Samadarshini o jednote

[Lída]

Milovat samotnou lásku až do nejzazší meze je tou největší aktivitou, ve které lze vybít veškerou potřebu konatelství a má to tu výhodu, že od určité intenzity začneme vnitřně hořet a svévolnický konatel v nás ten žár nepřežije a je od něj definitivně pokoj.

Zatím co všechny ostatní způsoby vedou k hlídání konatele, tenhle způsob je absolutní stržeností, proto to není pro nikoho, kdo se považuje za seriózně hledajícího, který má vše pod kontrolou.

Každý mluvíme o své zkušenosti, jak taky jinak.

Někdo zná jen tyhle dvě možnosti a mluví o zkušenosti s tou, kterou si zvolil.

Existuje ale i další, třetí možnost, se kterou se zřejmě nesetkal: čirá pozornost k tomu, co je.

Ta má stejně daleko jak ke strženosti, tak ke hlídání konatele.

Není tu nikdo, kdo by se nechával strhnout a hořet, není tu nikdo, kdo by hlídal a snažil se mít cokoliv pod kontrolou.

Proto ve stavu čiré pozornosti, bez strženosti náklonností nebo potřebou něco kontrolovat a hlídat, nedochází ke sebeztotožnění s pozorovaným. To je cesta samoosvobozování bytí, jak ji vysvětluje na příklad tibetský dzogčhen tady nebo tady.

[Radek]

Obyčejný přijetí = ustání mysli -> obyčejná spokojenost = samoosvobozování Vědomí od Sebeztotožňování se Svými obsahy.... a to je všechno.

Krásný, jak se všechny ty tuny duchovních mouder dají shrnout do jedné srozumitelné věty.
Dal bych to vytesat do kamene. Aspoň pro teď si to někam zapíšu. Už jen když jsem to četl tak jsem měl pocit osvobození.

[LuKas]

[Jana]

...bez strženosti náklonností...

Mluvilo se o lásce k Lásce, nikoliv o pouhé náklonnosti. Má-li být cesta účinná a výsledek trvalý, musí tu být opravdovost, nikoliv jen nějaký pouhý odvar.

Šrí Nisargadatta Maharadž:
„Důvěřoval jsem svému Guruovi. To, co mi řekl, abych dělal, to jsem dělal. Řekl mi, abych se koncentroval na "já jsem"…a to jsem udělal. Řekl mi, že jsem za vším pochopitelným a představitelným. Já mu uvěřil. Můžete si vybrat jakoukoliv cestu, která vám vyhovuje; váš vývoj bude určen vaší opravdovostí.
Následoval jsem instrukce svého Mistra, zaměřoval jsem mysl na čiré bytí "já jsem" a přetrvával v něm. Sedával jsem v tomto stavu hodiny, s ničím jiným, s pouhým "já jsem" v mé mysli, a brzy se klid, radost a hluboká všezahrnující láska staly mým přirozeným stavem. V něm se ztratilo vše – já, můj Mistr, život, který jsem žil, celý okolní svět. Zůstal pouhý klid a bezmezná tichost.“

[vostalpetr]

Proto ve stavu čiré pozornosti, bez strženosti náklonností nebo potřebou něco kontrolovat a hlídat, nedochází ke sebeztotožnění s pozorovaným. To je cesta samoosvobozování bytí, jak ji vysvětluje na příklad tibetský dzogčhen tady nebo tady.
...................................................................................................................................

Což o to, to je naprosto v pořádku,
a mě to také tak vyšlo,
že když něco přijmu jako že to je ON, tak zde zůstane jen čistá neutrální pozornost v přítomném okamžiku,
a pak je to takto, jak píše Radek:

Lída píše:Obyčejný přijetí = ustání mysli -> obyčejná spokojenost = samoosvobozování Vědomí od Sebeztotožňování se Svými obsahy.... a to je všechno.

Krásný, jak se všechny ty tuny duchovních mouder dají shrnout do jedné srozumitelné věty.
Dal bych to vytesat do kamene. Aspoň pro teď si to někam zapíšu. Už jen když jsem to četl tak jsem měl pocit osvobození.


