Podstata stresu a rezistence

[Petr]

PROČ ALE NEJSEM ŠTASTNÝ?
no odpovědí je, že věnuji pozornost myšlenkám, až se se s nimi ztotožnil,
ve své honbě za štěstím jsem úplně zapomněl za čím se to ženu: že chci být štastný,

jj, i tak to lze rict, ale myslim, ze v tom prvnim prispevku je to receno jasneji
- ono nelze nevenovat pozornost myslenkam
- kdyz se nad tim tak zamyslime, tak vsichni se v podstate "zeneme" za stestim a nelze se za nim nehnat a i kdyz se za nim nechceme hnat, tak to delame proto abychom ho meli, takze stejne ho chceme.

[vostalpetr]

Všechno je myšlenkal

řekla bych, že naopak myšlenka není vůbec nic. tam, kde je myšlenka, se už skutečná věc ztratila...

....................................................................................................

Když se tyto dvě věci spojí v poznání,
tak jogíni říkají:
není tady nikdo kdo by co dělal, činnosti se jen dějí,
nebo: není tady vůbec nic (tedy všechno je nic)

[Petr]

řekla bych, že naopak myšlenka není vůbec nic. tam, kde je myšlenka, se už skutečná věc ztratila...

to myslis jak?

[vostalpetr]

ono nelze nevenovat pozornost myslenkam
...................................................

v normální stavu ega jsou pro nás myšlenky něčím velmi jemným, v podstatě jakobychom si vůbec neuvědomovali, že myslíme, tak jsme s myšlením ztotožnění

ve "vyšší" úrovni je jakákoli myšlenka asi tak, jako kdyby ti dal někdo ránu pěstí, jak si ji okamžutě všimneš, protože naruší tvůj přirozený stav klidu, je to něco úplně cizího a odděleného

podobné to je na cestě bhaktijogy, když miluješ lásku, jakmile přijde nějaká negativní informace, myšlenka či pocit, okamžitě si ji uvědomíš, nebot je něčím rušivým a nepřirozeným


takže myšlenkám samozřejmě věnujeme pozornost neustále, ale jsme tou pozorností v tom úplně utopení takže je skoro vůbec nevnímáme...

[AlfaScorpii]

takže at už se rozhodnu pro cokoli, tak vlastně stále sleduji tuto prvotní myšlenku, at už jsem si toho vědom nebo ne,
takže proč bych se měl honit za nějakým pozitivním myšlením když mým CÍLEM JE BÝT ŠTASTNÝ?

Takže když se rozhodnu, že budu štastný, tak je to myšlenka,
ale je to myšlenka která mě přivádí k mému základu osoby a může mě přivést až k Já

No ale vždyť o tom to celé je Každá pozitivní myšlenka Tě přivádí k Tvému já. A pozitivní myšlení vždycky začíná myšlenkou chci být šťastný, a když toho stavu dosáhneš, pak se logicky od něj odvíjí další a další.
Jak vždy říká Abraham: Nejdřív dosáhněte pocitu štěstí a pak přitahujte, naopak to nefunguje.

No tvoje hodnocení Hitlera je tvoje hodnocení, Hitler by s ním asi nesouhlasil

Mně je docela jedno, jak by sám sebe hodnotil Hitler, ale troufám si tvrdit, že by se mnou souhlasil v tom, že většinu života šťastný nebyl (kromě pár momentů, kdy se zrovna stal říšským kancléřem, nebo vyhrál nějakou bitvu).
Vždycky cíl všech je být šťastný a cokoliv, co kdo dělá, dělá na základě toho, že si myslí, že když to udělá, bude pak šťastný, ale problém většiny je ten, že nejdřív konají, místo, aby se nejdřív slladili sami se sebou a pak teprve konali. Proto Hitler dělal takovou rotiku, protože byl plný rezistence a zloby na celý svět. Bohužel mu nedošlo, že takhle se trvalého štěstí dosáhnout nedá.

