Samadarshini o jednote

[MartinesLuggi]

http://www.sebapoznanie.sk/Appl/WebObje ... yhzSelXvbg





Trošíčku jiná část z youtube http://www.youtube.com/watch?v=72BUEUyB ... iv-1f-3-HM

[vostalpetr]

No já nevím,
proč lidi neustále vymýšlejí nějaký negativní názory proti myšlení.

Je naprosto logické, že mohu vždy víceméně pozorovat jen jednu věc, takže ostatní věci pak nepozoruji,
když myslím, tak pozoruji mysl a ostatní je zastřené,
když se koukám na mraky, tak nemohu pozorovat zemi, a pokud se dívám tedy pozoruji soustředěně, tak se mysl zastaví a vidím jen mraky,
když svou pozornost otočím na poznání sebe sama, nebo lépe otočím pozornost na samu pozornost, no tak oznávám sám sebe

To, co pozoruji, to si uvědomuji, s tím se ztotožnuji až se tím doslova i stávám

Problémem není myšlení, problémem je ZTOTOŽNĚNÍ SE s myšlením nebo ztotožnění se čímkoli jiným

[Lída]

http://www.sebapoznanie.sk/Appl/WebObjects/VFPortal.woa/2/wa/articleDetail?articleId=487&wosid=0dSbdrNLRhhtyhzSelXvbg

Pěkně to v té ukázce říká.

A konflikt nás může řídit, dokonce i když vůbec nepřemýšlíme, jak by to "správně" mělo být jinak. Úplně stačí, že mám pocit mírné nespokojenosti, nechuti k tomu, jak věci jsou a jak mi nevyhovují - takové věci se nutně objevují a čím je člověk starší, tím jich přibývá. Tyhle námitky nenápadně vznáší naše emoční tělo.... podle toho, co by nám teď vyhovovalo líp než to, co právě je... a vůbec se to nemusí dostat do vědomí v podobě myšlenky

Jen je tu každou chvíli něco, co nám prostě jaksi vadí - proto asi Raméš Balsekar říká, že cesta z utrpení ven = přijímat to, co je.

Pomáhá mi rozpoznávat námitky mého emočního těla proti tomu, jak se věci vyvíjejí, jenže není vždycky snadné si všimnout toho nevysloveného odporu, který je spouštěčem neuspokojivého pocitu ze stavu věcí. Protože ten pocit je příčinou nespokojenosti - není to stav věcí samotný.

Na tohle žádné koncepty advaity nefungujou, protože zůstává nepovšimnuté sebeztotožnění s odporem.
A když člověk na tohle přijde, objeví se speciální lahůdka - odpor ke svému odporu
Naštěstí i na něj funguje přijetí - přijetí odporu jako toho, co právě je. Když si ovšem všimnem.
Pak se rozpustí
jako mlha ve

[vostalpetr]

Na tohle žádné koncepty advaity nefungujou, protože zůstává nepovšimnuté sebeztotožnění s odporem.
A když člověk na tohle přijde, objeví se speciální lahůdka - odpor ke svému odporu Obrázek Obrázek
...............................................................................................................................

No původně jsem ve své reakci pokračoval v tom, co jsi ty tady tak hezky napsala, ale protože mi to nemyslí, zůstal jsem u toho konceptu advaity a smáznul jsem to,
takže jsem sesmolil jen jak dojít k realizaci, ale ne k osvobození...