Ale přes tu veškerou sílu,
jsem to aspon tedy pro sebe opravil:

1) Bůh není je Vědomí, ale je i Láska
(samozřejmě uvědomit si, že podkladem samsáry je i Láska je to nejtěžší, mnohem lehčí je si uvědomit pozornost (kterou neustálepozorujeme) mnohem lehčí je si uvědomit přítomnost ted a tady která je neustálým pokladem časoprostotu,
ale láska jakoby zde neustále nebyla, prostě ji nelze najít)

2)Podle mě, Vědomí je neutrální, je mu tedy jedno, co pozoruje a nijak mu tedy nevadí naše vasány,
pokud jsme ve stavu Vědomí, podle mého náhledu nevytváříme nové vasány, protože jsme neutrální,
ale také ani nerozpouštíme staré vasány, PROTOŽE JSME NEUTRÁLNÍ


Takže:
ego neustále říká, to nechci

Vědomí to jen pozoruje a protože je neutrální, tak do toho nijak nezasahuje, je to prostě "práznota" v které se to odehrává

ale Láska to spojuje, sjednocuje, přijímá to rozdělené a transformuje to a dává tý prázdnotě plnost

Takže:
když jsem se pak kouknul na princip bhaktijogy, milovat lásku, tak tam zcela jasně musí být pozornost, protože ta je všude a vždycky, ale je tam také přítomnost ted a tady, protože milovat lásku a stát se láskou je to samé co přítomnost ted a tady, a navíc je tam to sjednocení a plnost přijetí

Ale o to v podstatě ani tak nejde,
alespon tedy na tomto vlákně, a alespon pro mě,
tady jde o to, že já osoba říkám, že je to špatně a tedy musím praktikovat třeba bhakti nebo něco jiného,
tedy jde o moji vůli a boží vůli což je nakonec jedno a to samé,
jenže boží vůle je tvořivá vůle, takže nás směřuje do snu a osoby

[vostalpetr]

Tedy já si potřebuju poskládat tyhle dvě věci, co jste napsaly:

Hmmmmm

může milovat lásku

Pokud ano, jak to, že se tím všechno nevyřešilo už dávno, v okamžiku pochopení, že to může?

Pokud ne, zbývá se zeptat, jestli opravdu může...a pokud ano, proč to od té doby trvale nedělá a má pořád ještě potřebu to připomínat sobě nebo okolí? (což je jedno a totéž: když přesvědčujeme druhé, vždycky přesvědčujeme především sebe).

A jsme na tom stejně jako s "Může tu být čirá pozornost - Probuzení k tomu, co Je, nastane samo od sebe..." a pod.

Dokud si myslím, že něco můžu, třeba to milování, je to pokračování v osobním programu sebezáchrany tím, že se rozhodnu milovat...

........................................................................................................................................

Milovat samotnou lásku až do nejzazší meze je tou největší aktivitou, ve které lze vybít veškerou potřebu konatelství a má to tu výhodu, že od určité intenzity začneme vnitřně hořet a svévolnický konatel v nás ten žár nepřežije a je od něj definitivně pokoj.

Zatím co všechny ostatní způsoby vedou k hlídání konatele, tenhle způsob je absolutní stržeností, proto to není pro nikoho, kdo se považuje za seriózně hledajícího, který má vše pod kontrolou.
.......................................................................................................................................



vostalpetr píše:protože i když budu například zcela neštastný nebo zlý a bez lásky, tak je to také To



To je právě ten omyl. Je-li tu poznání našeho pravého Já, tak je tu i poznání, že neexistuje nikdo, kdo by byl skutečně bez lásky a zlý. Každý je poznáván jako Láska sama. Pouze jeho nevědomost mu nedovoluje poznat kým je a proto se může chovat jako hovado a neurvalec, ale ať se bude chovat jakkoliv, tak nikdy nepřestane být tím, čím ve skutečnosti je - Láskou - Bohem.

Takže zlo a nepřítomnost lásky je jen pouhá iluze nepřítomnosti Boha, ale není skutečností.

To "já jsem zlý", "já jsem takový a makový" - to je ztotožnění s pomíjivým, ale Ty jsi ve skutečnosti jenom to věčné.

[Lída]

1) Bůh není je Vědomí, ale je i Láska
(samozřejmě uvědomit si, že podkladem samsáry je i Láska je to nejtěžší, mnohem lehčí je si uvědomit pozornost (kterou neustálepozorujeme) mnohem lehčí je si uvědomit přítomnost ted a tady která je neustálým pokladem časoprostotu,
ale láska jakoby zde neustále nebyla, prostě ji nelze najít)

2)Podle mě, Vědomí je neutrální, je mu tedy jedno, co pozoruje a nijak mu tedy nevadí naše vasány,
pokud jsme ve stavu Vědomí, podle mého náhledu nevytváříme nové vasány, protože jsme neutrální,
ale také ani nerozpouštíme staré vasány, PROTOŽE JSME NEUTRÁLNÍ

Neutrální je vědomí osoby. Pozornost osoby nemá transformační sílu, udržování vědomé pozornosti pozorující osobou je ale jen začátek celého procestu. Jeho spontánním prohlubováním postupně mizí osobní vědomí a nabývá stále víc neosobního charateru S-Č-A. Podle mé zkušenosti v čiré pozornosti bytí tu už nakonec není žádný "někdo", kdo by mohl být nebo nebýt neutrální.