[Petr]

no to mi popravde moc nedava smysl, tj. jako bys chtel rict, ze cim "vys" jsme, tak ti mene myslime a jen jsme.
Abraham na to, jak je "vysoko", ma kadenci myslenek sakra velkou . To byt vys, vysoko, bych mozna vyjadril jako naladeni se na urcitou frekvenci, s myslenkama a nemyslenim to podle me nema co delat. Myslenky jsou dostupne stejne neustale, protoze vsechno je energii, jen pritahujeme jine.

když miluješ lásku, jakmile přijde nějaká negativní informace, myšlenka či pocit, okamžitě si ji uvědomíš, nebot je něčím rušivým a nepřirozeným

to ale jeste nemusi znamenat, ze kdyz prijde pozitivni, ze ji nevitame

[AlfaScorpii]

a nebyl snad dobrý člověk? je někdo, kdo není dobrý člověk? proč by měl být člověk vyňat z celku existence? to, o čem píšeš, nebyly Hitlerovy chyby. byly to chyby, které vidíš ty. chyby jsou vždycky toho, kdo je vidí. jinak přece nemůžou existovat, dokud je někdo nevidí (neoznačí a nepojmenuje). on prostě dělal, co si myslel, že je nejlepší. jak by to mohla být chyba?

Ježiš, já ho tím přeci vůbec nekritizuji, tím "ztělesněním negativity" myslím jen to, že myslel hodně negativně. Ale že někdo myslí hodně negativně, přeci neznamená, že není dobrý. Jedinou "chybu", kterou na něm vidím, je ta, že se nepokusil víc sladit sám se sebou, ale to mu nakonec taky nemůžu vyčítat. ZCela souhlasím, že prostě dělal jen to, co považoval za nejlepší. Ale pozor, tohle není pozitivní myšlení. To je ten největší omyl, kterou kritici PM dělají (a nemyslím, že bys to byla zrovna Ty

[Petr]

a nebyl snad dobrý člověk? je někdo, kdo není dobrý člověk? proč by měl být člověk vyňat z celku existence? to, o čem píšeš, nebyly Hitlerovy chyby. byly to chyby, které vidíš ty. chyby jsou vždycky toho, kdo je vidí. jinak přece nemůžou existovat, dokud je někdo nevidí (neoznačí a nepojmenuje). on prostě dělal, co si myslel, že je nejlepší. jak by to mohla být chyba?

Ježiš, já ho tím přeci vůbec nekritizuji, tím "ztělesněním negativity" myslím jen to, že myslel hodně negativně. Ale že někdo myslí hodně negativně, přeci neznamená, že není dobrý. Jedinou "chybu", kterou na něm vidím, je ta, že se nepokusil víc sladit sám se sebou, ale to mu nakonec taky nemůžu vyčítat. ZCela souhlasím, že prostě dělal jen to, co považoval za nejlepší. Ale pozor, tohle není pozitivní myšlení. To je ten největší omyl, kterou kritici PM dělají (a nemyslím, že bys to byla zrovna Ty

jj, zrovna jsem chtel napsat, ze si myslim, ze u Hitlera byla ta vec, ze v mladi nabral celkem mohutny system negativnich presvedceni o svete, okoli, sobe, tak pokud si chtel udrzet nejakou rovnovahu, tak musel jednat a jednat a jednat (tedy nemusel ale tlacilo ho to k tomu... mohl se dostat do souladu jinak) ale ona akce nas do souladu nedostane, ale dostane nas z toho mista, kde nas system presvedceni tak tlaci (kamkoliv jinam). Takze jak pise Alfa, tak asi by bylo lepsi kdyby se dostal do souladu myslenkama a pak jednal...
na druhou stranu je tu ten rozmer, ze pokud se to stalo, tak to bylo v souladu s tim, co si vibrace tohoto sveta v te dobe zadali, a kdyby to nebyl on, byl by to pravdepodobne nekdo jiny, nejak jinak.

[AlfaScorpii]

podobné to je na cestě bhaktijogy, když miluješ lásku, jakmile přijde nějaká negativní informace, myšlenka či pocit, okamžitě si ji uvědomíš, nebot je něčím rušivým a nepřirozeným

Tohle je podle mě konformní s tou starou vírou, že myšlenky jsou samy od sebe něco podřadného, ba dokonce špatného, a mohou za všechno utrpení. Myšlenka je ale přitom jako oheň - může být velice dobrým sluhou, ale i velice zlým pánem. Ano, myšlenky mohou za všechno utrpení, ale mohou i za všechno krásné a povznášející, protože myšlenka je to nejdůlěžitější a v podstatě jediné, čím se projevujeme v této realitě. Vnější svět je jen replikou našich vnitřních tužeb a myšlenek a my sami jsme pouhou myšlenkou. Krásné jsou stavy meditace tzv. bez myšlenky (já osobně nazývám meditaci myšlenkou z nulovým obsahem a odporem ), ale neméně krásné jsou stavy s krásně prociťovanými myšlenkami.

