Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[vostalpetr]

Transpersonální soucit, neosobní sou-cit.

Jo ty myslíš ty potrefený husy, tak to tedy ne !!!

To je jen archetypální blbnutí....

[vostalpetr]

Takže i milej Dušek, stejně jako ty jste nejspíš nedotčeni tím, co je skutečný sou-cit. Transpersonální soucit, neosobní sou-cit.

No my koukáme spíš na individuální karmu jako to nejlepší co je k mání...

[honzam]

Ale to je samozřejmě v pořádku, já si nestěžuji - jen píšu, co vidím. Je to přece Boží dílo a má to nejspíš všechno dohromady nějaký smysl, který zatím nechápeme.

Nechápeš, protože to vidíš jako Boží dílo tj. jako něco s dohromady pozitivním smyslem. Je to zúžený pohled na skutečnost. Málo ses prošel v mých botách.

[Trini]

A kdyby je chtěla prožívat, tak nebude mít důvod je transformovat-

To se nedělá, to se stane samo tím prožitím,

Jak dlouho se to musí prožívat? Dvě hodiny? Den? Půl roku?

Kdyby to třeba byla žárlivost: Jak dlouho se musí žárlit, prožívat žárlivost, aby se transformovala? Ta transformace je podle mne možná, akorát když se od toho distancuje, dívá se na to z nadhledu - tedy je potřeba si nejdříve uvědomit, že žárlím a že mne to vysiluje a dělá neštastným. Že se to nevyřeší potlačováním nebo nalháváním si, že nežárlím atd. atd.

Podle mne je to celé hodně komplexní práce na sobě - aby konečně mohlo dojít k transformaci.

[honzam]

Armine, nech už prosím toho otáčení. Nevíš, o tomhle něco z Vadžrajány. Existuje v tibetském buddhismu něco takového a má to nějaký reálný základ?

To otáčení jsem si už vyzkoušel a doprocvičil, takže v pohodě.

Tibetský buddhismus znám hlavně prakticky z předchozí inkarnace.
Napřed se objevily zkušenosti, pak teprve blízká nauka v podobě Eduarda Tomáše.

O tom, co píšeš nevím zda se v tibetském buddhismu vyskytuje.
Sám za sebe si ale myslím a v hloubi cítím, že to možné je a jak by se to asi dalo udělat.

Jak jsem psal o té nejhlubší vrstvě víry, tak tam je totiž možné vše.

V naší kultuře možná tuto ideu historicky symbolizuje stvoření Golema.

Sám píšeš, že někde tam je možné vše. Třeba Ďábel vytvářející tulpy k obrazu svému, které ho budou uctívat jako Boha.

[armin]

Sám píšeš, že někde tam je možné vše. Třeba Ďábel vytvářející tulpy k obrazu svému, které ho budou uctívat jako Boha.

Ano, tak to je.
Jen reaguji na ty, kteří mají jiný pohled na realitu.
Samozřejmě nedokonale, hloupě. A tak to asi má být, aby .......

[honzam]

Podmíněná spokojenost je nenasytná. Stále potřebuje zvyšovat "dávku" aby dosáhla stejného efektu - té spokojenosti, rovnováhy atd.
Spokojenost není vhled, poznání, ale naopak spánek.

A s tím, že
No protože prostor je všeprostupující a světlo je šakti,

takže prostupuje všemi těly,

tudíž prostupuje i příčinným tělem,

a léčí stejně, jako léčí léčitel...

také nesouhlasím. Kdyby to tak bylo, tak bychom snad byli za ty miliony let už všichni dávno vyléčeni.

Já bych byla pro pozitivnější koncept třeba typu, že jsme tady, protože jsme si chtěli vyzkoušet, jestli se dokážeme vyrovnávat s těžkou vnější situací, která někdy může být i drastická- nic neobvyklého na naší planetě.

https://is.muni.cz/el/1421/jaro2012/RLB311/um/Diamantova.pdf

Ačkoli vědomých bytostí, jež mají být mnou dovedeny k Osvobození, je bezpočtu a
neomezeně, přesto ve skutečnosti tu nejsou žádné vědomé bytosti, jež by měly
býti mnou osvobozeny. Proč je tomu tak Subhuti? Protože pokud by existovaly v
myslích bódhisattvů-mahásattvů takové despotické představy jevů, jako je
existence vlastního ega, ega ostatních, jáství, rozdělené mezi nekonečně mnoho
živých a mrtvých bytostí, nebo 'já' spojené do univerzálního Já, věčně existujícího,
nezasloužili by si být nazýváni bódhisattvy-mahásattvy.

- Jiří Černega, překlad Diamantová sútra

[vostalpetr]

Jak dlouho se to musí prožívat? Dvě hodiny? Den? Půl roku?

Jak to mám vědět,

rozptyl je vobrovský, od vteříny po celý život...

[honzam]

Sám píšeš, že někde tam je možné vše. Třeba Ďábel vytvářející tulpy k obrazu svému, které ho budou uctívat jako Boha.

Ano, tak to je.
Jen reaguji na ty, kteří mají jiný pohled na realitu.
Samozřejmě nedokonale, hloupě. A tak to asi má být, aby .......

Jaký je Tvůj nejhlubší pohled na realitu?

[vostalpetr]

Kdyby to třeba byla žárlivost: Jak dlouho se musí žárlit, prožívat žárlivost, aby se transformovala? Ta transformace je podle mne možná, akorát když se od toho distancuje, dívá se na to z nadhledu - tedy je potřeba si nejdříve uvědomit, že žárlím a že mne to vysiluje a dělá neštastným. Že se to nevyřeší potlačováním nebo nalháváním si, že nežárlím atd. atd.