"...zaměřoval jsem mysl na čiré bytí "já jsem" a přetrvával v něm. Sedával jsem v tomto stavu hodiny, s ničím jiným, s pouhým "já jsem" v mé mysli, a brzy se klid, radost a hluboká všezahrnující láska staly mým přirozeným stavem. V něm se ztratilo vše – já, můj Mistr, život, který jsem žil, celý okolní svět. Zůstal pouhý klid a bezmezná tichost."

To je pozvolný proces transformace osobního vědomí v čisté Vědomí Sat-Čit-Ananda , z něhož osobní vědomí neustále vyvstává a je jen Jeho nemohoucím odleskem. Jak osoba postupně mizí - neustálým sebeosvobozováním Bytí ne-ztotožňováním se se Svými domněle samostatnými objekty ve vědomí, - prohlubuje se vědomí postupně čím dál víc v kvalitu S-Č-A... Probíhá to samo do té míry, v jaké tu je neztotožňování se s osobou a s přitažlivostmi nebo odpory, které se ve vědomí objevují. A nic z toho nejde ovlivnit vůlí - jen sebevzdáním Tomu, z čeho všechno vyvstává. A nejde nijak ovlivnit ani jestli tu sebevzdání je nebo není. Snová osoba nemůže vůbec nic - tohle trvalé chápání a přijetí vnímám jako začátek jejího konce.

Čisté Vědomí coby Sat-Čit-Ananda (Bytí - Vědomí - Blaho) je jedna jediná kvalita, nejde z ní nic vyjmout. Je to vše-objímající a vše-zahrnující naplnění a klid, paradoxně prázdné od samostatné existence čehokoliv. Není v tom žádná extatičnost - a přesto neexistuje nic, co by bylo víc uspokojující. Nic nechybí a nic nepřebývá.

Podle Mudrců slovo Ananda neznamená v hindi štěstí a blaženost, ale uspokojení, naplnění.

[Lída]

P.S.

Možná by se hodilo v téhle souvislosti ocitovat, co jsem nedávno psala jinde:

"Princip přijímání Prázdna, ze sebe Sama všechno vytvářejícího a do Sebe Sama rozpouštějícího, nemusí být každému blízký. Parabhakti je i v tomhle přístupu - nemůže nebýt při navracení se k Tomu, co jediné Je. Parabhakti při vnímání Jediného ve všech Jeho podobách - i v podobě děsivých božstev, jak negativním energiím říkají Tibeťané."

Extatická strhující bhakti - tím, že strhuje - udržuje osobní existenci toho, kdo je jí strhován.

Tohle a tohle a tohle vznikalo v létech 1977 až 1978

Postupně se to ztišuje.... a nabývá na vnitřní intenzitě, je tu jen tiché, naprosté sebe-vzdání Jedinému Zdroji

[vostalpetr]

Čisté Vědomí coby Sat-Čit-Ananda (Bytí - Vědomí - Blaho) je jedna jediná kvalita, nejde z ní nic vyjmout. Je to vše-objímající a vše-zahrnující naplnění a klid, paradoxně prázdné od samostatné existence čehokoliv. Není v tom žádná extatičnost - a přesto neexistuje nic, co by bylo víc uspokojující. Nic nechybí a nic nepřebývá.
..........................................................................................................................................

No mě tam zase ta extatičnost nevadí, v případě osoby a duality je to asi vcelku na místě jakoby určité usilovné zaměření pozornosti do jednoho bodu jenž je extatické...


To co je podstatný v tom procesu jenž vede k realizaci je, že to je SČA,
nikoli jen S a Č,
dokonce bych řekl, že A je nejdůležitější,
už jen proto, protože S a Č jsou víceméně realizovány i v úrovni osoby takže to A je pomíjeno

Ne každý to má jako Maharadž, že mu tam to A automaticky naskočí,
vždyt většina lidí na cestě džnány je naprosto bez A,
a mnozí učitelé považují učit o A za něco nežádoucího, a říkají vůbec nevěnujte pozornost A
(v podstatě jakoby tě takto udrží v osobním neutrálním vědomí)

Jinak samozřejmě, toto se budto stane nebo nestane,
ale jedna z překážek k tomu, aby se toto stalo, je to, že se stane, že odmítáme věnovat pozornost A