Myslím si, že v tom, co popisuješ, jde jen o to, že když miluješ lásku, zameřuješ se svými myšlenkami na lásku/dobro/radost, což je samozřejmě podepřeno výraznými pozitivními emocemi, které jako "láska" definuješ, a když nejednou ucítíš náraz, tak se jedná jen o uvědomění si kontrastu způsobeného příchozí NEGATIVNÍ myšlenkou. Pak se jeví jako rušivá a nepřirozená. Ale nejde o to, že se jedná o protiklad myšlenka vs. láska.

[Radek]

Teď je ovšem otázka, v jakém vývojovém stupni člověka myšlenka a myšlení vzniklo?
A proč vlastně myšlení vzniklo, a co vedlo k jeho vzniku? Nebo tu myšlení bylo  vždycky?
A co jiní tvorové v přírodě, myslí někdo z nich? Třeba takový šimpanz myslí?

Spousta otázek, já vím, ale mě to prostě zajímá.

Jinak jsem jednou slyšel Tolleho v nějakém videu, jak říkal právě nějakou spekulaci, kterou řekl už nevím kdo, o vzniku myšlení.
Že když si člověk porpvé uvědomil svůj vnitřní hlas, svoje myšlenky, považoval to za to, že ke němu promlouvají bohové a proto prý bezmezně
věřil všem myšlenkám. Jestli je to tak, zůstalo nám to dodnes. Teda myslím přesvědčení většiny lidí, že všechny myšlenky v naší
hlavě jsou naše a jsou pravdivé.

[AlfaScorpii]

Teď je ovšem otázka, v jakém vývojovém stupni člověka myšlenka a myšlení vzniklo?
A proč vlastně myšlení vzniklo, a co vedlo k jeho vzniku? Nebo tu myšlení bylo  vždycky?
A co jiní tvorové v přírodě, myslí někdo z nich? Třeba takový šimpanz myslí?

Spousta otázek, já vím, ale mě to prostě zajímá.

Jinak jsem jednou slyšel Tolleho v nějakém videu, jak říkal právě nějakou spekulaci, kterou řekl už nevím kdo, o vzniku myšlení.
Že když si člověk porpvé uvědomil svůj vnitřní hlas, svoje myšlenky, považoval to za to, že ke němu promlouvají bohové a proto prý bezmezně
věřil všem myšlenkám. Jestli je to tak, zůstalo nám to dodnes. Teda myslím přesvědčení většiny lidí, že všechny myšlenky v naší
hlavě jsou naše a jsou pravdivé.

Přesně takhle jsem taky uvažoval v době, kdy jsem četl Tolleho, protože Tolleho psaní je prakticky v tom duchu, že mysl je to, co nás drží v okovech. A tak jsem si kladl stejné otázky: A proč vlastně tedy máme mysl? Proč jsou tu ty pitomé myšlenky, které jen zakrývají pravou skutečnost? a pod.
Asi mě za to tu hodně lidí nebude mít rádo, ale podle mě Tolle v tomhle má dost velké nepochopení (ale nechci mu křivdit).

Můj dnešní pohled (zaplaťpánbůh ) je zcela jiný: Myšlení tady je protože v podstatě nic jiného, než myšlení neexistuje. Všechno jsou jen myšlenky neboli, energie neboli vibrace (někdo v tom dělá rozdíl, ale rozdíl v tom není). A práve pomocí svých myšlenek existujeme v této realitě, pomocí nich tvoříme, pomocí nich expandujeme a pomocí nich zažíváme i všechny emoce, všechnu radost nebo strast. Záleží jen na nás.
Neboli proč myslíme? Abychom mohli prožívat to, co chceme, abychom mohli prozkoumávat tuhle realitu a vybírat si z ní a zažívat, co chceme, abychom ji mohli utvářet a dále obohacovat a pomocí prožívaných emocí, které jsou víceméně těmi body, které získáváme za celé tohle dobrodružství, se učíme a "rosteme".
Proto.
A jsem velice rád za svojí mysl a své myšlenky a velice rád se učím je směřovat tam, kam chci.

