Stav společnosti

[armin]

No a tebou je to podobné, jako se mnou.
Akorát ti neříkáme, že jsi svatý, ale že si kun*da. Se ti to nelíbí, protože si tvoje mysl vykonstruovala fiktivní představu kdo jsi, na které lpí.

Mně to ale vůbec nevadí. Naopak. Jsou to vaše upřímné projevy od srdce a tak jsou pro mne z "diagnostického" hlediska obecně lidské duše cenné. Vím, co si myslím a co chci a jak to bylo v mé práci atd., tak třeba z tvých projevů mohu vidět objektivně to zkreslení ve tvé mysli a hledat příčiny toho zkreslení, potřeby to vidět jinak, než to je.
Když píšeš o něčem jiném - třeba o mezinárodním dění, tam víme oba prd. Ale když píšeš o tom, co si já myslím nebo chci nebo se bojím nebo o mé práci, tak tam mám výhodu, že já jsem přímo u toho a ty se jen domníváš.

Když jsi se vrátil z Barmy, asi jsi působil opravdu jinak než předtím - uklidněný a dlouhodobě střízlivý - to je na člověku na tom jak se tváří a jakým způsobem mluví vidět a byla to zřejmě velká změna.

[Trini]

To je houby zrcadlo. Ví prd a fantazíruje. Jo kdyby to bylo kouzelné zrcadlo, to by bylo něco jiného

Ty vaše "zrcadla" bohužel zrcadlí jen vaše představy o mně.

Takhle přesně reagovala Jana, když jsi napsal, jak ji vnímáš. Máte hodně společného.

Přitom jde o to, že sám sebe vnímáš jinak, než tě vnímají druzí. Kdo je sám k sobě upřimný, je schopný přijmout, jak ho vnímají jiní, aniž by se jim to snažil vymlouvat, že to jsou jen jejich představy. Je to tak těžké akceptovat, jak tě druzí vnímají? Zřejmě k tomu mají nějaký důvod, který může ležet jak v tobě, tak v nich.

[Trini]

Ale když píšeš o tom, co si já myslím nebo chci nebo se bojím nebo o mé práci, tak tam mám výhodu, že já jsem přímo u toho a ty se jen domníváš.

Nebo u tebe vidí něco, co ty zatím nejsi schopen vnímat nebo si to připustit. I tato možnost existuje. Většinou se pozná podle toho, jak se tomu dotyčný snaží bránit.