Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[honzam]

Tyhle ohně patří do Božího království. Tady je to na vlastní nebezpečí!

[armin]

Koukám, jak jsou ty koány dobrý vynález - těch zenových Mistrů.
Na tom, jak se s tím žák nebo ten, kdo si myslí že je probuzený nebo ten, co tak chce jenom před druhými vypadat, jak si na tom "vyláme zuby".
Ještě by mne zajímalo co si o tom koanu "Bůh ohně si jde pro oheň" vymyslí podle své zkušenosti Trini nebo Vostál, případně Jana.

[Alaja]

Koukám, jak jsou ty koány dobrý vynález - těch zenových Mistrů.
Na tom, jak se s tím žák nebo ten, kdo si myslí že je probuzený nebo ten, co tak chce jenom před druhými vypadat, jak si na tom "vyláme zuby".
Ještě by mne zajímalo co si o tom koanu "Bůh ohně si jde pro oheň" vymyslí podle své zkušenosti Trini nebo Vostál, případně Jana.

Mě je ten koan ukradený...ale klidně sem občas něco přihodím...



https://www.youtube.com/watch?v=yCHoWsMt0LY

[honzam]

Koukám, jak jsou ty koány dobrý vynález - těch zenových Mistrů.
Na tom, jak se s tím žák nebo ten, kdo si myslí že je probuzený nebo ten, co tak chce jenom před druhými vypadat, jak si na tom "vyláme zuby".
Ještě by mne zajímalo co si o tom koanu "Bůh ohně si jde pro oheň" vymyslí podle své zkušenosti Trini nebo Vostál, případně Jana.

Mě je ten koan ukradený...ale klidně sem občas něco přihodím...



https://www.youtube.com/watch?v=yCHoWsMt0LY

Ten koan je ukradený a zkomolený advaitovými hledači Boha.

[Eva Nada]

Koukám, jak jsou ty koány dobrý vynález - těch zenových Mistrů.
Na tom, jak se s tím žák nebo ten, kdo si myslí že je probuzený nebo ten, co tak chce jenom před druhými vypadat, jak si na tom "vyláme zuby".
Ještě by mne zajímalo co si o tom koanu "Bůh ohně si jde pro oheň" vymyslí podle své zkušenosti Trini nebo Vostál, případně Jana.

armine, já to zkusila vlastními slovy, od srdce, jak to cítím...

Zkus to i ty... díky....

[Alaja]

Zenové koány a teorie komunikace

Mnich se zeptal Džóšua: „Všechny pravdy lze zahrnout do jednoty, ale kam lze zahrnout onu jednotu?“ Džóšua odpověděl: „Když jsem byl v Seišu, ušil jsem si konopnou košili. Vážila sedm liber.“

První podmínkou dorozumění je, aby lidé vzájemně chápali, „co“ říkají. K porozumění v této oblasti slouží lingvistika, textová kritika a sémantika, které studují věci tak, aby se zmenšilo nebezpečí zkreslení předávaných informací. Druhou podmínkou porozumění je, aby lidé vzájemně chápali, „proč“ něco říkají. K porozumění této složce řeči slouží pragmatika, psychologie komunikace a hermeneutika zaměřená na příjemce. Ty studují věci tak, aby se ozřejmil záměr, s jakým byl výrok vysloven, a tudíž, jak má být interpretován.

ZENOVÁ ŠKOLA RINZAI
Podle Budhova učení jsou zdrojem veškerého utrpení člověka jeho neuspokojené touhy. Tyto touhy jsou principiálně neuspokojitelné, a proto jedinou cestou k vysvobození z bludného kruhu toužení a utrpení je přestat toužit. Separovat se od svých tužeb (speciálně) a od emocí (obecně). Zenový buddhismus jde ještě dál. Zdrojem utrpení nejsou pouze touhy, ale kognitivní mapy lidské mysli, které touhy generují. Tyto „mapy“ nejsou realitou, jsou to pouhé virtuálními obrazy v naší mysli a je neštěstí, když je člověk za realitu považuje. Válečné běsnění mezi třemi „virtuálními národy“ v bývalé Jugoslávii ilustruje tuto zenovou myšlenku naprosto přesvědčivě. Zen však nabízí řešení: Z virtualit naší mysli je třeba se osvobodit. Zenová škola sótó k tomu nabízí cestu tělových meditací zaměřených na sledování vlastních myšlenkových pochodů. Zenová škola rinzai nabízí cestu konfrontace mysli s racionálně neřešitelnými paradoxy, tzv. koány.

