Můžete si vždy vybrat

[Jářek]

To je právě o tom, jak si člověk maluje, a zdobí a čechrá tu svou důležitost, z původní nahoty něco kostýmního, ať jde o kurtu askety či o hábit, s kterým si císař sotva sedne do křesla z diamantů...
Šramanovi jde o své osvícení, a královi o svou osvícenost...

[Paradoxy]

Však já ti rozumím jenže když se bavíme o upřímnosti, o tom jak se člověk odhalí před jinýma, je jasné, že jsou věci, které se hromadně nesdělují, člověk už pozná, jestli je dobrá vůle na druhé straně.

[Jářek]

V tomhle byl dobrej ten opilec Džibrán. Někdo se holt ukouřil a někdo upil. A někdo v tu smrť se položil nějak jinak, šel zabíjet ve jménu vlasti, přejed se k prasknutí, vystresoval se k infarktu.... Ale ten Džibrán, to prostě řek v tom Prorokovi dokonale, a i když je to možná už profláklé, bylo to jako číst nový zákon. Holt se ukřižoval sám, ale byla to, aspoň pro mě, síla. A síla v tom je.

[Jářek]

Nevím jestli znáš.

A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:
Když vám pokyne láska, následujte ji,
i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská va­še nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.
To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli po­znat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: ,V mém srdci je Bůh', ale spíše byste měli říci: ,Jsem v srdci Boha!' A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.

...

[Jářek]

Však já ti rozumím jenže když se bavíme o upřímnosti, o tom jak se člověk odhalí před jinýma, je jasné, že jsou věci, které se hromadně nesdělují, člověk už pozná, jestli je dobrá vůle na druhé straně.

Bať, milenci nakonec sejmou ten šat.
Ale často ani sobě nesdělí vše, co je pod tou kůží, masem a kostmi.

To jeden sdělí, až naprosto cítí duši čistou, tam kde veškerý stud padá.

[Salmo1cz]

37 Jeho učedníci řekli: Kdy se nám ukážeš a kdy tě uvidíme? Ježíš řekl: Až se svléknete bez studu a vezmete své šaty a položíte si je pod nohy jako úplně malé děti a stoupnete si na ně. Pak uvidíte syna Živého a nebudete se bát.

Je to tak. Chodím bez šatů a své obojí přirození vystavuji na odiv světu. Naštěstí to lidé nevidí.
Jinak ego je hadí hlavička samce ukotvená v lidské hlavě, proto si lidé přijdou jako by byli tam vzadu v hlavě. U mě už je to teď jinak a hlavičku mám před čelem.

Jiné antické prameny užívají termín βασιλισκος – „královská koruna“, původní egyptské označení bylo iaret – „vztyčující se (hadí bohyně) nebo Ureus.
To ale není o ďáblech, ale o kundaliní, znakem osvícení.
Možná to šimrání v páteři asociuje pohyb háďat.
Vše co je, je od Boha.
Nic jiného tu není.

[Jářek]

37 Jeho učedníci řekli: Kdy se nám ukážeš a kdy tě uvidíme? Ježíš řekl: Až se svléknete bez studu a vezmete své šaty a položíte si je pod nohy jako úplně malé děti a stoupnete si na ně. Pak uvidíte syna Živého a nebudete se bát.

Je to tak. Chodím bez šatů a své obojí přirození vystavuji na odiv světu. Naštěstí to lidé nevidí.
Jinak ego je hadí hlavička samce ukotvená v lidské hlavě, proto si lidé přijdou jako by byli tam vzadu v hlavě. U mě už je to teď jinak a hlavičku mám před čelem.

Jiné antické prameny užívají termín βασιλισκος – „královská koruna“, původní egyptské označení bylo iaret – „vztyčující se (hadí bohyně) nebo Ureus.
To ale není o ďáblech, ale o kundaliní, znakem osvícení.
Možná to šimrání v páteři asociuje pohyb háďat.
Vše co je, je od Boha.
Nic jiného tu není.

Jo, to je právě to, co jsem měl za samozřejmé, u lidí na duchovní cestě, že vnímaj svou matiční sílu...

Bez ní, nedokážu si představit, že bez ní, někdo může myslet duchovno vůbec vážně. Nevím, jak by to mohlo být možné. Leda intelektuálně... pro hru na sebeutvrzování.

[honzam]

37 Jeho učedníci řekli: Kdy se nám ukážeš a kdy tě uvidíme? Ježíš řekl: Až se svléknete bez studu a vezmete své šaty a položíte si je pod nohy jako úplně malé děti a stoupnete si na ně. Pak uvidíte syna Živého a nebudete se bát.

