Spánková paralýza

[Jářek]

Né, to nebylo jako mudrování, že ty... Pozastavuji se nad situacemi, co plynou z diskuze.
Třeba jsou poplatné jen pro cestu, kterou kráčím. A těch cestiček k hoře... těch je, kolik lidiček v tom údolí kolem je.
Právě že ti (ani nikomu) vůbec nechci radit, holt se bavíme, a "Inspiruj", k tomu trochu táhne - inspirace.

[Paradoxy]

Neberu to od tebe tak, že mi chceš kázat. Beru si i od tebe inspiraci. Jojo, každý máme tu cestičku jinou a inspiruj prostě inspirující je. Jsem vždy ráda, když se tu objeví komentáře ať už od tebe nebo od jiných, ve kterých vnímám jejich vlastní pravdivost.

Jenom je to pro mě zvláštní, to zjištění, že se vlastně úplně najít nikdy nemůžu a pak si říkám, jestli my všichni nejsme to čisté já

[Jářek]

Jenom je to pro mě zvláštní, to zjištění, že se vlastně úplně najít nikdy nemůžu a pak si říkám, jestli my všichni nejsme to čisté já

To je právě to paradoxní (a zajímavé). Že to "Jedno" se takhle rozvíjí. Už je přece dokonalostí, bytím bez přívlastku, absolutní, samojediné...
No a přece ze sebe (v sobě) rozvibruje myriády forem a obsahů... To nedělá žádné z těchto jeho tvarů a jmen, ani ty ve formě svobodomyslných bytostí, tedy nás. My o tom jen uvažujeme, zamýšlíme se... Neb živodějné vnímání, co nám bylo dáno do vínku, náš prapůvod kapku zahaluje. Jenže světe, div se, ono se to v nás nějak tuší, nechce to zůstat zaváté...
Ta individualita nějak podvědomě tuší, že možná až tak individuání není, když třeba zírá v noci na hvězdy...
No, a když v takových zavnímaných zázracích obrátí tu pozornost dovnitř, hledaje se, nenajde se, osobní já je v čudu...
A to je velké nalezení.

[Paradoxy]

Je to zvláštní, máme svobodnou vůli, ale zároveň ji nemáme:). Nedávno jsem nějak kecala se synem a zjistila jsem, že bez podlahy neudělám ani krok. že bez toho druhýho se neobejdu.

[Jářek]

Je to zvláštní, máme svobodnou vůli, ale zároveň ji nemáme:). Nedávno jsem nějak kecala se synem a zjistila jsem, že bez podlahy neudělám ani krok. že bez toho druhýho se neobejdu.

Nojo, jednou mě napadl takovej příměr, svoboda je klec, která není.
Ale to jsou prostě jen takový "anti-definice"...
Svobodu, či nesvobodu, jak je obecně pojímána, vnímá to individuální já, a čím ono je jemnější, tím ten pojem pozbývá protikladu - svoboda/nesvoboda. Přestává to být o pohybu tělesným i duševním... Páč tam je ta "svoboda" závislá na okolnostech prostředí. Čímž je zároveň dána i ta omezenost. To je v tom příměru ta klec.
No jak se to já stane jemnější než to nejjemnější, mizí.. klec se rozpadá...

[Paradoxy]

Je to zvláštní, člověk si to představuje a pak zjistí, že není co si představovat. Teď se asi nacházím na tebou popsané jemné úrovni. Intelektuálně je mi jasné, že ve všech je to nic, na kterém je navlečený jedinec se svými pohyblivými vlastnostmi od dětství do smrti a přes něj to jde do projevu, do tvorby.

[Jářek]

Tabla (bubínky)

když jsem se narodilo
DHÁ-DHÁ-DHIM
vůbec nic jsem nevidělo
DHÁ DHÁ DHIM
nemělo jsem ani představu
DHÁ-DHÁ-DHIM
o svém zbrusu novém kočáru
DHA-DHA-DHI-DHA-DHIM
neznalo jsem světlo
DHÁ-DHÁ-DHIM
neznalo jsem tmu
DHÁ-DHÁ-DHIM
jenom mámino tělo
DHÁ-DHÁ-DHIM
jeho vůni a chut´
DHA-DHA-DHI-DHA-DHIM
jenom tóny na kterých jsem
DHÁ-DHÁ-DHIM
právě vyplouvalo životem
DHÁ-DHÁ-DHIM
z přístavu beze jména
DHÁ-DHÁ-DHIM
do vibrujících sfér hmatatelna
DHA-DHA-DHI-DHA-DHIM
k rozsvěcujícím se břehům slov
DHÁ-DHÁ-DHIM
přejte mi dobrý lov
DHÁ-DHÁ-DHIM
přejte mi dobrý lov
DHÁ-DHÁ-DHIM
lov básní beze slov
DHA-DHA-DHI-DHA-DHIM

[Paradoxy]

Hezké:) od vzniku a cesty k zániku.

[Jářek]

To je právě to. Nejsi - neuvažuješ, kdo jsi, ty versus jsoucno. Jsi, jsem, přirozeně to nějak uvažuju. Odmyslet si všechny moudré texty, jen nazí sami sebou. Co to je! To samosebou? Bez jediné znalosti, bez jediného sebe obletování...
Člověk jde spát po šichtě, sejme šat, smeje pot, nechá odvanout integrály a protokoly měření, je doma - v Duši.