Ještě k tomu odkazu, který mě sem přehodil z jiného vlákna,
kde píšeš o prosvětlování těla světlem jako čištění emočního těla,
myslím, že to je výborná věc,
ale výborná věc k dosažení realizace Já, nikoli však k osvobození,
protože (aspon myslím) to pouze odstranuje NÁSLEDEK, NIKOLI PŘÍČINU,
takže budto to musíme dělat neustále, nebo se po čase opět vrátíme tam, kde jsme byli,
a to stejné je i přítomnost u mistra, ten pobyt v jeho přítomnosti musí být velmi velmi dlouhý

Ten problém vytvořila mysl a proto ho musí i mysl odstranit svým "pochopením" tedy přijetím,
aspon myslím,

jasně,
je to lahůdka, speciálně v tom odporu vůči odporu
ty staré odpory nelze nějak přesně určit, ale zcela určitě je zde napětí,
kterého si čím je člověk starší je jednodušší všimnout
(většinou si ho ovšem nepovšimneme, protože jednak vzrůstalo postupně a pak také jsme s ním sžiti a tak nám přijde normální)
z mého pohledu to znamená "chodit v kruhu zacyklované mysli" která neustále vymýšlí únikové cesty nebot potřebuje změnu stavu, což se nakonec mimo jiné projevuje třeba tendencemi praktikovat nějakou duchovní cestu nebo cvičení apd.
čímž opět vytvoříme cíl v čase a prostoru

[Lída]

to je výborná věc,
ale výborná věc k dosažení realizace Já, nikoli však k osvobození...

říká mysl, která preferuje jedno před druhým, aby dosáhla toho, co vnímá jako "to ono" a tímpádem to chce získat, aby se cítila úplně bezpečně.

Je přesvědčená, že problém musí ona - mysl - odstranit svým "pochopením" - tudíž je nenahraditelná - bez ní to nejde. Má tak zajištěnou Hru samsáry na věčný časy.

Obyčejný přijetí = ustání mysli -> obyčejná spokojenost = samoosvobozování Vědomí od Sebeztotožňování se Svými obsahy.... a to je všechno.



Není nikdo, kdo by cokoliv odstraňoval a tím dosahoval jakéhosi kýženého "trvalého" osvobození.

Je to strašně jednoduchý a obyčejný, skončí tím hledání a experimentování, jak dosáhnout úplného osvobození. Mně trvalo zhruba šedesát let (je mi 76), než se díky Balsekarovi ukázalo a v praxi potvrzuje, že po projití praxí Dlouhé Cesty jde o vymizení toho někoho, kdo má zájem osvobození dosáhnout a nenaletět mysli na její obezličky.

Dojde k tomu až nakonec, když samotná snaha dosáhnout "toho pravého" - trvalého osvobození - se jasně ukáže ve vědomí jako příčina utrpení. Tohle snažení je totiž v podstatě stejné jako snaha stát se třeba milionářem, prezidentem a podobně - je to snaha po sebezajištění. Probíhá to pořád stejně, akorát se ulpí na jiné představě toho, co tu právě teď není a mělo by někdy v budoucnu nastat. Hra, tak jak Si ji Vědomí programuje v Sobě Samém.

[vostalpetr]

říká mysl, která preferuje jedno před druhým, aby dosáhla toho, co vnímá jako "to ono" a tímpádem to chce získat, aby se cítila úplně bezpečně.

Je přesvědčená, že problém musí ona - mysl - odstranit svým "pochopením" - tudíž je nenahraditelná - bez ní to nejde. Má tak zajištěnou Hru samsáry na věčný časy.

Obyčejný přijetí = ustání mysli -> obyčejná spokojenost = samoosvobozování Vědomí od Sebeztotožňování se Svými obsahy.... a to je všechno.
..............................................................................................................................................

DÍKY LÍDO,

TO MNĚ PŘIPOMNĚLO, ŽE UŽ JSEM DLOUHO NENAPSAL, ŽE PÍŠU SAMÝ BLBOSTI

Samozřejmě, že tím když říkám, že toto vede k tomuto cíli a toto vede k tomuto cíli vytvářím tak zase nějaký cíl v čase a prostoru a říkám toto je dobře a toto je špatně a vytvářím tak něco, co chce mysl opět získat.
Ale nějakým způsobem to popsat musím a protože to popisuju časoprotorově a navíc oboje jako nějaký cvičení tak tam zákonitě vytvořím tu chybu.