Je to tak. Chodím bez šatů a své obojí přirození vystavuji na odiv světu. Naštěstí to lidé nevidí.
Jinak ego je hadí hlavička samce ukotvená v lidské hlavě, proto si lidé přijdou jako by byli tam vzadu v hlavě. U mě už je to teď jinak a hlavičku mám před čelem.

Jiné antické prameny užívají termín βασιλισκος – „královská koruna“, původní egyptské označení bylo iaret – „vztyčující se (hadí bohyně) nebo Ureus.
To ale není o ďáblech, ale o kundaliní, znakem osvícení.
Možná to šimrání v páteři asociuje pohyb háďat.
Vše co je, je od Boha.
Nic jiného tu není.

Je to kundalini v okřídleném hadím těle místo v sušumně. Žádné šimrání v páteři. Jsem had, místo rukou a nohou mám křídla a v těch křídlech navíc klubíčko haďat jako plod. Celý zářím jako hadí bohyně matka - Tvá matka a všech ostatních. Uvědomuji si sám sebe jako jedinou prastarou bytost, které patří celý svět. Všechno, čeho se vědomí dotkne, mi patří. Je to od Boha, ale přivlastnil jsem si to. Sám jako osoba jsem teď bůh, protože moje hadí tělo to obsahuje.

Je to ta druhá cesta, jak si po smrti uchovat tělo a vlastní osobu a zároveň se už znovu nenarodit. V Egyptě to určitě znali a v podobenstvích tu proměnu popisuje mýtus o Eset a Usirovi.

https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%BDtus_o_Usirovi
http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2008020001

[Salmo1cz]

V podvědomí je strach z hadů a přeci symbol zasvěcení a znovuzrození.


Evoluční původ

Antropoložka Lynne Isbellová tvrdila, že jako primáti je had jako symbol smrti zabudován do našich nevědomých myslí kvůli naší evoluční historii. Isbell tvrdí, že po miliony let byli hadi jedinými významnými predátory primátů, a to vysvětluje, proč je strach z hadů jednou z nejběžnějších fóbií na celém světě a proč je symbol hada tak rozšířený ve světové mytologii; had je vrozeným obrazem nebezpečí a smrti. [7] [8]

Kromě toho psychoanalytik Joseph Lewis Henderson a etnoložka Maude Oakes tvrdili, že had je symbolem zasvěcení a znovuzrození právě proto, že je symbolem smrti.

[Salmo1cz]

Myslím, že je tu krásně vidět ta práce podvědomí a nadvědomí.Máme jeden stejný symbol a naprosto diametrálně rozdílný výklad.
Takže i do tohoto vlákna se to hodí a každý si může vybrat.
Tady ta symbolika hada v Egyptě je 2500-3000 let před Kristem a známe ještě starší doložené.
Jinak had byl ochráncem úrody zrovna tak jako kočky.

[honzam]

Myslím si, že ten evolučně daný strach nejen u primátů koresponduje s tím, že proměna je v konečném důsledku smrtí. Proměněná bytost se už znovu nezrodí a nakonec definitivně zahyne.

https://en.wikipedia.org/wiki/Apep


The sun god Ra, in the form of Great Cat, slays the snake Apep


Ra, in the form of a cat, smiting Apep with a knife. Papyrus of Hunefer, 19th dynasty

-----------------

Sluneční bůh Re v podobě kočky zabíjí hada Apofise.

[Salmo1cz]

To je symbol vyjadřující souboj mezi dnem a nocí.


„Posílám vás jako ovce mezi vlky, buďte tedy moudří jako hadi...“ (Mt 10:16

[Paradoxy]

Nevím jestli znáš.

A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:
Když vám pokyne láska, následujte ji,
i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská va­še nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.
To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli po­znat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: ,V mém srdci je Bůh', ale spíše byste měli říci: ,Jsem v srdci Boha!' A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky, a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.

...

naznám, je to moc hezké .

[Paradoxy]

Však já ti rozumím jenže když se bavíme o upřímnosti, o tom jak se člověk odhalí před jinýma, je jasné, že jsou věci, které se hromadně nesdělují, člověk už pozná, jestli je dobrá vůle na druhé straně.

Bať, milenci nakonec sejmou ten šat.
Ale často ani sobě nesdělí vše, co je pod tou kůží, masem a kostmi.

To jeden sdělí, až naprosto cítí duši čistou, tam kde veškerý stud padá.

Ano, je to tak.