Ano, i šimpanz a jakýkoliv jiný bod vědomí vydává vibrace/myšlenky a těmi tvoří realitu. Bez výjimky. Akorát v poněkud jiné podobě, než je naše homocentrická představa o tom, co je to myšlenka.

PS. Nechci vůbec shazovat Tolleho učení - má velkou váhu pro ty, kteří stejně jako dřív on trpí díky svému výrazně negativnímu myšlení, takže akcent na přítomný okamžik je velice prospěšný. Ale je to jen předstupeň k tvořivé expanzi a emočnímu rozmachu. Protože žít tady a teď je pro to základ.

[vostalpetr]

Můj dnešní pohled (zaplaťpánbůh ) je zcela jiný: Myšlení tady je protože v podstatě nic jiného, než myšlení neexistuje. Všechno jsou jen myšlenky neboli, energie neboli vibrace (někdo v tom dělá rozdíl, ale rozdíl v tom není). A práve pomocí svých myšlenek existujeme v této realitě, pomocí nich tvoříme, pomocí nich expandujeme a pomocí nich zažíváme i všechny emoce, všechnu radost nebo strast. Záleží jen na nás.
Neboli proč myslíme? Abychom mohli prožívat to, co chceme, abychom mohli prozkoumávat tuhle realitu a vybírat si z ní a zažívat, co chceme, abychom ji mohli utvářet a dále obohacovat a pomocí prožívaných emocí, které jsou víceméně těmi body, které získáváme za celé tohle dobrodružství, se učíme a "rosteme".
Proto.
A jsem velice rád za svojí mysl a své myšlenky a velice rád se učím je směřovat tam, kam chci.
................................................................................................................................


To je naprosto v pořádku,
podle mě tenhle svět, jenž vytvořilo Vědomí (Bůh) samo v sobě a samo ze sebe je zde proto,
aby bůh tak pomocí imaginaci omezení sebe sama dosáhnul božské dokonalosti:

..................................

I - M A G I - N A T I O N

I - MAGI - NATION

JÁ - jsem - KOUZELNÍK - jsme - NÁROD

JSME NÁROD KOUZELNÍKÚ !

JSTE NÁROD KOUZELÍKÚ! To jste! A můžete použít vaši představivost k vytvoření takového druhu národa a světa, který preferujete. Imaginace je nesmírně mocný nástroj a budeme mluvit o tom, jakými způsoby se to děje. A jak můžete použít vaši obrazotvornost velmi mocným způsobem a dovolit vytvořit takové změny. Budeme mluvit o tom, jakými způsoby se to děje. A jak můžete využít vaši představivost velmi mocným způsobem k tomu, abyste dovolili a vytvořili ty druhy změn, které byste preferovaly, aby byly reprezentovány ve vašich životech individuálních a také ve vašich životech kolektivních a globálně.

((viewtopic.php?f=74&t=1349&p=7727#p7727))



TOTO JE NAPROSTO V POŘÁDKU,
((HYBNOU SILOU JE OPTIMISMUS JENŽ ŘÍKÁ "VYBUDUJEME BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ ZDE NA ZEMI" ,
A VÍRA VE SPRÁVNOST NAŠEHO MYŠLENÍ A VÍRA V SEBE SAMA))


TO JE TVOŘIVÝ PROUD BOŽÍ VŮLE PLATNÝ PRO CELÉ STVOŘENÍ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

a SOUČÁSTÍ tohoto tvořivého božího proudu je i JOGA:
JOGA ZNAMENÁ SJEDNOCENÍ (NIKOLI POPŘENÍ) poznání, že, SAMSÁRA JE NIRVÁNA