A pak tu chybu popisuji, že to je chození v kruhu zacyklované mysli a říkám, že to bude trvat tak dlouho, dokud to mysl nepochopí, že opravdu všechno je v pořádku.
Možná že ten můj popis není správný, nějak nevím, od koho bych mohl opisovat (ale určitě se někdo najde kdo to popisuje lépe), ale chci tím říci, že nestačí jen říci, že všechno je v pořádku, ale že je třeba to myslí realizovat a pochopit,
protože k tomu, aby mysl opravdu a přirozeně přestala říkat, že to není v pořádku, je třeba aby pochopila, že je to v pořádku...

Je pravda, že takhle to lze točit stále dokola po miliony let a nikam se nedotočíme,
ale protože v tom postupném přijetí je jak uklidnění mysli tak i obyčejná spokojenost,
tak to mysl chápe

Zrovna nedávno jsem si tady z JZ vytáhnul nějakou kritiku na Janu s citátem od Maharadže,
kde Maharadž říká, že by jsme měli sledovat jaký vliv na nás mají tamas a radžas (tedy sklony t.a r. mysli)
a jako vždycky přehnaně jsem napsal, že máme především věnovat pozornost satvě (spokojenost, klid) spíše než pozorování t.a r.
je to tady: viewtopic.php?f=37&t=1295
takže pro mě je pochopení mysli prostě spokojenost

Jasně, jako vždycky jsem zbrklej a střílím od boku a často nevím co píšu,
VŽDYCKY BUDU RÁD, KDYŽ MĚ NĚKDO OPRAVÍ
dneska navíc jsem stejně jako včera intelektuálně na úrovni našeho psa,
takže když mě napíšete, že jsem blbej,
tak na vás nejspíš zaštěkám
(ale je známo, že pes, kterej štěká nekouše)

((hele, tuhle reakci jsem psal asi hodinu, normálně mi to trvá 15 minut a to ještě z toho deset minut kouřím na balkoně poslední část jsem psal ovšem asi jen půl minuty, což je dobrý znamení, nebot to ukazuje, že jsem blbosti nezapomněl )

[Lída]

říkám, že to bude trvat tak dlouho, dokud to mysl nepochopí, že opravdu všechno je v pořádku...

chci tím říci, že nestačí jen říci, že všechno je v pořádku, ale že je třeba to myslí realizovat a pochopit,
protože k tomu, aby mysl opravdu a přirozeně přestala říkat, že to není v pořádku, je třeba aby pochopila, že je to v pořádku...

Tohle "je třeba" vnímám stejně jako "je třeba aby zapršelo, aby úroda na polích mohla dozrát"
Prostě k tomu postupně dochází, a nejvíc těma šílenýma stavama ochromení, kdy je odpojovaná vědomá vůle. Pro pochopení, že je všechno v pořádku, se nedá udělat nic - zhola nic, aby se to tak vnímalo, protože ten "někdo", kdo by si přál, aby dozrálo vnímání, že je všechno v pořádku, je právě jedinou překážkou, aby se vnímalo, že už to tak je. Když si to přeje, znamená to, že to pro něho v pořádku není... a tím pádem to tak vnímá.

Úplný spokojený sebevzdání, prostě jen žít v současném okamžiku - jo, to se snadno řekne; jenže upamatovávat se na to furtumfurt v každodenním dění - to se stane jen když Bůh ohně (co Si jde pro oheň), Se pokaždý na moment zastaví a řekne Si: moment , proč já - Bůh ohně - Si jdu pro oheň?

Je to jen na Něm.

Což je vlastně fajn, nic se od nás nechce - akorát že je těžký tohle najednou přijmout a vnímat to tak. Ze setrvačnosti furt expandujeme za neexpandováním - zdejším dialektem řečeno. Je to od začátku do konce pohyb Zdroje - nejdřív expandování směrem do projevu.... a pak, když Si toho dost užil, to pokračuje expandováním domněle opačným směrem, zpátky ke Zdroji, jenže to je pořád sledování něčeho, co tu teď není, čili expanze směrem od Zdroje...

