Kritika Christiny von Dreien

[Trini]

Snaha zachránit svět je projevem lásky ke světu a jeho bytostem.

Nisargadatta:...Cesty a formy projevu mohou být chybné, ale motivem je vždy láska - láska k Já a Moje. To Já a to Moje mohou být velmi malé, nebo mohou explodovat a osvítit universum - láska zůstává.

[armin]

:srdce:

Nisargadatta: Když usilujete o dobro pro všechny, máte za sebou celý svět. Udělejte dobro lidstva ke svému vlastnímu, a pracujte pro to, potom nemůžete dělat nic chybně.

Je dobré přát v srdci všem i svým nepřátelům, odpůrcům atd. štěstí, dobro, lásku. Ale ne podle našich představ. To do toho už neplést pokud možno.
To usilování o dobro už bývá totiž problematičtější, často právě usilováním o dobro - o to, co si myslíme, že je dobré, přináší hodně zla, jak ukazuje historie.
Petr Vostál to nazývá dobroserství. Prostě se toho chopí "svaté" ego a už to jede.

[Nic]

:srdce:

Nisargadatta: Když usilujete o dobro pro všechny, máte za sebou celý svět. Udělejte dobro lidstva ke svému vlastnímu, a pracujte pro to, potom nemůžete dělat nic chybně.

Je dobré přát v srdci všem i svým nepřátelům, odpůrcům atd. štěstí, dobro, lásku. Ale ne podle našich představ. To do toho už neplést pokud možno.
To usilování o dobro už bývá totiž problematičtější, často právě usilováním o dobro - o to, co si myslíme, že je dobré, přináší hodně zla, jak ukazuje historie.
Petr Vostál to nazývá dobroserství. Prostě se toho chopí "svaté" ego a už to jede.

Mrkneme se na to, co je tady zmatené.

Je dobré přát v srdci všem i svým nepřátelům, odpůrcům atd. štěstí, dobro, lásku

V poznání, že všechno je Boží, že všechno je Láska, všechno je Já, kde by se vzal nějaký nepřítel, nějaký odpůrce? Ten odpor a nepřátelství je snovou realitou ega. S Probuzením ego mizí. Proto Buddha a ani Ježíš nevnímal nikoho jako nepřítele, nikoho jako odpůrce.

Ježíš řekl Jidášovi v okamžiku, kdy ho zrazoval polibkem: „Příteli, konej svůj úkol! “
Eduard Tomáš při svých přednáškách začínal slovy "drazí přátelé", ne proto že by se chtěl svým nepřátelům nějak vlísat, ale protože v každé bytosti skutečně přítele vnímal. Buddha také ani náhodou v Angulimalovi neviděl nepřítele.

Nepřítele a odpůrce může nalézat jenom naše ego.

Eduard Tomáš nepopisoval nacisty, kteří ho vyslýchali, jako své nepřátele, on v okamžiku setkání proti nim nijak nebojoval - ani ve své mysli neměl žádné protivenství, on s nimi meditoval.

To není usilování o dobro, je to sama přirozenost, která obrazně řečeno je nakažlivá a kterou Eduard Tomáš nazývá Naddobrem.

[Trini]

Nisargadatta: Když usilujete o dobro pro všechny, máte za sebou celý svět. Udělejte dobro lidstva ke svému vlastnímu, a pracujte pro to, potom nemůžete dělat nic chybně.

Je dobré přát v srdci všem i svým nepřátelům, odpůrcům atd. štěstí, dobro, lásku. Ale ne podle našich představ.

To bych neřešila. Kdo je schopen od srdce přát všem lidem, aby byli štastní, je už mimo tvoji představu.

Vzpomněla jsem si na to krásné židovské přísloví o rozdílu mezi peklem a nebem.

V situaci žádný rozdíl - stoly plné jídla a předlouhánské lžíce.

V pekle pláč, naříkání, hlad = každý chce tou předlouhou lžící krmit jen sám sebe a to se nedaří.

V nebi pohoda, spokojenost = těmi dlouhými lžícemi krmí jeden druhého.

[Trini]

To usilování o dobro už bývá totiž problematičtější, často právě usilováním o dobro - o to, co si myslíme, že je dobré, přináší hodně zla,

To je, protože jako běžní lidé nejsme schopni přát štěstí všem. Obvykle usilujeme o dobro jen té skupiny lidí, s kterou se identifikujeme a po ostatních požadujeme, aby to akceptovali a přizpůsobili se. Když to nedělají, tak je odsuzujeme a nadáváme jim, nebo jim děláme ještě horší věci - tak to jde celou historii lidstva. Je to způsobené sobectvím na základě ega.

[Nic]

To je, protože jako běžní lidé nejsme schopni přát štěstí všem.....

Uf, Péťo, jsi zlatíčko! Děkuju.