Samozřejmě, joga se jeví mnoha lidem jako něco NEGUJÍCÍHO tento svět,
jako něco, co jde proti proudu tvoření,
a výrok "obrate se dovnitř" mění směr naší pozornosti, a říká vy nejste svět, vy nejste tělo, vy nejste pocity a myšlenky, vy nejste v času a prostoru apd.
((proto třeba také píši, že myšlenky jsou něco velmi cizího a rušivého, ALE TO NENÍ KONEČNÉ POZNÁNÍ))
a celej tenhle systém funguje na staré dobré známé ideji:

POZNEJ SÁM SEBE (POMOCÍ NEGOVÁNÍ) A POZNÁŠ BOHA A UNIVERSUM
tedy jde se pozorností proti proudu tvoření (negování) do ZDROJE, BOHA, JÁ, aby se pak následně poznalo, že celé stvoření není nic jiného, než Bůh sám o sobě
((to všechno jsou ony technologie jako otočení pozornosti na pozornost, přítomnost ted a tady))


A pak je zde, opět jako SOUČÁST BOŽÍHO TVOŘENÍ,
poněkud jiný jogínský koncept, který v podstatě říká VŠECHNO JE ON, JEDNO VE VŠEM A VŠECHNO V JEDNOM,
a to je ADVAITA, která hovoří o NE-DVOJNOSTI SVĚTA,
tedy že samsára je nirvána,
a technikou tohoto náhledu není NEGOVÁNÍ, ale PŘIJÍMÁNÍ

Prostě se rovnou přijme, že všechny pozorované jevy, tedy celý svět včetně mně samotného je ON,
a aby to přijmutí bylo dokonalé, říkám, že musí proběhnout "skrze" LÁSKU,
nebot jen LÁSKA DOKÁŽE PŘETRANSFORMOVAT TO ROZDĚLENÉ A PROTIKLADNĚ SE JEVÍCÍ V NE-DVOJNÉ POCHOPENÍ,
ŽE SAMSÁRA JE NIRVÁNA

Samozřejmě, že mezi člověkem, který tvoří jen pomocí svých optimistických představ, jenž jsou v podstatě negování současného stavu a člověkem, který realizoval ne-dvojnou realitu je poněkud rozdíl.
((asi jako prvnáčkem na základce a vysokoškolákem píšící sou závěrečnou dizertační práci))

On samozřejmě je rozdíl i mezi těmi, kteří realizovali ne-dvojnou realitu,
podle hloubky jejich pochopení,
proto je tak těžké popsat realizovaného mistra,
ale myslím, že ona archetypální představa moudrého starce jenž přijímá celý svět a září jako slunce bez rozdílu na všechny "hodné" i "zlé" lidi je vcelku správná...

Jsou samozřejmě různé "úrovně" boží tvorby,
ale myslím, že každému je vcelku jasné, že láska sama o sobě je tou nejkrásnější tvorbou samou o sobě,
vždyt i pomocí optimistického náhledu že je třeba změnit současný stav není nic jiného, než najít lásku (štěstí)

[vostalpetr]

Jak vždy říká Abraham: Nejdřív dosáhněte pocitu štěstí a pak přitahujte, naopak to nefunguje.
...............................................................................................................


No nevím jak to Abraham myslel, nebo lépe neznám ten technologický postup Abrahamův,
nebot jeho učení moc neznám,

ale v podstatě takto napsaný je to to samé co říkám...

Samozřejmě, lze postupovat obráceně, a v podstatě všichni takto postupujeme:
jsme nespokojení se současnou situací a tak si pomocí mysli vytvoříme cíl, jenž nás má učinit štastnými,
no pak zcela zákonitě fungujeme jako Hitler, v podstatě všichni jsme takoví malí Hitlerové,
co utiskují druhé, manželky, děti, spolupracovníky ale tímto způsobem i ničíme zemi,
a to jen proto, že chceme být štastní podle SVÝCH PŘEDSTAV S NIMI JSME SE ZTOTOŽNILI


Nelze říci, že je to špatně, nebot i tato tvorba funguje na pocitu lásky a uspokojení a štěstí,
ale je to rozdíl jako mezi dobrým umělcem a špatným umělcem,
dobrej umělec namaluje dobrej obraz, složí či zahraje dobrou skladbu,
špatnej umělec to udělá hůř,
ale protože mnoho lidí je na stejné úrovni, tak i to hůř je oslovuje...
(nespokojené lidi vždycky zaujme nějaký vůdce, at už je to Hitler, Lenin, jakákoli vláda, duchovní vůdce, nějaký náboženský hnutí apd. nebot jim slíbí zářivou budoucnost, PROTOŽE SOUČASNOST JE PRO LIDI MIZÉRIE A ONI CHTĚJÍ BÝT ŠTASTNÍ PODLE SVÝCH PŘEDSTAV)

Ale v podstatě Jana má pravdu v tom co tu nedávno psala,
největší aktivitou a největší tvorbou je milovat lásku....