[Paradoxy]

Já nevím, kdo jsem. Nic tam není. Ale vím, že jsem, jen se nemůžu najít, nejde to, když jsem to já. Všechno vzniká až se mnou jako Janou, reakce na reakci. Nechám to být, nějak to nechci překrývat nějakýma domněnkama a už ani blažeností. Nevnímám se ani jako duše, to přijde až se sebevymezením mě jako osoby.

[Jářek]

Já nevím, kdo jsem. Nic tam není. Ale vím, že jsem, jen se nemůžu najít, nejde to, když jsem to já. Všechno vzniká až se mnou jako Janou, reakce na reakci. Nechám to být, nějak to nechci překrývat nějakýma domněnkama a už ani blažeností. Nevnímám se ani jako duše, to přijde až se sebevymezením mě jako osoby.

To je jen jeden z názvů tzv nepojmenovatelného Asi to je momentální zastávka v nějakém pohybu, že to člobrda, třeba já, nazve Duchem, Duší, Átmanem, Brahma.... Bohem, Absolutnem.... Asi dle nálady
Ale depresemi opravdu netrpím. Nedořešenosti? Určitě nějaké mám. Jsem ještě mladej a v rozpuku.

[Paradoxy]

Ježkovy voči, já jsem taky ještě v rozpuku o tom žádná. Depresemi taky netrpím, jen na bolesti hlavy, to jo. Jen nevím, jak někdo to nazývá láskou nebo tím, že je to úžasný a bla bla bla . Vždyť je to tichý.

[Jářek]

Ježkovy voči, já jsem taky ještě v rozpuku o tom žádná. Depresemi taky netrpím, jen na bolesti hlavy, to jo. Jen nevím, jak někdo to nazývá láskou nebo tím, že je to úžasný a bla bla bla . Vždyť je to tichý.

Já bolest hlavy nikdy neměl, ale moje máma hodně, ale to bylo z nás dětí, teď už je nemá.
Nejhorší bolest, co jsem zažil, bylo píchnutí nekoncetrované kyseliny askorbové do zadku... Omdlel jsem.

[Paradoxy]

Jo z dětí občas taky, ale jinak od krku a když jsou hormonální změny, neznala jsem to dřív, začalo to až po narození nejmladší.

[Jářek]

Jo z dětí občas taky, ale jinak od krku a když jsou hormonální změny, neznala jsem to dřív, začalo to až po narození nejmladší.

To chce masáž no. Ten dotek milého to rozpouští. To je volání po tom.

Jinak, ta injekce byla trest v Prostějově na PŠ škole. Když adept zlobil...

[Paradoxy]

Jo z dětí občas taky, ale jinak od krku a když jsou hormonální změny, neznala jsem to dřív, začalo to až po narození nejmladší.

To chce masáž no. Ten dotek milého to rozpouští. To je volání po tom.

Jinak, ta injekce byla trest v Prostějově na PŠ škole. Když adept zlobil...

Tomu s injekcí nerozumím ???
To nebude volání po doteku, ale čistě praktická záležitost. Moje zaměstnání spočívá v práci u PC a pak ještě čučím do mobilu. Nutím se co nejčastěji hýbat a protahovat. Mám vychýlenou plotýnku.

[Jářek]

No to bylo na vojně na poddůstojnické škole, skončil jsem s chřipkou na marodce, a zkrátka i tam se musely dodržovat pravidla. A když byl mazáky někdo načapán, třeba po večerce venku, jak pozoruje hvězdy, nebo na hajzlíku s cigaretou... Tak mu píchly do zadku koňskou dávku vitamínu C. No prostě bolí to šíleně, jak kdyby se ti tam rozlívalo žhavý železo.
A s tím dotekem jsem to myslel tak nějak principiálně, že je léčivej, když je z tý lásky, s přáním druhému ulevit.

[Paradoxy]

Jo dotyk z lásky je určitě léčivej, to máš pravdu. Ale je fakt, že když mě to chytne, tak naopak dotyk strašně bolí. Holt se musí počkat, až to přejde.

[Eva Nada]

Jo dotyk z lásky je určitě léčivej, to máš pravdu. Ale je fakt, že když mě to chytne, tak naopak dotyk strašně bolí. Holt se musí počkat, až to přejde.

To je zajímavé, co píšeš.
"Když mě to chytne, tak takový dotek bolí"

Co tím myslíš, nemusíš odpovídat, je to asi dosti osobní téma, jen jestli sis to aspoň pro sebe rozklíčovala, o jaký pocit, emoci se u tebe jedná, spojený s čím?

Nebo nějak zkusit odpovědět obecně. Zajímá mě to téma.
Díky.

[Paradoxy]

Jo dotyk z lásky je určitě léčivej, to máš pravdu. Ale je fakt, že když mě to chytne, tak naopak dotyk strašně bolí. Holt se musí počkat, až to přejde.

To je zajímavé, co píšeš.
"Když mě to chytne, tak takový dotek bolí"

Co tím myslíš, nemusíš odpovídat, je to asi dosti osobní téma, jen jestli sis to aspoň pro sebe rozklíčovala, o jaký pocit, emoci se u tebe jedná, spojený s čím?

Nebo nějak zkusit odpovědět obecně. Zajímá mě to téma.
Díky.

Upřesním to, bolí každý dotyk, nesmí se ta páteř nijak masírovat, to s láskou a neláskou nemá nic společného. Prostě v tu chvíli lehnout do nějaké stabilizované polohy. Když to přejde, tak pak masáž může být, ale opatrná. U mě je to dané tou dlouholetou prací na PC a leností v pohybu celkovém, ale lepším se