Ano, dokud sami sebe vnímáme jako něco odděleného, tak to nejde. Jako běžní lidé nemůžeme přát štěstí Hitlerovi, po tom, co udělal.

Teprve, když skutečně poznáváme, kdo jsme, tak je nám jasné, že je tady jen jediné Boží Já.

Jak říká Ram Dass: "Je to Bůh, jen měl zrovna blbou inkarnaci."

[Salmo1cz]

Přesně tak Hitlera netvořilo peklo nebo nebe, ale stvořila ho egoistická nenažranost která je výsadou lidí.Do Velké krize měl Hitler 1,3% zastánců, nebo zmatených obdivovatelů.Po velkém krachu zástup rostl geometrickou řadou.

[Nic]

Jako běžní lidé nemůžeme přát štěstí Hitlerovi, po tom, co udělal.

Teprve, když skutečně poznáváme, kdo jsme, tak je nám jasné, že je tady jen jediné Boží Já.

Jak říká Ram Dass: "Je to Bůh, jen měl zrovna blbou inkarnaci."

Přesně tak Hitlera netvořilo peklo nebo nebe, ale stvořila ho egoistická nenažranost která je výsadou lidí.Do Velké krize měl Hitler 1,3% zastánců, nebo zmatených obdivovatelů.Po velkém krachu zástup rostl geometrickou řadou.

Můžeme si položit otázku: Co je to vlastně osvícení? Jak by ho definovala bytost, o jejímž zasvěcení není pochyb?

n.png (92.86 KiB) Zobrazeno 1106 krát

“Wisdom is knowing I am nothing, Love is knowing I am everything, and between the two my life moves.”

— Nisargadatta Maharaj

„Moudrost je vědět, že nejsem nic.
Láska je vědět, že jsem vším.
A mezi tím obojím plyne můj život.“

Příklad s Hitlerem je pro lidskou mysl tou největší překážkou. Je to „konečný test“ moudrosti a lásky. Pro ego je nepředstavitelné vidět v takové formě Lásku, protože si plete Lásku (podstatu Bytí) s morálním schválením činů (hrou forem).

Když říkáme, že vše je Láska či Bytí, neříkáme tím, že činy všech vln na hladině jsou lidsky správné nebo přijatelné. Říkáme, že voda v každé vlně je stejná. Ego vidí ničivou vlnu tsunami a křičí: „To nemůže být voda, to je zlo!“ Bytí však vidí, že i ta nejničivější vlna je tvořena úplně stejnou vodou jako ta nejklidnější hladina.

Voda (Bytí) se nešpiní tím, co vlna udělá. Jak říkal Nisargadatta: „V mém světě se nic neděje, i když se tam rodí a zanikají celé vesmíry.“ Dokud člověk odmítá „sundat nálepku“ i z toho nejtemnějšího bodu historie, odmítá tím paradoxně i svou vlastní úplnou svobodu. Protože pokud existuje třeba jen jediný kousek vesmíru, který není Bytím (Láskou), pak Bytí není nekonečné. Náš svět se v našem vnímání nemůže stát dokonalým, dokud v něm vidíme cokoliv, na co naše mysl nalepila nálepku: „Pozor, tohle není Bůh, tohle je zlo.“

Musím přiznat, že i pro mě to byl kdysi nepřekonatelný oříšek – nevidět zlo ve věcech, které jsou z osobního pohledu nepřijatelné. Tehdy mi pomáhala Einsteinova myšlenka: „Všechno má svůj smysl, i když tomu nerozumíme.“

Později přišla realizace největšího Ježíšova přikázání a ukázalo se, že to, co z lidského pohledu vnímáme jako zlo, je jenom nepoznávání celku. Tahle realizace by bez přijetí uvědomění, že všechno je Bůh, nebyla vůbec možná. S tímhle vhledem se omezený lidský pohled na realitu rozplynul a namísto něj se objevilo to, co výstižně popsal František Drtikol:

"Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí."

S tím přišlo uvědomění, že mou skutečnou zkušeností je blaženost – přesně tak, jak to říká Nisargadatta. Ono to vlastně ani jinak nejde. Když náš život plyne v jednotě mezi moudrostí (ničím) a láskou (vším), tak tady není prostor pro nic jiného než pro blaženost.

[Trini]

Můžeme si položit otázku: Co je to vlastně osvícení? Jak by ho definovala bytost, o jejímž zasvěcení není pochyb?

To jsou nesmyslné nápady neosvícené mysli.

[Nic]

Můžeme si položit otázku: Co je to vlastně osvícení? Jak by ho definovala bytost, o jejímž zasvěcení není pochyb?

To jsou nesmyslné nápady neosvícené mysli.

Tvá reakce, Trini, je vlastně živým důkazem toho, co tady píšu – že lidská mysl má své „konečné testy“, přes které se bez úplného odevzdání (vyhození sebe sama, jak říkal Drtikol) nedostane.