Podle Mudrců slovo Ananda neznamená v hindi štěstí a blaženost, ale uspokojení, naplnění.
........................................................................................................

naplnění je taky velmi dobré slovo,
já bych pro A použil "blažená plnost lásky" ((což ovšem zní extaticky))
nebo lépe "sebeblažená plnost blaženosti"

[vostalpetr]

Pěkný básničky,
taky asi něco budu muset napsat něco z duchovní oblasti,

něco jako:

blaženě si na gauči ležím
a v prázdnotu dálav hledím

plná je práznota a prázdná je plnost
a stále přítomná je věčná má blbost

[vostalpetr]

Píšu pomalu, aby dodal svým slovům pocit důležitosti,
ovšem zcela zbytečně,
protože vy to rychle přečtete
a hned vidíte, že jsem úplně blbej...

[Jana]

Píšu pomalu, aby dodal svým slovům pocit důležitosti,
ovšem zcela zbytečně,
protože vy to rychle přečtete
a hned vidíte, že jsem úplně blbej...

Náhodou, to bys mi křivdil, dávám si na čtení toho, co píšeš, záležet a čtu to i třikrát, než mi všechna ta přečtění dohromady hodí těch Tvejch 157 IQ a konečně to pochopím.

[vostalpetr]

Jo já to tam ted sázím hodně zkratkovitě,
jednak jsem vygumovanej a jednak tady píšeš ty Jano a Lída,
který mě znáte takže doufám, že mi rozumíte

ale píšu tam stále stejný blbosti, nic novýho, objevnýho, zázračnýho a důležitýho a k realizaci vedoucího...




((OSTATNÍM SE OMLOUVÁM,

SČA není svaz českých autistů, jak by si někdo mohl myslet podle mého stylu psaní,
ale sat - čit - ananda ))

[Jana]

Já píšu taky zásadně pořád úplně to samé, co Ty, a i když co píšu, je pořád nové, objevné, zázračné a důležité a k realizaci vedoucí, tak nechápu, proč si kolikrát raději přečtu, co píšeš Ty a ne to, co píšu já.

[vostalpetr]

Já vím,
já tě nechválím jen proto, protože já nerad chválím,

vždycky mě překvapíš těma citátama z Maharadže,
vůbec jsem netušil, že taky někdy někde hovořil o lásce,
prostě Lucky měl pravdu a já čtu nedbale, nebo lépe vidím jen to, co chci vidět,
pokud to je z Já jsem To, tak je to jasný, tuhle knihu si už vůbec nepamatuju

to co píšeš ty, to mně nepřekvapuje, nebot vím, že píšeš pěkně, i když občas píšeš blbosti,
což mě taky nepřekvapuje,
nebot blbosti píše každej a ani osvícení od blbostí nikomu zrovna dvakrát nepomohlo...

(teda když už jsem začal o těch blbostech, který každý z nás píše, většina těch věcí za které tě ostatní kritizují mně přijde vcelku v pořádku a vůbec bych z toho nedělal žádnej problém)

takže: DÍKY

[Jana]

Neomlouvej se, píšu to z knihy "Prožívání ničeho", ta pochází z doby, kdy už mluvil o své rakovině, tedy krátce před smrtí a to už měl víc zkušeností.

Celý život to vypadalo, že mluví proti lásce a tak se ho v předposlední kapitole poslední knihy někdo zeptal: "Vzal jsem si ze včerejšího rozhovoru vaši radu, že se musíme vzdát naší sebe-lásky. Je to tak správně?"

A Maharadž odpověděl: "Někteří z nás to nepochopili. Vím, že ne. Chápejte, sebe-láska je jediná věc, která je, nazývám to vědomí, pocit existence, pocit toho, že já jsem. A vzhledem k tomu, že toto je, je tu i to ostatní. Kdyby někdo nebyl vědomý, neviděl by svět. Takže s touto láskou k této podstatě bytí člověk chce existovat, chce pokračovat. Takže láska pro toto "jájství" je jediná věc, která zde musí být. Ale nezaměňujte tuto lásku s tělem, o kterém si myslíte, že jste.
To je jediná věc, která existuje. Nejde o sebe-lásku, ale o lásku k podstatě bytí, která dává člověku pocit bytí, existence, já jsem..."

