armin píše:Jde o tu závislost. Jestli je ten který člověk na tom tom plození, rození a vychovávání závislý - jestli bez toho není zcela šťastný a naplněný. Já jsem to měl jako moje matka se mnou a mojí sestrou. Zkrátka je to moje samozřejmá (karmická) povinnost zplodit a vychovat alespoň dvě děti, když mně někdo zplodil a vychoval. Ale vůbec by mi to nechybělo ke štěstí a životnímu naplnění, kdyby to třeba z nějakého důvodu nešlo. Podobně jako třeba člověk musí chodit do práce - spotřebovává práci od druhých, musí pro druhé (pro společnost) adekvátně něco dělat.
Plánované rodičovství?
Spíš jsem viděla kolem sebe to neplánované rodičovství. To víš, to byla doba, kdy ještě ty moderní ochranné pilulky nebyly k mání (a nebo jen na předpis při tzv. nutných přípdech..pro ty, co měli různé známosti u doktorů). A pánové si zásadně pozor nedávali, prý se omezovat nechtějí....ani tou pánskou či jinou ochranou. A na slova "dnes ne, musíš pár dní počkat, až pominou ty plodné dny" tak reagovali slovy..."ty mne nemáš ráda" (hodně slušně napsáno)...a trucovali....(prostě to chtěli právě dnes, zítra či za týden by bylo pozdě)....
A nevěřím, že by se pán tvorstva (muž) za půl století v tomto nějak změnil....
) necítí žádnou vděčnost ke svým učitelům a pravděpodobně ani k rodičům. 