Láska není to, co cítíme k dobrému, ale to, čím jsme i v přítomnosti zlého. Je to světlo, které svítí na všechny bez rozdílu, aniž by se samo znečistilo tím, co osvětluje.

[Nic]

Pohled na svět, kde v každé formě vidíme tu stejnou podstatu, není výzvou k rozumovému souhlasu, ale k hlubokému ztišení. Rozum bude vždycky hledat hranice, definovat dobro a pojmenovávat zlo, protože to je jeho přirozenost – chránit a rozlišovat. Ale tam, kde rozum končí, začíná Srdce.

Jak říkala Míla Tomášová: "Pravá Láska není v citech, ale v Bytí." Je to tiché Světlo, které svítí na světce i na hříšníka, aniž by samo soudilo. Když přestaneme lpět na svých představách o tom, jaký by svět "měl být", abychom v něm mohli vidět Boha, začneme ho vidět takový, jaký skutečně je – jako neustálý tanec jediné energie, jediné Lásky.

V tomto odevzdání se rozpouští i náš poslední strach. Zjišťujeme, že nejsme soudci vesmíru, ale jeho tichými svědky. A v tomto svědectví, v onom prostoru mezi "nejsem nic" a "jsem vším", se rodí onen pokoj, který převyšuje veškeré chápání. Je to návrat Domů, do stavu, kde už není třeba nic vysvětlovat, protože vše je v dokonalém pořádku přesně takové, jaké to je.

[Nic]

Když Světlo osvícení osvítí mysl natolik, že v ní nezůstane ani špetka odporu k čemukoliv, co Bytí stvořilo (včetně těch nejtěžších lekcí historie), pak je ta karma skutečně spálená na popel. Pak už nezbývá než to, co je – ať už tomu říkáme Světlo, nebo Láska.

[Trini]

Můžeme si položit otázku: Co je to vlastně osvícení? Jak by ho definovala bytost, o jejímž zasvěcení není pochyb?

To jsou nesmyslné nápady neosvícené mysli.

Tvá reakce,

byla reakce na nesmyslné nápady toho, kdo nemá o osvícení/probuzení ani ponětí. Proto řeší nesmysly jako definici osvícení. Jednou se tomu budeš sama smát, jaké hlouposti tě v nevědomosti napadaly.

[Nic]

n.png (92.86 KiB) Zobrazeno 1045 krát

“Wisdom is knowing I am nothing, Love is knowing I am everything, and between the two my life moves.”
— Nisargadatta Maharaj

„Moudrost je vědět, že nejsem nic.
Láska je vědět, že jsem vším.
A mezi tím obojím plyne můj život.“

Tenhle Nisargadattův citát se dá chápat jako přesná mapa realizace. Dokud ji jenom teoreticky studujeme, zůstává mapou s představami, o které je možné se přít. V okamžiku skutečného poznání mapa mizí a zůstává jen živá skutečnost sama.

Citát vystihuje živost realizovaného života bez jakéhokoliv idealizování.

Láska je poznání plnosti projevu, je to jasné vidění, že všechno, co se objevuje jako „svět“ a „druzí“, není oddělené od Bytí, kterým jsme. Ne jako emoce nebo postoj, ale jako fakt bytí, že všechno je výrazem stejného Zdroje, proto se nic neodmítá a nic se nevylučuje.

Moudrost naopak znamená rozpoznání prázdnoty osoby. Je to poznání, že neexistuje žádné oddělené „já“, žádná pevná identita, žádná osobní historie, která by měla skutečnou podstatu. Je to pohyb „dolů“, k podstatě sebe sama, kde se ukáže, že všechno, co lze popsat, popřít nebo pojmenovat, už není tím, čím skutečně jsme. Je to negace všeho dočasného, všeho projeveného.

Z toho logicky vyplývá, že posuzování a hodnocení osob vzniká výhradně z nepoznání skutečnosti, tedy ze ztotožnění vědomí s tělem-myslí. Jakmile je rozpoznáno, že nejsme osobou, ale tím, v čem se osoba objevuje, ztrácí posuzování pravdivý základ a zůstává nanejvýš jako neosobní pohyb mysli bez jakékoli váhy.

Jinými slovy, ne že by se myšlenky hodnocení nemohly objevit, ale už nejsou brány za pravdivé ani osobní, tudíž se nedají brát vážně.

A to podstatné, život se nezastavuje v žádném z těchhle pólů. Realizace nevede ani k chladné neúčasti, ani k připoutanosti k emocím. Nevzniká „kamenný Buddha“ ani sentimentální bytost. Život prostě volně plyne mezi moudrostí a láskou – mezi prázdnotou a plností – bez potřeby rovnováhu hlídat nebo řídit.