[Jana]

Oni Ti Mudrcové na sklonku života přicházejí někdy na zajímavé věci:

Ramesh: "Aby ses stal více vědomým. Proč ses chtěl stát více vědomým? Víš, často jsem zjistil, že když jsem se tím zabýval a nořil se do toho hlouběji, velmi rychle jsem se stal tichým.
Ale to je opravdu to podstatné. Mysl, která neustále chce něco, aniž by věděla, proč to chce. Proto jsem přišel na svůj základní koncept.
Od chvíle, kdy nově narozené dítě hledá matčin prs instinktivně, pokud mě se týká, ať už filosofové říkají cokoliv, pro mě je smysl a účel života jasný hledat štěstí. Od chvíle, kdy nově narozené dítě hledá matčin prs, to co hledá, ať už to ví nebo ne, je štěstí. A od té chvíle, až do posledního výdechu, to, co lidská bytost hledá, je štěstí.
A došel jsem k tomu po, nevím, čtyřiceti, padesáti letech hledání osvícení.
Čtyřicet, padesát let jsem hledal osvícení. A vše, co jsem získal, bylo to, že se moje sbírka konceptů, moje sbírka navzájem si odporujících konceptů, stávala větší a větší.
Rozumíš? Tak jsem si řekl, začni od začátku. Začni od políčka číslo jedna. Co hledám? A to bylo potom, co jsem šel na odpočinek. Tak jsem si řekl, teď mám spoustu času, co jsem hledal? A došel jsem k závěru, že to, co jsem hledal, ať už jsem to si to uvědomoval nebo ne, nebylo Osvícení, nebyla Sebe-realizace, ale štěstí. Rozumíš, co tím myslím?"

[Jana]

A do třetice E. Tomáš:

Dlouho jsem kupříkladu nevěděl - naučil jsem se to až od Maharišiho,

že v pravém duchovním vývoji není časová následnost.

Jsme duchovní právě TEĎ. to je svatá pravda, neboť vše je Bůh.

"Nedejte se chytit do duševních klecí", upozorňuje Mahariši a Krišnamurti říká "pastí", tzn. do různých úrovní a stupňů vývoje, stavů existence atd. nepodléhejte těmto falešným omezením.

Jste duchovní Já, čili BYTÍ. Uvědomte si to. Představte si to. Buďte TO!
(Paměti mystika)

[AlfaScorpii]

A došel jsem k závěru, že to, co jsem hledal, ať už jsem to si to uvědomoval nebo ne, nebylo Osvícení, nebyla Sebe-realizace, ale štěstí. A došel jsem k tomu po, nevím, čtyřiceti, padesáti letech hledání osvícení.

Tak hlavně, že na to přišel. Jo, hluboko zasetá myšlenka, že se musí něco hledat a něčeho dosahovat, jinak život bude polovičatý (přinejlepším), dokáže být až zničující. Toho chlápka je mi skroro líto. Takhle to přesně dopadá u většiny hledačů osvícení. To je snad někdy lepší čekat na toho Godota. U něj aspoň člověk ví, že stejně nikdy nepřijde a neupíná se na něj

[vostalpetr]

DÍKY jANO !!!

Neomlouvej se, píšu to z knihy "Prožívání ničeho", ta pochází z doby, kdy už mluvil o své rakovině, tedy krátce před smrtí a to už měl víc zkušeností.
......................................................................................................................................
No tak to je v pytli,
tohle je moje nejobíbenější kniha
(i když jsem ji už tak tři roky nečetl)
to jen ukazuje na naši SLEPOTU A OMEZENÍ POZORNOSTI

Krišnamurti dobrej, v podstatě jsem na nic jiného nepřišel, když jsem přemýšlel nad tím, co Turija popsal jako postupný intuitivní náhled (k Turijovi se stále vracím, pro mě je v tom síla realizace, co píše, a hlavně nedává odpovědi ale jen nasměruje, takže člověk to musí objevit sám)

No a Tomáš? no to je základ,
který musí člověk pochopit sám a ke kterému je třeba se neustále vracet, protože jinak vyrazí na cestu, nebot tou základní tendencí mysli je něčeho dosáhnout a mít cíl

Samozřejmě, rad co by se mělo dělat a nedělat jsou tisíce,
takže si každej může vybrat dle svého pochopení,
otázkou je, proč to dělaš a čeho tím chceš dosáhnout??? (Turija)

................................................................................................
Jogin by se te asi zeptal Kdo se pta?
Abraham by se mozna zeptal Proc se ptas?
Bashar, viz tema povolenky , by se zajimal Funguje pro tebe joga?
a ja abych se jiz neopakoval tak K cemu ti bude skutecne prospesny nas nazor na jogu?

Turija se ptá: Mozne je vsechno, ale at uz je to cokoliv, tak proc to delas? Co tim chces docilit?