[watta]

no to mi popravde moc nedava smysl, tj. jako bys chtel rict, ze cim "vys" jsme, tak ti mene myslime a jen jsme.

ano, tak to přesně je. člověk, který potřebuje myslet, potřebuje mysl jako prostředníka. člověk, který potřebuje mluvit, potřebuje jazyk jako prostředníka (k bytí - tedy k tomu být). člověk, který nepotřebuje tolik prostředníků, nepotřebuje ani jazyk, ani mysl. neříkám, že je výš nebo níž, protože nevím, než co. ale chápu-li to tak, že být výš = být více svým skutečným já - jak tu říkáte *) - pak skutečně to znamená méně mysli, jazyka atd.

*) všímám si toho, že na rozdíl ode mě jako byste měli celkově navíc nějakého prostředníka v tomto světě, nějakých víc svých já, přičemž jedno z nich je právě ten prostředník - možná je to to ego, o kterém se tu tak vedou ty spory.

[watta]

Teď je ovšem otázka, v jakém vývojovém stupni člověka myšlenka a myšlení vzniklo?
A proč vlastně myšlení vzniklo, a co vedlo k jeho vzniku? Nebo tu myšlení bylo  vždycky?
A co jiní tvorové v přírodě, myslí někdo z nich? Třeba takový šimpanz myslí?

Spousta otázek, já vím, ale mě to prostě zajímá.

Jinak jsem jednou slyšel Tolleho v nějakém videu, jak říkal právě nějakou spekulaci, kterou řekl už nevím kdo, o vzniku myšlení.
Že když si člověk porpvé uvědomil svůj vnitřní hlas, svoje myšlenky, považoval to za to, že ke němu promlouvají bohové a proto prý bezmezně
věřil všem myšlenkám. Jestli je to tak, zůstalo nám to dodnes. Teda myslím přesvědčení většiny lidí, že všechny myšlenky v naší
hlavě jsou naše a jsou pravdivé.

podle mě byla nejdřív mysl (čili vědomí), pak jazyk, pak písmo a další formy komunikace. no a teď, kolem roku 2012, jsme na "vrcholu pyramidy", který je zároveň tou největší propastí - proto ten "konec času, tak jak ho známe" - čili odkudsi kamsi dopředu, odkudsi nízko kamsi vysoko, jak to stále ještě většina vnímá - k tomu posloužil "homo sapiens sapiens". a teď by mělo být dále zase méně komunikace, méně jazyka, méně mysli. člověk není tou největší výspou univerza, ale rozhodně je aspoň tady tou největší - nebo to vlastně nevím, ale rozhodně velmi patrnou - frontální linií (proto taky potřebuje největší podporu) - takových koleček a jiných cyklů může být v existenci jako takové velmi mnoho. a i tohle se může projevovat nakonec různě ve všech směrech.

tvorové v přírodě vědomí mají, tj. myslí. pochopitelně po svém. jakákoliv interpretace jejich mysli bude pouze lidskou interpretací. nevím, ale představa, že si lidé myslí, že myšlenky jsou v hlavě a jsou pravdivé, mi připadá hodně přitažená za vlasy existuje skutečně někdo, kdo se k tomu hlásí?

[watta]

a nebyl snad dobrý člověk? je někdo, kdo není dobrý člověk? proč by měl být člověk vyňat z celku existence? to, o čem píšeš, nebyly Hitlerovy chyby. byly to chyby, které vidíš ty. chyby jsou vždycky toho, kdo je vidí. jinak přece nemůžou existovat, dokud je někdo nevidí (neoznačí a nepojmenuje). on prostě dělal, co si myslel, že je nejlepší. jak by to mohla být chyba?