[Paradoxy]

[/quote]
Je to tak. Chodím bez šatů a své obojí přirození vystavuji na odiv světu. Naštěstí to lidé nevidí.
Jinak ego je hadí hlavička samce ukotvená v lidské hlavě, proto si lidé přijdou jako by byli tam vzadu v hlavě. U mě už je to teď jinak a hlavičku mám před čelem.[/quote]
Jiné antické prameny užívají termín βασιλισκος – „královská koruna“, původní egyptské označení bylo iaret – „vztyčující se (hadí bohyně) nebo Ureus.
To ale není o ďáblech, ale o kundaliní, znakem osvícení.
Možná to šimrání v páteři asociuje pohyb háďat.
Vše co je, je od Boha.
Nic jiného tu není.[/quote]
Jo, to je právě to, co jsem měl za samozřejmé, u lidí na duchovní cestě, že vnímaj svou matiční sílu...

Bez ní, nedokážu si představit, že bez ní, někdo může myslet duchovno vůbec vážně. Nevím, jak by to mohlo být možné. Leda intelektuálně... pro hru na sebeutvrzování.[/quote]

Ta jemná energie, kterou můžeme občas vnímat, je podle mě něco jako jemnohmotné prostředí. je to reálné stejně jako pevný svět, jen to prostě někteří nevnímají. Já to vnímala jen párkrát v životě. A pak je tu ta zmiňovaná kundalini. Měla jsem možnost vnímat ji dvakrát, jestli to vůbec byla ona. Poprvé při jedné těžké chvíli, když jsem se odevzdala s tím, že tu všechno nechám a zamířím do blázince. Vstoupila přes čelo jemňmoučká energie a proletěla mnou až do konečků prstů na rukou a nohou. Jak jsem ležela na posteli, měla jsem pocit, že se mi celé tělo nadzdvihlo. A podruhé to bylo, když jsem už nevěděla, co mám dělat, když mě něco noc co noc děsilo. Už jsem z toho byla tak vyčerpaná, že jsem se odevzdala, ať se děje co se dít má. V tu chvíli odspodu vylítla nahoru, úplně proletěla a tři dny mi vibrovalo pak celé tělo blažeností, jen tam kde mám problémy se zádama mě to trochu jakoby pálilo. Stačilo otočit pozornost do sebe a nabývalo to na intenzitě. Vnímala jsem všechny lidi v sobě. Už jsem to pak nemohla vydržet, protože se nedalo na nic vně soustředit a já normálně chodila do práce a zase to odeznělo.

[Salmo1cz]

Někdo to tak má až do konečků prstů.
Já z hlavy resp bindu do srdce a uvolnění.

Nityodita samadhi se tomu také říká, věčně se vynořující.

samotné naše vnímání vesmíru je nevyhnutelně aktem stvoření. To znamená, že svět naší zkušenosti, svět, ve kterém žijeme, jednáme a cítíme, je naším vlastním projevem... Jako zrcadlo , virmarsa nám ukazuje sebe a naše stvoření
https://www.google.com/url?sa=t&source= ... sIPLUByFRL

[Trini]

Ta jemná energie, kterou můžeme občas vnímat, je podle mě něco jako jemnohmotné prostředí. je to reálné stejně jako pevný svět, jen to prostě někteří nevnímají. Já to vnímala jen párkrát v životě. A pak je tu ta zmiňovaná kundalini. Měla jsem možnost vnímat ji dvakrát, jestli to vůbec byla ona. Poprvé při jedné těžké chvíli, když jsem se odevzdala s tím, že tu všechno nechám a zamířím do blázince. Vstoupila přes čelo jemňmoučká energie a proletěla mnou až do konečků prstů na rukou a nohou. Jak jsem ležela na posteli, měla jsem pocit, že se mi celé tělo nadzdvihlo. A podruhé to bylo, když jsem už nevěděla, co mám dělat, když mě něco noc co noc děsilo. Už jsem z toho byla tak vyčerpaná, že jsem se odevzdala, ať se děje co se dít má. V tu chvíli odspodu vylítla nahoru, úplně proletěla a tři dny mi vibrovalo pak celé tělo blažeností, jen tam kde mám problémy se zádama mě to trochu jakoby pálilo. Stačilo otočit pozornost do sebe a nabývalo to na intenzitě. Vnímala jsem všechny lidi v sobě. Už jsem to pak nemohla vydržet, protože se nedalo na nic vně soustředit a já normálně chodila do práce a zase to odeznělo.

To jsou nádherné zkušenosti.

[Trini]

Potom jsem potkala muže, který se o mne začal zajímat, ještě dřív než mne uviděl, protože slyšel, že se zabývám duchovními otázkami. On se tím také zabýval a neměl nikoho, kdo by si s ním o tom povídal. Z toho vznikla opravdová láska, kdy jsem poprvé jasně cítila, že miluju. Ale nedokazála jsem to říct. Nanejvýš jsem uvedla počet písmen.

