s tím kladením otázek...třeba:
Kdysi dávno v jednom zaměstnání jsme měly v kamclu krátce PC a v něm jakýsi program s daty...majetková evidence...
Jenže my jsme se dosud učily s tím programem zacházet a některé z nás ani netušily, na co kliknout a na co ne...co znamenají zkratky na klávesnici a vůbec, viděly PC poprve...no, byla to fakt legrace...
Asi v té době jsem byla nejzkušenější s PC já, neb jsme doma nějaký PC už měli a já si občas hrála nějakou tu hru...
Jednou v kanclu přišla řada na posezení u PC na jednu kolegyni....a jelikož se už blížil konec pracovní doby, tak z programu nějak vylezla a nechala ho být....Za chvíli jsme chtěli PC vypnout, ale všimly jsme si, že se cosi stalo....v programu najednou chyběla data...byl zcela prázdný, bez toho majetku, co už tam byl....
Nechaly jsme to na ráno, že pak zavoláme servis....a šly domů. No, měla jsem toho plnou hlavu, co se asi mohlo tak stát. Nakonec večer jsem to už neřešila a šla si lehnou. Zavřela jsem oči, že už budu spát a najednou se mi rozsvítilo samo to vnitřní světlo....a v něm se na chvilku objevila jedna scéna z práce, která mi naráz vysvětlila, co se s tím PC vlastně přihodilo....

A s klidem v mysli jsem usnula.
Ráno v kanclu jsem zapla PC...a všem přítomným kolegyním jsem ukázala, jak ta ztracená data získat v rychlosti zpět. Kolegyňka minulý den totiž omylem klikla na prázdný soubor (připravený k tomu, kdybychom měly náhodou ještě jednu organizaci k evidování...
Zajímavé ale na té mé večerní vizi bylo to, že to bylo viděno přes rameno té kolegyně u PC (měly jsme jeden PC pro všechny dohromady) ....ale já tam v tom okamžiku nestála, seděla jsem si u svého stolu.....vlastně u ní za zády zrovna nestál nikdo z přítomných....
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...