KOÁNY
Struktura zenových koánů, tedy zvláštních logických paradoxů, je vždy obdobná a spočívá v tom, že hovoří k člověku na dvou odlišných rovinách:

Na první rovině (informační) připomínají koány běžné lidové hádanky, jak je známe z evropského folklóru. Navozují logický problém, a my čekáme, že se nám dostane odpovědi, která tento problém vyřeší. Tak i v koánu o konopné košili. Mnich objevil logickou záhadu: Když všechny pravdy lze shrnout do jediné odpovědi, kam je zahrnuta tato odpověď? I tato odpověď je totiž pravdou. Buď tato odpověď nezahrnuje „všechny“ pravdy, nebo není „jedinou“ odpovědí, jiné možnosti není. Buď jak buď, je zde logický rozpor. Tak uvažuje mnich.

Je zde však druhá rovina (interpretační) a koánová odpověď se dává překvapivě na ní. Na místo vysvětlení logického problému, tedy odpovědi na rovině obsahové, přichází cosi jako osobní oslovení. Na věcnou otázku, která má zmenšit zmatek v učedníkově mysli, přichází odpověď, která zmatek ještě zesiluje. Mnich je náhle do koánu zapleten a začíná tušit, že by měl začít nově vidět. Ale co? Z Džóšuovy odpovědi je zřejmé, že je zbytečné se přít o filozofické skutečnosti, neboť není podstatné, „co“ se říká. Zenový mistr vede svého žáka k tomu, aby se ptal sám sebe: „Proč se mi to říká? Proč se mi to říká právě zde a nyní?“

PROBUZENÍ JAKO „AHA-ZÁŽITEK“
Na informační rovině nemají zenové koány řešení. Komentář ke koánu o konopné košili to ilustruje tím, jak na logické rovině vše ještě zamotává: „Vezmi špetku chytrosti na tuto starou hádanku. Znáš, ale dobře sedmilibrové konopné košile? A já ji zahodil do jezera Seiko a pluji s větrem v zádech. Kdo se podělí se mnou o ten chlad?“ Co je smyslem tohoto „nesmyslného“ komentáře? Zřejmě ukázat, že na logické rovině nemá koán řešení. To už víme, ale co z toho?

Člověk se většinou neptá, proč (se mu něco říká), pokud není zpochybněn v tom, co (se mu říká). Smysl nesmyslné Džóšuovy odpovědi (i uvedeného komentáře) je zřejmě instrumentální – koán má čtenáři pomoci opustit logickou rovinu komunikace a vstoupit do roviny vztahové. Přestat se ptát, co se zde hovoří, a začít se ptát, proč se to hovoří. V našem případě: Džóšua předkládá mnichovi řešení problému. Ale předkládá mu to tak, aby to pro něj mělo uzdravující význam. A čeká, zda mu to bude jasné. Život neprobíhá v médiu kognitivních klišé, ale realitních „zde a nyní“. A to je přesně to, co působí úzdravu. Vědomí, že život je o realitě, nikoliv o strukturách naší mysli.

BIBLE
Zenové probuzení připomíná aha-zážitky psychoterapie. Práce s textem, jak ji popisují paradoxy zenového buddhismu, tvoří předobraz toho, jak se dá terapeuticky pracovat například i s Biblí. I Bible obsahuje příběhy koánového charakteru. Uveďme nejznámější z nich:

Svým učedníkům (Ježíš) řekl: Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: „Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.“ Správce si řekl: „Co budu dělat, když mě můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mě někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!“ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: „Kolik jsi dlužen mému pánovi?“ On řekl: „Sto věder oleje.“ Řekl mu: „Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.“ Pak řekl druhému: „A kolik jsi dlužen ty?“ Odpověděl: „Sto měr obilí.“ Řekl mu: „Tu je tvůj úpis, napiš osmdesát.“´ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. (Lk 16,1-9)