Poznal to, že to tak máš? Že ho miluješ?

Ju, taky mne miloval. Chtěl, abych si přečetla knižku Spřízněné duše. To jsme opravdu byli (a vždy budeme, i když už dávno nemáme kontakt). Ten pokrok v duchovnu v té době byl obrovský.

[Paradoxy]

Někdo to tak má až do konečků prstů.
Já z hlavy resp bindu do srdce a uvolnění.

Nityodita samadhi se tomu také říká, věčně se vynořující.

samotné naše vnímání vesmíru je nevyhnutelně aktem stvoření. To znamená, že svět naší zkušenosti, svět, ve kterém žijeme, jednáme a cítíme, je naším vlastním projevem... Jako zrcadlo , virmarsa nám ukazuje sebe a naše stvoření
https://www.google.com/url?sa=t&source= ... sIPLUByFRL

Tak ti pěkně děkuju, takový dlouhý čtení . Já právě toho moc nenačetla a když se mi ty všechny věci děly, byla jsem na to sama. Říct to normálním lidem, byla bych za blázna. jediný komu jsem se svěřila byla tchýně, já v tu dobu byla skoro jako blázen. Třeba jsem jí řekla, ať nevěří, že je všechno řád, že je tu i chaos a tak. A nebyla jsem zrovna milá. Poslala mi tenkrát obrázek kostela zevnitř, protože si myslela, že v sobě mám ďábla. Vzpomínám si, jak jsem se tomu v duchu smála, že je slabá a bojí se. Pak jsem se jí za to omlouvala a prosila o odpuštění, protože jsem se cítila mizerně za to, že v sobě mám takovou sílu. Nechtěla jsem jí ublížit. A spoustu věcí, co jsem jí svěřila, jsem jí pak řekla, že to byly asi nějaký bludy, že to bylo asi tím, že jsem měla migrény. Prostě jsem ze sebe radši udělala blbce a dělám doteď, protože by zatím nepochopila, že v nás dřímá vše, ne jenom řád a krása.

[Paradoxy]

Ta jemná energie, kterou můžeme občas vnímat, je podle mě něco jako jemnohmotné prostředí. je to reálné stejně jako pevný svět, jen to prostě někteří nevnímají. Já to vnímala jen párkrát v životě. A pak je tu ta zmiňovaná kundalini. Měla jsem možnost vnímat ji dvakrát, jestli to vůbec byla ona. Poprvé při jedné těžké chvíli, když jsem se odevzdala s tím, že tu všechno nechám a zamířím do blázince. Vstoupila přes čelo jemňmoučká energie a proletěla mnou až do konečků prstů na rukou a nohou. Jak jsem ležela na posteli, měla jsem pocit, že se mi celé tělo nadzdvihlo. A podruhé to bylo, když jsem už nevěděla, co mám dělat, když mě něco noc co noc děsilo. Už jsem z toho byla tak vyčerpaná, že jsem se odevzdala, ať se děje co se dít má. V tu chvíli odspodu vylítla nahoru, úplně proletěla a tři dny mi vibrovalo pak celé tělo blažeností, jen tam kde mám problémy se zádama mě to trochu jakoby pálilo. Stačilo otočit pozornost do sebe a nabývalo to na intenzitě. Vnímala jsem všechny lidi v sobě. Už jsem to pak nemohla vydržet, protože se nedalo na nic vně soustředit a já normálně chodila do práce a zase to odeznělo.

To jsou nádherné zkušenosti.

Jsou, jenomže nebyly provázeny krásnýma věcma, naopak. Děs, strach že umírám, že zešílím. Návaly hněvu atd., Vysvětluju si to pro sebe tak, že se mi urvalo podvědomí najednou se vším všudy. Do dnes úplně nevím, co to vyvolalo. Vím, že jsem nějakým omylem narazila na aštavakragítu a jediný odstavec , který si teď nevybavím, se mnou otřásl. A vlastně nějak předtím jsem si přišla prázdná, nevím jak to popsat. Mě se vlastně konečně trochu stabilizoval život od stresu a najednou nic, jako bych neměla pro co žít. A tak jsem si každý den před spaním řekla ani nevím proč- děkuju, že žiju, že máme co jíst, že jsme zdraví a tak. Ale ne jakoby vřele, spíš tiše odevzdaně. A pak začal ten hukot, do toho přišla zamilovanost do někoho atd. Do teď nechápu čím jsem tomu dala podmínky, asi víc okolností najednou.