Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[honzam]

No hezký,

pěkně to tam namastili dohromady,

jen bych opět dodal, že ohen či teplo jsou příznaky bloků,

zatímco hladivý vánek je naopak stav bez bloků....

Mám teorii, že Ten Oheň je ve skutečnosti Mettá. Tedy životní energie prostupující živé bytosti má koncentrovaná charakter Mettá. Asi by se to líbilo Janě, která by ten pojem zaměnila za lásku a blaženost, ale tak to není. Je to jako živý oheň vně lidského těla.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mett%C3%A1
Mettá (pálí: मेत्ता，Mettā, sanskrt: मैत्री, Maitrí, čínština: 慈悲, Cíbēi ) je buddhistický termín pro nepodmíněnou a nesobeckou milující laskavost zaměřenou na všechny bytosti bez rozdílu.

[Trini]

Proto mi pojem uvědomění přijde dobré jak pro označení změny tak pro označení toho stavu, protože ten stav stále probíhá, je dynamický.

Používal pojem "uvědomění" E. Tomáš?

Eduard Tomáš - Živá věčnost - paměti mystika II.

Uprostřed největší tmy a tísně přichází zvrat. Náhle, když už jste nic nechtěli a ani nemohli chtít a na všechno jste naprosto rezignovali, náhle je tu světlo vyšší a jasnější než kdykoli jindy a vaše meditace se změní v koncentraci, koncentrace v kontemplaci a kontemplace v duchovní jas. Tak jsem to zažil kdysi já sám, a proto vím, o čem mluvím. A právě tak to zažil i můj dobrý přítel. Co mu zbývalo? To, co je příznačné pro tuto situaci, totiž změnit taktiku. Odložit, ba přímo zavrhnout dosavadní evoluční postup dlouhé cesty, na které dosud pracoval tolik trapných let, a nastoupit krátkou duchovní cestu uvědomění. Uvědomění si toho, čím odjakživa člověk je - svého vlastního božství.To však znamená jediné - cele se obrátit k samotné pravdě, ke zdroji existence a dovolit jí, aby pronikla celou vaší bytostí, myšlenkami, žádostmi, vírou i altruistickou činností, a setrvat tak už napořád a stále. A bez ustání si připomínat védántickou pravdu, že božství není něčím, co má být jednou dosaženo, ale že je a žije v člověku stále už teď a právě teď, v každém současném okamžiku života. Přestat se proto po božském pachtit a těžce o ně usilovat, jako to dělal můj přítel a jak jsem to po celá dlouhá léta dělal i já, a prostě se mu odevzdat.

https://usmev-v-nas.webnode.cz/news/temna-noc-duse/

Duchovní cesta uvědomění. Hm... Aha, to jsou ty zkratky. Proto si ted' Jana myslí, že je osvícená. Stačilo, že si to uvědomila.

[armin]

Jsem si vědom je stav, uvědomění je změna stavu.

To je právě to úskalí, že je to naopak.

Překlad uvědomění (awareness) je pozorný stav za uvědomováním si konkrétních objektů, který trvá i ve spánku a překlad vědomí (consciousness) jsou objekty ve vědomí a bdění v proměnlivém světě.

Tohle přehazování pojmů vidlemi spíš odvádí od poznání skutečnosti, než že by tomu poznání napomáhalo.
Proto nejsem fanda diskuzí o "nesmrtelnosti chrousta".
Šedá všechna teorie, zelený strom života.
A třeba ty, když už jsi se do toho také připletla.
To tvoje rodění si uvědomuješ, nebo si ho jsi vědoma, nebo je to vědomí, nebo Vědomí, nebo co?
No není to jedno, jak to nazveme, kam to zaškatulkujeme?
Jde snad v daném případě o to rodění. Nebo ne?

[armin]

Nejistý si svého poznání se člověk někdy chytá pojmů.

[Alaja]

S vámi je dnes legrace....

Já jsem pro termín...registrovat, zaregistrovat...

Helejte se, a to když se někdo stane (uvědomí se) tím Bohem, tak to má na trvalo? A jak se o ten post dělí s těmi ostatními, co se zrovna, nebo už dřív, stali tím Bohem také (uvědomili si to) ?
...no, měla bych ještě spoustu otázek na to téma...a stačí jediná..: .Jak se přesvědčili, že tím Bohem opravdu jsou? (Mají nějaké důkazy?)

[Lída]

a to když se někdo stane (uvědomí se) tím Bohem, tak to má na trvalo?

Zpočátku - a často i dlouho po této zkušenosti sjednocení s Bytím - ne. Protože je to podobné, jako kdyby si buňka v těle náhle uvědomila, že neexistuje samostatně, na moment přestala sebe samu vnímat jako "samostatně existující buňku" a vnímala sebe samu jako pouhou součást (=aspekt) celého těla.

