete, čím ve skutečnosti jste, můžete si občas i tyto radosti dovolit. Myšlenka tělesnosti je velikou zátěží. Staňte se posledním pozorovatelem, a budete zbaveni myšlenky tělesnosti.
Nakonec poznáte, že pravda je vším
Subham astu sarvadžagatam Šťastny ať jsou všechny bytosti. ÓM.