Nic z toho není třeba, Zdroj - plná spokojenost bytí Bytím - je tu furt (viz Tolle a další) a v tom Svém expandujícím paprsku si toho holt všimne, až Si toho všimne... a ustane to, až to ustane...

Tohle obnovující se pochopení vnímám jako jediné, co vede ke spokojenému bytí v přítomném okamžiku.

[vostalpetr]

Což je vlastně fajn, nic se od nás nechce - akorát že je těžký tohle najednou přijmout a vnímat to tak. Ze setrvačnosti furt expandujeme za neexpandováním - zdejším dialektem řečeno. Je to od začátku do konce pohyb Zdroje - nejdřív expandování směrem do projevu.... a pak, když Si toho dost užil, to pokračuje expandováním domněle opačným směrem, zpátky ke Zdroji, jenže to je pořád sledování něčeho, co tu teď není, čili expanze směrem od Zdroje...

Nic z toho není třeba, Zdroj - plná spokojenost bytí Bytím - je tu furt (viz Tolle a další) a v tom Svém expandujícím paprsku si toho holt všimne, až Si toho všimne... a ustane to, až to ustane...
........................................................................................................................................

No to je samozřejmě správná odpověd na otázku, co může udělat snová osoba pro svoje probuzení ???

Odpověd zní nic...

To je samozřejmě dobrá odpověd,
ale osoba chce vědět, co může udělat pro svoje probuzení,
s tímto nakonec otravovali i Balsekara

Takže když člověk chce dát nějakou uspokojivou odpověd,
tak zjistí, že normální činnoosti jsou expanzivní,(což ví každej)
že otočení se dovnitř (joga) je opět expanzivní (jak píšeš)

Takže když se to pak poskládá celý dohromady, aby to mělo hlavu a patu,
tedy aby to bylo neustále tady,
tak se zjistí, že principem probuzení je přítomnost ted a tady,
ale že ten jogínský systém postavený na NE (nejsem to co pozoruji) nás sice vystřelí až nahoru,
ale díky tomu NE zase spadneme dolů

Takže se to pak definuje jako ANO, což je přijetí,
jenže ta setrvačnost mysli to zase pojme jako nějakou akci, takže tím svým ANO v podstatě říká NE současnému stavu,
jaksi říkáme: je třeba to přijmout aby to bylo dokonalé a správné, nebot ted to není správně

takže aby tam v tom přijetí nebylo tohle blbnutí,
tak je třeba říci, že to je být štastný ted a tady
a aby to bylo ještě o chlup lepší a plnější, tak se řekne být naplněn štěstím ted a tady

a když se ted podívám na to co jsem z pohledu džnány napsal,
a nad čím jsem si vařil mozek,
tak zjistím, že to je bhaktijoga

Takže moje odpověd na otázku:
co může udělat snová osoba pro svoje probuzení ?
je: že může milovat lásku

[Lída]

Hmmmmm

může milovat lásku

Pokud ano, jak to, že se tím všechno nevyřešilo už dávno, v okamžiku pochopení, že to může?

Pokud ne, zbývá se zeptat, jestli opravdu může...a pokud ano, proč to od té doby trvale nedělá a má pořád ještě potřebu to připomínat sobě nebo okolí? (což je jedno a totéž: když přesvědčujeme druhé, vždycky přesvědčujeme především sebe).

A jsme na tom stejně jako s "Může tu být čirá pozornost - Probuzení k tomu, co Je, nastane samo od sebe..." a pod.

Dokud si myslím, že něco můžu, třeba to milování, je to pokračování v osobním programu sebezáchrany tím, že se rozhodnu milovat...