Co si o tom myslet? Tento příběh vyvolává ve čtenářích vždy velké rozhořčení a pocity zmatku. Ježíš zde chválí člověka, který jedná zjevně nemorálně. Vysvětlovat, že to Ježíš tak nemyslí, že nechválí správcovu nemorálnost, ale jeho životaschopnost, nasazení pro sebezáchranu atd., zastírá skutečnost, proč si Ježíš vybral právě toto podobenství. Jistě věděl, jaký zmatek a rozhořčení to v lidech vyvolá. Jediná smysluplná odpověď zní: Ježíš to tak chtěl! Chtěl ukázat, že jeho příběh nemá běžné morální řešení. Chtěl v lidech vyvolat pocity nazlobení, neboť tyto pocity mohou tvořit klíč k pochopení tohoto podobenství – život s Bohem je o reálném vztahu, nikoliv o virtuálních morálních „mapách“ v naší hlavě. Nebo ještě jinak: Médiem, v němž je možné setkat se s Bohem, je všeobecná a totální „ne-spravedlnost“.

HAGIOTERAPIE
Koány, jak je známe ze zen-buddhistické tradice, nejsou záležitostí speciální literární formy. Jsou záležitostí určitého kladení otázek. V souvislosti s Biblí je možné je použít v rámci libovolného příběhu. Nicméně přistupovat tímto způsobem k Bibli není vůbec jednoduché. Zvláště ne pro věřícího člověka.

V 9. kapitole Skutků apoštolů se například popisuje událost, jak apoštol Pavel spatřil před Damaškem vzkříšeného Ježíše. Ve skupině křesťanských teologů jsem v rámci hagioterapeutické skupiny položil otázku: „Co byste dělali, kdyby se vám při odchodu z tohoto setkání zjevil na ulici vzkříšený Ježíš a řekl by vám, abyste se stali svědky Jehovovými? Jak byste reagovali?“ Všichni se křečovitě se rozesmáli. Nikdo z nich nebyl ochoten na tuto otázku odpovědět, ba ani o ní jen uvažovat. Prý je to totální nesmysl a posléze s hněvem namítli, že nevidí důvod, proč prý by měli vstupovat do nějaké sekty. Oni prý neposlouchají žádnou organizaci, žádnou církev, poslouchají jedině Krista!

„A poslechli byste ho?“ otázala se koterapeutka a v ten okamžik na ni zůstalo několik účastníků ohromeně hledět. Jak následně líčili své pocity, cítili se zasaženi aha-zážitkem: „Vždyť ten Pavel, to jsem já!“

Silou, která je vedla k tomuto poznání, nebyla samozřejmě žádná obratná manipulace ani psychologická technika. Tou silou byla reálná moc nacházející se v příběhu pod povrchem běžných kognitivních klišé. Co jsme ve skupině udělali, bylo, že jsme Pavlův příběh převedli do zde-a-nyní jako vlastní osobní zkušenost každého z nás. A náhle bylo zřejmé, že je zbytečné se přít o historické či teologické skutečnosti. Vyprávění se stalo formou psychoterapie, v níž se teologická výpověď změnila v dialog. Účastníci skupiny vstoupili do komunikace s biblickým příběhem, byli do něj zapleteni a náhle jim bylo jedno, „co“ se říká, protože příběh jim odhalil: „Aha, to jsem já!“ Historický příběh s logickým dějem se stal jedinou položenou otázkou – koánem.

ZÁVĚREM
Nevím, zda pro mnohé z čtenářů není tento článek spíše koánem, než odborným esejem. A tak bych rád na závěr parafrázoval jednu myšlenku z románu Umberta Eca Jméno růže:

Autor tohoto článku neví, jestli nenapsal pouhou slátaninu. Ale nevadilo by mu, kdyby se před ním objevil jiný způsob výkladu, na který on sám nepřišel a který by mu zprostředkovali jeho čtenáři. Při psaní vědeckých pojednání je důležité sledovat, zda čtenáři přesně chápou myšlenky, které jim autor chce sdělit. Při psaní psychoterapeutických esejů se to však má jinak. Různá čtení vynášejí na světlo nové překvapující významy a na autorovi není, aby se o ně se svými čtenáři přel. Musí mlčet a přenechat čtenářům, aby oni sami jeho myšlenky vykládali. Psychoterapeutický text totiž není realitní fakt, ale koán k interpretaci životních zkušeností.