Ježiš, já ho tím přeci vůbec nekritizuji, tím "ztělesněním negativity" myslím jen to, že myslel hodně negativně. Ale že někdo myslí hodně negativně, přeci neznamená, že není dobrý. Jedinou "chybu", kterou na něm vidím, je ta, že se nepokusil víc sladit sám se sebou, ale to mu nakonec taky nemůžu vyčítat. ZCela souhlasím, že prostě dělal jen to, co považoval za nejlepší. Ale pozor, tohle není pozitivní myšlení. To je ten největší omyl, kterou kritici PM dělají (a nemyslím, že bys to byla zrovna Ty

ano, mezi tím "dělat to nejlepší, co si myslím" a "myslet pozitivně" je rozdíl, jasně. někdy mě mrzí, že některé věci mi připadají takřka nevysvětlitelné. existuje-li jeden tábor lidí, kteří jsou zvyklí dělat určitou věc a považují ji za dobrou (tj. za normální), a druhý, který dělá jinou, a tu považuje za dobrou a za normální, a ten druhý tábor je větší, tak se prostě za to správné, a to potom pro všechny, už považuje jenom to, co tvrdí ten větší tábor. sejde-li se dostatečně velký tábor, kterému se zalíbí pozitivní myšlení, budou všichni, kdož nemyslí pozitivně, vnímáni jako ti, kteří chybí = dělají chyby (nebo ještě dosud nepochopili). nemám nic proti negativnímu myšlení, nemám nic proti pozitivnímu myšlení. jen je pro mě někdy těžké pochopit, co to vlastně znamená. říkáš-li, že hitler myslí negativně, znamená to, že měl jenom samé rezistentní myšlenky? od rána do večera 24 hodin denně? ve svém soukromí? celodenně, i v noci ve spaní? vždyť o takovém člověku by se nikdy nikdo nic nedozvěděl takový člověk by nikdy neudělal nic, o čem by se mohl dozvědět někdo jiný než nejbližší soused, leda že by ho někdo náhodou vyfotografoval při nějaké negativní činnosti, kterou dělá mnoho jiných lidí, ale jenom někdo z nich se dostane do Blesku (například topení štěňat a podobně). ale to se nestalo - Hitler je dneska jedna z nejznámějších postav na světě, jeho idee dodnes ovlivňují široké masy lidí po celém světě. velkou část svého plánu zrealizoval. takový člověk zcela jistě nebyl většinu svého života rezistentní. naopak, jistě významnou část svého života byl v souladu SÁM SE SEBOU. jde o to, že z vnějšího pohledu není třeba v souladu s ... tebou (myšleno kýmkoli, nikoli osobně). ale to je přece zcela jiný příběh možná máš pravdu, že by toho dokázal víc, byl-li by rezistentní ještě méně, ale byla tu také plejáda jiných přání z jeho nejbližšího i vzdálenějšího okolí. to, co se realizuje, se na světě zdaleka nepoměřuje jenom sílou vlastní rezistence. tvoříme v obecném rámci, který je společný. a to se neprojevuje jenom setkáním s přání jiných (která nemusí být stejná), ale i tím, že v určité době je možné vykonat jenom určité věci - čas je také souřadnicí v našem vědomí - a některé věci prostě TEĎ HNED tak, jak je člověk MOMENTÁLNĚ zkonstruován, prostě možné nejsou vůbec. nejenom mé MOMENTÁLNÍ já tahá za lanka

[AlfaScorpii]

Samozřejmě, můj pohled na Hitlera je pojmut jako pohled na jednu individualitu. Jistě, že se vše děje synchronicitně a nic není projevem jen jednoho bodu vědomí. Ale stejně jako nelze vydělovat jedince z koletivního dění, nelze ani pro kolektiv nevšímat si dění v jedinci. V Hitlerovi se cosi odehrávalo, v kolektivu se cosi odehrávalo a to se vzájemně zesynchronizovalo a vyvrcholilo v 2 sv. v. a dalších věcech. A jak píše Petr, kdyby to nebyl Hitler, byl by to zřejmě někdo jiný a možná by to dopadlo všechno trochu jinak, ale to není podstatné.

