zase si to hezky napsal
Ja to vidim tak, ze kazda radost v case a prostoru je stejne duchovni jako radost mimo cas a prostor......paradoxne radost mimo cas a prostor v pritomnosti se dosahuje mnohem jednoduseji.. proste se zamerime do pritomnosti a je to
radost v case a prostoru se nam normalne naskyta pouze kdyz pozorujeme neco, co povazujeme za dobre, chtene...... A pokud jsme pouhymi pozorovateli, tak je to radost ciste nahodna. Pokud se ale chopime toho zamerneho smerovani myslenek... tak nase radost z casu a prostoru nebude zavisla pouze na aktualnim pozorovani casoprostoru, ale bude plynout z naseho zamerneho mysleni, coz je slozitejsi.. uz jen proto, ze pokud si bereme do hlavy nejake tema, tak jak pises obsahuje vzdy + i -, tak to muze byt obcas zradne a muze to aktivovat i to -, i kdyz puvodne jsme si ho do hlavy brali kvuli zamereni na +. Ponorenim se do pritomnosti, bezrezistentniho stavu, tak se dostavi ta bezpredmetna radost, protoze se nezamerejume.. davame si pauzu od mysleni, hodnoceni, rezistence, tvoreni..
tak me napada, ze ta kombinace obojiho muze byt docela prinosna