.

http://www.hagioterapie.cz/?p=81

[Alaja]

Koukám, jak jsou ty koány dobrý vynález - těch zenových Mistrů.
Na tom, jak se s tím žák nebo ten, kdo si myslí že je probuzený nebo ten, co tak chce jenom před druhými vypadat, jak si na tom "vyláme zuby".
Ještě by mne zajímalo co si o tom koanu "Bůh ohně si jde pro oheň" vymyslí podle své zkušenosti Trini nebo Vostál, případně Jana.

armine, já to zkusila vlastními slovy, od srdce, jak to cítím...

Zkus to i ty... díky....

Sim tě, on ti to neobjasní.....on to stejně také neví....

[armin]

usím něco zkoušet

Koukám, jak jsou ty koány dobrý vynález - těch zenových Mistrů.
Na tom, jak se s tím žák nebo ten, kdo si myslí že je probuzený nebo ten, co tak chce jenom před druhými vypadat, jak si na tom "vyláme zuby".
Ještě by mne zajímalo co si o tom koanu "Bůh ohně si jde pro oheň" vymyslí podle své zkušenosti Trini nebo Vostál, případně Jana.

armine, já to zkusila vlastními slovy, od srdce, jak to cítím...

Zkus to i ty... díky....

Já ten koán chápu naprosto přesně a přirozeně ho žiji. Popisuje krásně jednu stránku mé (a nejen mé) duchovní zkušenosti.
Ty jsi tomu byla zatím nejblíže (teda nejméně daleko, protože nejsi unášena spekulacemi) ze zatím projevených reakcí.
Už jsem to sem kdysi napsal, co ten koán vyjadřuje, ale kdo to nezná, ten to v těch ostatních duchovních blábolech a předváděčkách se (svých a těch druhých), co se tu prezentují nerozliší, nepozná.
A tak to just už nenapíšu. Nemusím něco zkoušet napsat, co je tím míněno. Je to jasné jako facka - ale jak pro koho.
A tak jsem zvědav, co na to naši zdejší duchovňácký experti, s čím se vycajchnujou (Trini, Vostál a Jana) Honzam už se projevil
Uvědomil jsem si, že ty koány jsou opravdu geniální prostředek pro rozlišení probuzených a rádoby probuzených, kteří mají to probuzení "v paži" jako třeba Vostál.

[honzam]

Koukám, jak jsou ty koány dobrý vynález - těch zenových Mistrů.
Na tom, jak se s tím žák nebo ten, kdo si myslí že je probuzený nebo ten, co tak chce jenom před druhými vypadat, jak si na tom "vyláme zuby".
Ještě by mne zajímalo co si o tom koanu "Bůh ohně si jde pro oheň" vymyslí podle své zkušenosti Trini nebo Vostál, případně Jana.

armine, já to zkusila vlastními slovy, od srdce, jak to cítím...

Zkus to i ty... díky....

Sim tě, on ti to neobjasní.....on to stejně také neví....

Já to pak prozradím, ale nebude se Vám to líbit.

[honzam]

Já ten koán chápu naprosto přesně a přirozeně ho žiji.

Je to přesně naopak. Žiješ a projevuješ tady přesný opak.

[Eva Nada]

To je napinave, jak deka

[honzam]

Je to jasné jako facka - ale jak pro koho.

Ano. Pro někoho až příliš banální.

[Eva Nada]

Jdu si zatím loknout rumu.

[honzam]

To je napinave, jak deka

[Eva Nada]

Ach....

[armin]

Je to přesně naopak. Žiješ a projevuješ tady přesný opak.

Dík za tvůj názor.
Ale více by mne zajímalo, co ty to vlastně rodíš a jaký je pak tvůj vztah, k tomu co rodíš.
Zatím tu publikuješ jen grafy délky březosti, ale zajímavější je spíš to, co na tu březost u tebe navazuje.