Návyk považovat se za osobní já, které je odlišné ode všech ostatních bytostí, (= za "samostatně existující buňku, která má kolem sebe jiné samostatně existující buňky"), je ovšem silný, docházelo k němu neustále i po všechny dosavadní inkarnace, a tak se po zkušenosti neduality znovu vrátí navyklé dualitní vnímání.

Tenhle návyk vnímat se jako někdo samostatně existující, tj. jako jedinec zcela odlišný od ostatních samostatně existujících jedinců, se ale může postupně rozpouštět tím, že se v meditaci znovu a znovu vědomě zaměřuje pozornost na vnímání faktu "ne buňka, ale aspekt těla".

Zřejmě proto Mahariši po téhle své první zkušenosti setrvával převážnou většinu doby v meditaci, v sjednocování s neosobním nekonečným Bytím.

[honzam]

Jsem si vědom je stav, uvědomění je změna stavu.

To je právě to úskalí, že je to naopak.

Překlad uvědomění (awareness) je pozorný stav za uvědomováním si konkrétních objektů, který trvá i ve spánku a překlad vědomí (consciousness) jsou objekty ve vědomí a bdění v proměnlivém světě.

Tohle přehazování pojmů vidlemi spíš odvádí od poznání skutečnosti, než že by tomu poznání napomáhalo.
Proto nejsem fanda diskuzí o "nesmrtelnosti chrousta".
Šedá všechna teorie, zelený strom života.
A třeba ty, když už jsi se do toho také připletla.
To tvoje rodění si uvědomuješ, nebo si ho jsi vědoma, nebo je to vědomí, nebo Vědomí, nebo co?
No není to jedno, jak to nazveme, kam to zaškatulkujeme?
Jde snad v daném případě o to rodění. Nebo ne?

Pro mě je vědomí myšlenkový koncept a jenom jsem tu ten pojem popsala ve vztahu k překladům z angličtiny. Děti nosím a rodím, a proto pro mě nejsou škatulka, která by se dala zaměnit za nějaký pomíjivý objekt ve vědomí. Je to výsledek té modifikace vědomí, jak jsi to pojmenoval. V mém případě se jedná o splynutí s nekončícím časem místo s nekonečným prostorem vědomí.

[Trini]

:D
S vámi je dnes legrace....

Já jsem pro termín...registrovat, zaregistrovat...

Helejte se, a to když se někdo stane (uvědomí se) tím Bohem, tak to má na trvalo?

Podívej se na Janu, jak je vytrvalá a uvědomělá.

Jak je tady nějaký pocit nebo dojem, že jako nějaké "já" jsem něčím - at' už člověkem nebo Bohem, tak to není ono. O to totiž vůbec nejde.

[Alaja]

Díky.

A nevíte, jak to mají s těmi důkazy, že jsou opravdu tím Bohem a ne, že si to jenom představují?

[honzam]

Díky.

A nevíte, jak to mají s těmi důkazy, že jsou opravdu tím Bohem a ne, že si to jenom představují?

Nevím. Sám nemám důkaz ani jistotu, že jsem Ďábel/Mára. Jeví se to tak při zaměření pozornosti na sebe sama - já jsem ten, kdo je přímo zodpovědný za utrpení všech bytostí.

[Eva Nada]

Díky.

A nevíte, jak to mají s těmi důkazy, že jsou opravdu tím Bohem a ne, že si to jenom představují?

Nevím. Sám nemám důkaz ani jistotu, že jsem Ďábel/Mára. Jeví se to tak při zaměření pozornosti na sebe sama - já jsem ten, kdo je přímo zodpovědný za utrpení všech bytostí.

Sám, Honzame, nejsi nic.
Přemýšlej o tom.

[Nic]

...já jsem ten, kdo je přímo zodpovědný za utrpení všech bytostí.

Tahle možnost svádět na Tebe utrpení všech bytostí, je líbivá, chytlavá: "Ať uděláme cokoliv, můžeš za to Ty, je to jen Tvá vina, co se nám děje zlého. Za všechno může Matka, kdyby jí nebylo, tak se nenarodíme a nic špatného se nám nedělo."

Ale může tady být vděk i za všechno dobré. Za všechno dobré může také Matka. Proto může být ztotožnění s univerzální myslí tak chytlavé.

Při ztotožnění s univerzální myslí, můžeš za všechno dobré i zlé všech bytostí. Při ztotožnění s osobní myslí, si za všechno dobré i zlé můžeme sami.

A bez ztotožňování s čímkoliv tady žádné utrpení není. Je tady jen vědomá existence, všechno, co je, je ve své podstatě Sat-čit-ánanda.

[armin]

Nevím. Sám nemám důkaz ani jistotu, že jsem Ďábel/Mára. Jeví se to tak při zaměření pozornosti na sebe sama - já jsem ten, kdo je přímo zodpovědný za utrpení všech bytostí.

