Já bych byla pro pozitivnější koncept třeba typu, že jsme tady, protože jsme si chtěli vyzkoušet, jestli se dokážeme vyrovnávat s těžkou vnější situací, která někdy může být i drastická- nic neobvyklého na naší planetě.
Pěkně to posal E. Tomáš v některých svých povídkách (sám to vícekrát ve svém životě zažil). Nebo Ramana: s vnitřní vyrovnaností přijímat vše, co se děje. On to např. konkrétně předvedl, když ho přepadli v ašrámu lupiči, zmlátili ho, asi protože tam nenašli nic cenného, a on ještě pro ně vařil na jejich příkaz polévku.
Já jsem ji todle neradil,
já jsem jen říkal Miroslavovi něco o jeho radách,
vždyt prově to co on radí je přesně to co z trpící Jany udělo prvotřídní idiotku !!!
No nemusí to být nutně přesně takto, ale je dost velká pravděpodobnost zblbnutí
Já jsem ji poradil tranformaci, tedy jednoduše prožít ty pocity a nebát se toho,
dzogčhen bych ji neradil, když není spokojená...