Zdeněk píše:Nic píše:Zdeňku, má praxe je vědomá víc než třicet let.
Nejintenzivnější byla v době, kdy jsem se začala řídit jediným přikázáním – milovat.
Byla to doba hluboké koncentrace, udržování čistoty mysli a obracení pozornosti stále k lásce, ne k myšlenkám.
A v určité chvíli se to „úsilí“ rozpustilo samo – láska začala udržovat sebe samu. Otevřelo se uvědomění skutečnosti.
Proto můžu s pokorou potvrdit, že to, na co Mistři ukazují, je skutečné.
Není to víra, ale zkušenost tichého, neměnného bytí, které je vším, co je.
Jo? A ty jsi tohle někdy hlásala jako cestu? Ani hovno.
Celá léta jenom šermuješ vystřiženými citáty. Tak co to meleš.
Je to tvoje ego co se teď brání.
Ano, Zdeňku, o tom přikázání jsem mluvila mnohokrát — a stále ho vnímám jako nejčistší, nejúčinnější cestu.
Milovat Boha celou myslí znamená obracet pozornost jen k Lásce, ne k myšlenkám o světě nebo o druhých.
Je to hluboká kontemplace, ve které se srdce vyprázdní od bolesti, tužeb i představ, a zůstane jen tiché vědomí Lásky, která je samotným Bohem.
Když se to stane, mizí pocit oddělenosti.
To, co jsme považovali za „duši“ nebo „já“, se rozplyne v Božím vědomí — poznává se, že Bůh a já jsme jedním.
Odtud se pak přirozeně rozvíjí láska k bližnímu, protože bližní je poznáván jako totéž Já, jako Božské.
Mistři to vyjadřují různými slovy — sat-čit-ánanda, Boží království, nirvána, pravé Já — ale všechny ty výrazy ukazují jedním směrem, k té samé podstatě Bytí.
Když se to pozná, přichází i vděčnost a přirozená ochota sdílet a sloužit těm, kdo o to poznání stojí.
Proto vznikl i
Duchovní web — ne kvůli autorství, ale kvůli sdílení poznání, které nakonec vychází ze stejného Zdroje v každém z nás.
Ten Zdroj je v Tobě i ve mně — tichý, neviditelný Mistr v našem vlastním nitru.