Blaženost a utrpení jsou dvě strany téže mince.

Bůh sám v sobě je pro Böhma věčným nic, tajuplnou věčnou hlubinou (Urgrund). Něčím se stává teprve ve světě, který je jeho sebezrozením. Svět je rozvinutím krajních protiv, přítomných však již v Bohu (světla/tmy, dobra/zla). Böhmeho koncepce přírody je „organistická“, neboť principem pohybu a života všech věcí a bytostí je vnitřní trýzeň (Qual). S tímto slovem si Böhme pohrává: německé quellen znamená tryskat, prýštit a Qual je trýzeň. Podobné hříčky představují základní „dialektický“ moment Böhmova myšlení: to, co je trýznivé, záporné, přechází v životnost, pohyb, činnost. To co bylo Qual/trýznivé dostává nyní tvar Quallität/kvality. Rozdíly jsou pouze formální, panuje absolutní totožnost, jednota rozdílů a protikladů, která se sama dělí (vyvěráním, pučením, vzcházením, tryskáním, kypěním, vmýšlením, rozlučováním, znovuzrozením apod.). Böhme si podobným způsobem představuje i Boha, který se plodí z nediferencované věčné hlubiny (Urgrund), která rovněž zahrnuje dobro i zlo, a následně tvoří svět. Člověk se vlastním rozhodnutím musí osvobodit na cestu ke světlu. Zlo je nezbytné k vytváření dobra. Böhme se snaží vše zahrnout do absolutní jednoty, chce ukázat absolutní božskou jednotu a sjednocení všech protikladů v Bohu.

[honzam]

Sám, Honzame, nejsi nic.
Přemýšlej o tom.

Je to tak. Kdyby tu nebyly všechny ty bytosti, neexistoval bych ani já.

[honzam]

Nevím. Sám nemám důkaz ani jistotu, že jsem Ďábel/Mára. Jeví se to tak při zaměření pozornosti na sebe sama - já jsem ten, kdo je přímo zodpovědný za utrpení všech bytostí.

Blaženost a utrpení jsou dvě strany téže mince.

Jsou stejné, ale mince má tři strany.

„Tři strany mám, ale pouze dvě jsou stejné“.
- Jerry Spinelli, Stargirl

[Alaja]

Jj...
Koule má jednu stranu
Disk má dvě strany
Mince má tři strany
Omleté kamínky v Soči u Černého moře mívají čtyři strany...

[honzam]

...já jsem ten, kdo je přímo zodpovědný za utrpení všech bytostí.

Tahle možnost svádět na Tebe utrpení všech bytostí, je líbivá, chytlavá: "Ať uděláme cokoliv, můžeš za to Ty, je to jen Tvá vina, co se nám děje zlého. Za všechno může Matka, kdyby jí nebylo, tak se nenarodíme a nic špatného se nám nedělo

Já sám na samotném dně té díry místo srdce, která vede do temnoty nižších světů. Na mně ty světy stojí.

[armin]

Nevím. Sám nemám důkaz ani jistotu, že jsem Ďábel/Mára. Jeví se to tak při zaměření pozornosti na sebe sama - já jsem ten, kdo je přímo zodpovědný za utrpení všech bytostí.

Blaženost a utrpení jsou dvě strany téže mince.

Jsou stejné, ale mince má tři strany.

„Tři strany mám, ale pouze dvě jsou stejné“.
- Jerry Spinelli, Stargirl

Mince má tři strany, ta třetí je jednotou rubu a lícu

[honzam]

Mince má tři strany, ta třetí je jednotou rubu a lícu

Je to naopak. Ta třetí je odděleností rubu a lícu. Čím má větší plochu v poměru k ploše rubu a lícu, tím jsou od sebe obě strany víc vzdálené a mince má větší tloušťku.

[Nic]

Blaženost a utrpení jsou dvě strany téže mince.

Z pohledu ztotožnění s osobou, egem, tělem, myslí se může jevit, že je tady obojí, ale samotné s ničím neztotožněné vědomé Bytí žádné utrpení neobsahuje, protože je pouze sat-čit-ánandou, ničím víc.

A není to tak, že sen (připoutanost k mysli) a probuzené vědomé Bytí jsou dvěma stranami jedné mince, stejně jako iluze a skutečnost nejsou dvěma stranami jedné mince.

Iluze není ničím skutečným, NENÍ NIČÍM, a skutečnost je jen jedna. Nemá žádnou druhou stranu.

Světec, který má přímou zkušenost tohoto všeho, je vždy šťastný a zbaven žádostí. Je přesvědčen, že i ta nejlepší smyslová zkušenost je pouhou dočasnou záležitostí; tudíž bolest a utrpení, chtivost a pokušení, strach a úzkost se ho nikdy nemůžou dotknout.
N. Maharaj