Podle mne je to celé hodně komplexní práce na sobě - aby konečně mohlo dojít k transformaci.

Je to jednoduchý,

podle videjí o dzogčhenu existují pouze tři cesty :

ASKEZE (to je pro rozumáře)

TRANSFORMACE (to je pro pocitáře)

DZOGČHEN (to je pro lidí intuitivní a vnímavé)


To co popisuješ je cesta askeze, voddělíš se od pozorovaného a jdeš k pozorovateli,

pokud se na to vrhne pocitářka Jana, tak totálně zblbne,

na cestě tranformace nejsi ani na vteřinu nějakým "ničím" to se děje v džnáně, tam je pozorována smrt ega,

a když se ještě voblbne uvědoměním a je ji jasné že je ego ilze a svět sen tak je totálně v prdeli,

páč popletla uvědomění s vědomím...


Se podívej jak Miroslav nechápe co píšu, von je suchoprdní rozumář a proto se voblbuje soucítěním,
zatímco pro mě soucítění maximálně tak akce v přítomném okamžiku a dál to neřeším...

[vostalpetr]

A Mahariši také učil tři cesty,

srdce, sebedotazování a klid,

prostě to znal protože to sfouknul poměrně rychle,

zatímco jinej se s tím babrá třeba celej život a stejně nedobabrá...


To samý učí třeba Brahmam kterej to vokopíroval jak přes kopírák,
ale na závěr přes to srdce a sebedotazování stejně skončí u klidu a řekne :

"Klid je síla Já"

A dzogčhen to rozepíše jak ten klid funguje a rozpouští vasány...

[Trini]

Kdyby to třeba byla žárlivost: Jak dlouho se musí žárlit, prožívat žárlivost, aby se transformovala? Ta transformace je podle mne možná, akorát když se od toho distancuje, dívá se na to z nadhledu - tedy je potřeba si nejdříve uvědomit, že žárlím a že mne to vysiluje a dělá neštastným. Že se to nevyřeší potlačováním nebo nalháváním si, že nežárlím atd. atd.

Podle mne je to celé hodně komplexní práce na sobě - aby konečně mohlo dojít k transformaci.

Je to jednoduchý,

No, neni. V podstatě to skoro nikdo nezvládne.

[Eva Nada]

Ale s Miroslavem, askezí se trefil

[armin]

Jaký je Tvůj nejhlubší pohled na realitu?

Vím já?
Je to poměrné, relativní - vždy vůči nějakému povrchnějšímu - omezenějšímu pohledu.

[honzam]

Jaký je Tvůj nejhlubší pohled na realitu?

Vím já?
Je to poměrné, relativní - vždy vůči nějakému povrchnějšímu - omezenějšímu pohledu.

Jaký je nejpravdivější?

[Alaja]

Kdyby to třeba byla žárlivost: Jak dlouho se musí žárlit, prožívat žárlivost, aby se transformovala? Ta transformace je podle mne možná, akorát když se od toho distancuje, dívá se na to z nadhledu - tedy je potřeba si nejdříve uvědomit, že žárlím a že mne to vysiluje a dělá neštastným. Že se to nevyřeší potlačováním nebo nalháváním si, že nežárlím atd. atd.

Podle mne je to celé hodně komplexní práce na sobě - aby konečně mohlo dojít k transformaci.

Je to jednoduchý,

podle videjí o dzogčhenu existují pouze tři cesty :

ASKEZE (to je pro rozumáře)

TRANSFORMACE (to je pro pocitáře)

DZOGČHEN (to je pro lidí intuitivní a vnímavé)


To co popisuješ je cesta askeze, voddělíš se od pozorovaného a jdeš k pozorovateli,

pokud se na to vrhne pocitářka Jana, tak totálně zblbne,

na cestě tranformace nejsi ani na vteřinu nějakým "ničím" to se děje v džnáně, tam je pozorována smrt ega,

a když se ještě voblbne uvědoměním a je ji jasné že je ego ilze a svět sen tak je totálně v prdeli,

páč popletla uvědomění s vědomím...


Se podívej jak Miroslav nechápe co píšu, von je suchoprdní rozumář a proto se voblbuje soucítěním,
zatímco pro mě soucítění maximálně tak akce v přítomném okamžiku a dál to neřeším...

Podle mne by se mělo postupně projít všemi cestami, neb jedinec není "jednobarevný", ale je utkán ze všech uvedených komponentů, ovšem u každého je to vlastně originální různé procentuální složení...

[honzam]

Vidět, je známkou moudrého....

Existuje takový příběh o tom, že několik žáků bylo postaveno s papírem a tužkou před slona, každý stál u jiné části jeho těla, někdo zepředu, někdo zezadu, někdo z boku.... a měli na papír namalovat slona....

Jak vypadá slon.

Měli namalovat slona, protože jim bylo řečeno, že je to slon. Takto pokřiveným pohledem vznikalo stále více obrázků Dumba a nikdo už se nepozastavoval nad tím, že slon přece nelétá.

[armin]

Jaký je Tvůj nejhlubší pohled na realitu?

Vím já?
Je to poměrné, relativní - vždy vůči nějakému povrchnějšímu - omezenějšímu pohledu.

Jaký je nejpravdivější?

To je dobrá otázka. A na tu si můžeš odpovědět pravdivě jen ty sám.

[honzam]

To ej dobrá otázka. A na tu si můžeš odpovědět pravdivě jen ty sám.

Jak si na ni odpovídáš Ty?

[armin]

To ej dobrá otázka. A na tu si můžeš odpovědět pravdivě jen ty sám.

Jak si na ni odpovídáš Ty?

Celým svým bytím.