[Alaja]

Už jsem to sem kdysi napsal, co ten koán vyjadřuje, ale kdo to nezná, ten to v těch ostatních duchovních blábolech a předváděčkách se (svých a těch druhých), co se tu prezentují nerozliší, nepozná.

viewtopic.php?f=22&t=3971&p=26691&hilit=b%C5%AFh+ohn%C4%9B#p26691


armin » úte 14. srp 2018

....Sjednocená, neroztříštěná mysl a srdce znamená, že ji UŽ nic jiného nezajímá. Nesoustřeďuje se. Je stále soustředěna přirozeně v tom jediném, co je opravdu důležité a už ji z toho žádná iluze nevyvede. Probíhá bezúsilné poznávání, vidění, rozpouštění sjednocování atd.
A cesta k tomuto stavu mysli a srdce vede poznáváním iluzí ve kterých člověk žije, které tvoří jeho život. Ale to je realizovatelné jen když je pro nás důležitá už jen pravda ať je jakákoliv, třeba bolestná (bolestná pro ego které mylně považujeme za já). Když postupně rozpoznáváme strukturu našich sebeklamů, sebe-iluzí, tak se tyto rozpoznány automaticky rozpouštějí, mizí. Energie v nich původně vázaná se vrací do zdroje, mysl a srdce se sjednocuje. Tento proces krásně vyjadřuje zenový koán "Bůh ohně si jde pro oheň"
......

[honzam]

Je to přesně naopak. Žiješ a projevuješ tady přesný opak.

Dík za tvůj názor.
Ale více by mne zajímalo, co ty to vlastně rodíš a jaký je pak tvůj vztah, k tomu co rodíš.
Zatím tu publikuješ jen grafy délky březosti, ale zajímavější je spíš to, co na tu březost u tebe navazuje.

Rodím hady a mám k nim mateřský vztah. V době březosti jsem mírnější, mezi porodem a oplodněním, když jsem prázdná, bývám bojovnější.

[honzam]

Už jsem to sem kdysi napsal, co ten koán vyjadřuje, ale kdo to nezná, ten to v těch ostatních duchovních blábolech a předváděčkách se (svých a těch druhých), co se tu prezentují nerozliší, nepozná.

http://www.inspiruj.cz/viewtopic.php?f= ... %9B#p26691


armin » úte 14. srp 2018

....Sjednocená, neroztříštěná mysl a srdce znamená, že ji UŽ nic jiného nezajímá. Nesoustřeďuje se. Je stále soustředěna přirozeně v tom jediném, co je opravdu důležité a už ji z toho žádná iluze nevyvede. Probíhá bezúsilné poznávání, vidění, rozpouštění sjednocování atd.
A cesta k tomuto stavu mysli a srdce vede poznáváním iluzí ve kterých člověk žije, které tvoří jeho život. Ale to je realizovatelné jen když je pro nás důležitá už jen pravda ať je jakákoliv, třeba bolestná (bolestná pro ego které mylně považujeme za já). Když postupně rozpoznáváme strukturu našich sebeklamů, sebe-iluzí, tak se tyto rozpoznány automaticky rozpouštějí, mizí. Energie v nich původně vázaná se vrací do zdroje, mysl a srdce se sjednocuje. Tento proces krásně vyjadřuje zenový koán "Bůh ohně si jde pro oheň"
......

Toto je přesný příklad duchovního blábolu. Je to mnohem obyčejnější a srozumitelnější - jako facka.

[Alaja]

Pan Tomáš v úvodu k Tajným naukám Tibetu píše:
Nepátráme však po silách a zázracích, ale po Pravdě a proto bylo zaměřeno studium a vlastní pátrání přísně tímto směrem! Bude asi zklamán ten, kdo si představuje, že se naučí sedět na klasu, vyvolávat tibetské duchy a démony, ovládat bouře a blesky a nebo létat vzduchem jako Milarepa. Nic takového není v programu, i když se asi nevyhneme některým zvláštním zkušenostem.
My však hledáme Pravdu a nikoliv podružné síly kolem ní. Jdeme proto směrem Pravdy, tj. směrem konečného osvobození duše od vrozených a vštípených klamů a omylů. Nebudeme dělat záměrné odbočky k silám a zjevům nižších duševních světů, ba ani zastávky. Pro Pravdu však neváháme nastoupit jakoukoliv cestu, sebe odvážnější a sebe obtížnější, ať přes nebe nebo přes peklo.

Óm namo sarvah Tathágata.
Ať jsou pozdraveni všichni takto jdoucí!

No a tímto výrokem mne pan E.Tomáš zklamal, protože já jsem chtěla vědět i to, co jsou to ty vize, jak se od sebe liší, proč vlastně jsou, jak se tvoří atd. Měla jsem spoustu podobných otázek - ale on je nezodpověděl, tak jsem nakonec skončila u L.Rampy - ten mi mnohé z toho, na co jsem se ptala, vysvětlil....