Proto neustálé nabádání "buďte bdělí" a "buďte láskou" je báječná věc: Je to jako říkat snové osobě "Dělej tohle a probudíš se." Zjistí se tak poměrně brzy, na vlastní kůži, že to nefunguje. Proč? Protože je to klíčový bod programu sebezáchrany snové osoby, která se chce probudit = usilujícího a toužícího "já", které objevilo program "Miluj - a nic dalšího není třeba" a vezme ho za svůj.
A pak neustále vychází najevo, že mu nejde to trvale dělat a -> být trvale spokojený, i kdyby pro to udělal sebevíc. A trpí jako zvíře, že ono furt nic, přes to všechno, co pochopil a co už pro to udělal a nebo naopak přestal dělat...

V samotné ideji "Dělej (nedělej) tohle - a budeš trvale šťastný" je obsažený předpoklad, že se tím v budoucnosti získá něco, co tu teď není - což vnímajícího spolehlivě odřízne od spokojenosti Tady a Teď. Která tu už je. A kromě ní tu nic jiného není k mání. Teď ani kdy jindy.

[vostalpetr]

A pak neustále vychází najevo, že mu nejde to trvale dělat a -> být trvale spokojený, i kdyby pro to udělal sebevíc. A trpí jako zvíře, že ono furt nic, přes to všechno, co pochopil a co už pro to udělal a nebo naopak přestal dělat...
............................................................................................................................................

No ta má odpověd je odpovědí pro snovou osobu a pro snové činnosti vedoucí k probuzení,

samozřejmě správná odpověd je, že snová osoba nemůže udělat vůbec nic,

ale když už něco chce dělat, co by jí mohlo pomoci se přiblížit k cíli, v kterém už je,
tak se to dá definovat (podle mě) třeba takto, jako třeba miluj lásku,
i když kdybych řekl, že má jít do hospody a tam se opít, tak to bude vlastně to samý

já se jen tak v rámci snu snažím dát nějakous snovou odpověd

[Jana]

může milovat lásku

Pokud ano, jak to, že se tím všechno nevyřešilo už dávno, v okamžiku pochopení, že to může?

Pokud ne, zbývá se zeptat, jestli opravdu může...a pokud ano, proč to od té doby trvale nedělá a má pořád ještě potřebu to připomínat sobě nebo okolí? (což je jedno a totéž: když přesvědčujeme druhé, vždycky přesvědčujeme především sebe).

No, Ježíšovi se asi moc nepovedlo to lidem vysvětlit, tak to vysvětlují spousty dalších, kterým se to díky tomu pochopení vyřešilo, ale asi to vysvětlují taky špatně, protože je pořád tolik lidí, kterým to nepomáhá.

[vostalpetr]

V samotné ideji "Dělej (nedělej) tohle - a budeš trvale šťastný" je obsažený předpoklad, že se tím v budoucnosti získá něco, co tu teď není - což vnímajícího spolehlivě odřízne od spokojenosti Tady a Teď. Která tu už je. A kromě ní tu nic jiného není k mání. Teď ani kdy jindy.
.............................................................................................................................................

No ono i kdybych řekl, bud ted a tady, tak je v tom obsaženo že tam ted nejsi
a není žádnej problém, aby člověk dřel jak mezek aby se dostal do přítomnosti

[Lída]

má odpověd je odpovědí pro snovou osobu a pro snové činnosti vedoucí k probuzení,

samozřejmě správná odpověd je, že snová osoba nemůže udělat vůbec nic,

ale když už něco chce dělat, co by jí mohlo pomoci se přiblížit k cíli...

No mně přijde, že všechny aktivity snové osoby vedou k prohlubování ne-probuzenosti; že něco radit a doporučovat snové osobě znamená přikládat jí význam a nabíjet ji tak energií, která prodlužuje její snovou existenci, takže se oddaluje možnost, že by si Snící uvědomil, že všechno je jen jeho sen a že snová osoba je jen bezvýznamnou částí snu, stejně jako ostatní snové kulisy.

Co Snící v Sobě pozoruje jako samostatně existující "něco", "snovou osobu", která může udělat to nebo ono, tomu přikládá význam, tím to pořád znovuvytváří a udržuje to jako existující "něco", odlišné ode všeho ostatního.