To všechno ale nejde potvrdit vírou ani intelektem. Jde to potvrdit jenom přímým poznáním, že nejsme žádnou formou – že veškeré posuzování, identifikace a sebehodnocení jsou jenom povrchním pohybem mysli.

Lze to potvrdit jenom přímým poznáním, že jsme tím, v čem se všechny formy objevují, a že celý tento projev je láska. Proto z pohledu probuzení neexistuje „chyba světa“. Všechno je přesně takové, jaké je.

Má smysl se u těchto slov na okamžik zastavit a být k sobě naprosto poctivý a zeptat se sebe sama:
Je tohle skutečně poznáváno přímo?
Je do toho všechno bez výjimky zahrnuto?
Není tu ještě připoutanost k nějakému třeba jen nepatrnému postoji mysli?

Bez přímého poznání je to pro vnějšího pozorovatele jen další „blábol“ nebo „teorie“. Pro toho, kdo to přímo poznává, je to nejreálnější skutečnost, jaká existuje.

Tenhle citát je vlastně jednou z nejčistších esencí Nisargadattova učení. Kdo má oči k vidění, uvidí v něm celý oceán. Kdo je nemá, bude dál hodnotit pěnu na hladině. A i to je v pořádku – protože i odpor, i nepochopení, je součástí toho všeho, čím ve skutečnosti jsme.

[Nic]

PS:

Tohle celé bych s největší pravděpodobností neříkala nikomu, o kom bych nevěděla, že s plnou vážností přečetl Nisargadattovu knihu:

[Trini]

n.png

“Wisdom is knowing I am nothing, Love is knowing I am everything, and between the two my life moves.”
— Nisargadatta Maharaj

„Moudrost je vědět, že nejsem nic.
Láska je vědět, že jsem vším.
A mezi tím obojím plyne můj život.“

Odkud to máš? Veškerá poezie toho, jak to Nisargadatta skutečně řekl, je pryč. Nejde o žádné vědění. Ale je celkem jasné, proč si to neprobuzený bude vykládat jako, že něco ví.


V I Am That je to takto:

Love says: 'I am everything'. Wisdom says: 'I am nothing' Between the two my life flows.


57. Beyond Mind there is no Suffering

https://www.maharajnisargadatta.com/I_Am_That.pdf


To Know that You do not Know, is True Knowledge

[Nic]

Děkuji za upřesnění zdroje a citaci v angličtině. Máš pravdu, že v originálním kontextu I Am That je použito slovo 'says' (říká). Pro mě však to, co Láska a Moudrost "říkají", není vnějším hlasem, ale právě oním hlubokým vnitřním uvědomění - věděním (poznáním), o kterém mluví i jiní mistři.

Je to krása nedvojnosti – můžeme použít různá slova, můžeme se lišit v překladech, ale to, k čemu Nisargadatta odkazuje, zůstává stejné. Ať už to pojmenujeme jako vědění, bytí nebo tiché říkání Srdce, stále je to ten jeden a týž život plynoucí mezi ničím a vším.

Jak jsi sama citovala: "Beyond Mind there is no Suffering" (Za myslí není žádné utrpení). A právě v tom prostoru za myslí, kde už není potřeba mít pravdu nebo opravovat druhé, se všechna ta slova nakonec setkávají v tichu. Přeji nám oběma, ať nás toto ticho provází.

[Trini]

, že s plnou vážností přečetl Nisargadattovu knihu:

To je přesně to, co bych ti doporučila. Už si konečně to celé přečti - pokud možno několikrát, aniž se budeš na něco upínat. Nejdříve ta celistvost - tak, jak do doporučoval Balsekar.

https://www.maharajnisargadatta.com/I_Am_That.pdf

[Trini]

Děkuji za upřesnění zdroje a citaci v angličtině. Máš pravdu, že v originálním kontextu I Am That je použito slovo 'says' (říká). Pro mě však to, co Láska a Moudrost "říkají", není vnějším hlasem, ale právě oním hlubokým vnitřním uvědomění - věděním (poznáním), o kterém mluví i jiní mistři.

To si myslíš, protože nemáš tušení, co je probuzení/realizace. Myslíš si, že je to o vědění, které se dá naučit čtením toho, co říkali probuzení. Ale to je naprostý omyl.

[Trini]

Jak jsi sama citovala: "Beyond Mind there is no Suffering" (Za myslí není žádné utrpení). A právě v tom prostoru za myslí, kde už není potřeba mít pravdu nebo opravovat druhé, se všechna ta slova nakonec setkávají v tichu. Přeji nám oběma, ať nás toto ticho provází.

Nic jsem necitovala. Je to název kapitoly, v které to Nisargadatta říká o té lásce a moudrosti.

Ty musíš velmi trpět, když tě druzí posuzují, kritizují, opravují, - proto pořád jen myslíš na utrpení.