Z toho možná pramení upozorňování na vnitřní Tichost (ne-jednání) jako cestu k zániku individuálníko "někoho", odlišného od okolí.

[Lída]

V samotné ideji "Dělej (nedělej) tohle - a budeš trvale šťastný" je obsažený předpoklad, že se tím v budoucnosti získá něco, co tu teď není - což vnímajícího spolehlivě odřízne od spokojenosti Tady a Teď. Která tu už je. A kromě ní tu nic jiného není k mání. Teď ani kdy jindy.
.............................................................................................................................................

No ono i kdybych řekl, bud ted a tady, tak je v tom obsaženo že tam ted nejsi
a není žádnej problém, aby člověk dřel jak mezek aby se dostal do přítomnosti

Přesně

[Dagmar]

Díky Janě, Lídě i Vostálpetrovi za Vaši diskusi. Když si nemohu vzpomenout, že mohu milovat lásku, jdu na Inspiruj a díky Vašim příspěvkům najdu to, co v danou chvíli potřebuji.

[Jana]

může milovat lásku

..... protože je pořád tolik lidí, kterým to nepomáhá.
----------

Díky Janě, Lídě i Vostálpetrovi za Vaši diskusi. Když si nemohu vzpomenout, že mohu milovat lásku, jdu na Inspiruj a díky Vašim příspěvkům najdu to, co v danou chvíli potřebuji.

Taky děkuju, tady je vidět, že když se chce, tak to jde.

[vostalpetr]

No samozřejmě, že když se chce, tak to jde,
jenže faktem je, že se tím ta snová osoba nabíjí,

protože To leží mimo konání a nekonání osoby...


Z toho možná pramení upozorňování na vnitřní Tichost (ne-jednání) jako cestu k zániku individuálníko "někoho", odlišného od okolí.
..............................................................................................................................
no to splnuje i pozornost, tedy to ne-jednání

((hele, já dneska vůbec nic nevymyslím, mě vygumovali mimozemštani ))

[Jana]

Milovat samotnou lásku až do nejzazší meze je tou největší aktivitou, ve které lze vybít veškerou potřebu konatelství a má to tu výhodu, že od určité intenzity začneme vnitřně hořet a svévolnický konatel v nás ten žár nepřežije a je od něj definitivně pokoj.

Zatím co všechny ostatní způsoby vedou k hlídání konatele, tenhle způsob je absolutní stržeností, proto to není pro nikoho, kdo se považuje za seriózně hledajícího, který má vše pod kontrolou.

[vostalpetr]

No já s tebou Jano souhlasím,
v podstatě jsem nic jiného ani nevymyslel,
ale někde v tom systému, nebo v tom definování je chyba...

protože i když budu například zcela neštastný nebo zlý a bez lásky, tak je to také To

zkusím to zítra promyslet, což znamená další kolečko v zacyklované mysli,
možná že jsem už pár dní zaseklej a neschopnej jakkoli myslet proto, protože přemýšlím o tom, o čem jsme psali dneska,
ale možná mě vygumovali mimozemštani

[Jana]

protože i když budu například zcela neštastný nebo zlý a bez lásky, tak je to také To

To je právě ten omyl. Je-li tu poznání našeho pravého Já, tak je tu i poznání, že neexistuje nikdo, kdo by byl skutečně bez lásky a zlý. Každý je poznáván jako Láska sama. Pouze jeho nevědomost mu nedovoluje poznat kým je a proto se může chovat jako hovado a neurvalec, ale ať se bude chovat jakkoliv, tak nikdy nepřestane být tím, čím ve skutečnosti je - Láskou - Bohem.

Takže zlo a nepřítomnost lásky je jen pouhá iluze nepřítomnosti Boha, ale není skutečností.

To "já jsem zlý", "já jsem takový a makový" - to je ztotožnění s pomíjivým, ale Ty jsi ve skutečnosti jenom to věčné.