Co se odehrávalo v Hitlerovi samozřejmě netuším, ale z jeho činů můžu nějak dedukovat. Nechci se nijak pouštět do úvah, jestli myslel negativně, tedy zažíval negativní emoce i na záchodě, nebo při pohledu na Berchtesgaden, když promýšlel své válečné plány, ale dovolím si tvrdit, že při přemýšlení o světu ho tyto emoce často popadaly, protože odpor vůči židům, bolševikům, císařství a vůbec současnému řádu světa sotva mohl u něj vycházet z pocitu štěstí. Jakýkoliv odpor vůči čemukoliv nikdy nevychází z pocitu štěstí. A tak Hitler konal, protože akci mu poskytla úlevu od jeho negativních pocitů. A i pomocí akce lze dosáhnout hodně. Hlavním hybatelem toho všeho bylo právě jeho očekávání, že až všechnoto zlořádstvo ze světa zprovodí a nastolí nový řád, novou říši, nový lebensraum, atd., tak bude konečně šťastný. Ale jak je vidno, tak se mu to zřejmě nepovedlo. Vlastně se mu nepovodlo nic z toho, co si představoval. Ani to vyhlazení židů. Dokonce vznikl na základě holokaustu samostatný židovský stát (samozřejmě těch faktorů tam bylo víc, ale to teď není důležité). Především se mu nepovedlo tím vším stát se šťastným. A být šťastný znamená sladit se sám se sebou.
Hitler dle mého chápání nebyl v souladu se svým vnitřním vedením (se zdrojem = láskou), jednal pouze v souladu se svou vírou. A i tak to bylo v pořádku.

Jinak dle mě to, že někdo je slavný vůbec nic nevypovídá a tom, jestli myslí pozitivně nebo negativně. A samo o sobě to nijak nepředurčuje to, jestli se někdo proslaví nebo neproslaví. Ale z jeho slov a činů lze vysledovat, k jakému pólu dotyčný tíhl.

[watta]

protože odpor vůči židům, bolševikům, císařství a vůbec současnému řádu světa sotva mohl u něj vycházet z pocitu štěstí. Jakýkoliv odpor vůči čemukoliv nikdy nevychází z pocitu štěstí.

a proč si třeba tohle myslíš?

A tak Hitler konal, protože akci mu poskytla úlevu od jeho negativních pocitů.

no to se mi teda fakt nezdá já si naopak myslím, že ho to, co dělal, velice bavilo. že se kochal tím, že má moc, kterou si užíval. že měl jasnou vizi, která jej naplňovala opravdovým štěstím. že se kochal především tím, že má tu moc ZMĚNIT svět, což je to, co chtěl. chtěl vyčistit svět od toho, co sám považoval za špatné. naprostá většina "duchovních" lidí chce to samé, jenom za to špatné považují něco jiného. kde je rozdíl? jsou duchovní jedinci také rezistentní a dělají to, co si přejí, jenom proto, aby měli úlevu od jakýchsi negativních pocitů? ano, je to možné.[/quote]

A i pomocí akce lze dosáhnout hodně. Hlavním hybatelem toho všeho bylo právě jeho očekávání, že až všechnoto zlořádstvo ze světa zprovodí a nastolí nový řád, novou říši, nový lebensraum, atd., tak bude konečně šťastný. Ale jak je vidno, tak se mu to zřejmě nepovedlo.

ano, tohle je, souhlasím, omyl většiny lidí. ale proč by Hitler měl být výjimkou, a tedy příkladem, na kterém je to záhodno ukázat? snad možná proto, že ho všichni znají, souhlasím. ale jsou miliony těch, kteří se domnívají, že když něco (naprosto cokoliv) udělají, budou šťastnější (konečně - důležité slovo zde), pachtí se za tím "oním" "jsoucím v budoucnu" celý život, a neudělají přitom ani zlomeček toho, co se podařilo opravdu realizovat Hitlerovi. to, že se mu toho tolik skutečně povedlo (ač se mu nepovedlo realizovat svoji vizi celou), znamená a je to potvrzením toho, že jednal v souladu se sebou. jinak by skončil jako průměrný čalouník, který by si přivydělával občasným prodejem některého ze svých obrazů, možná by napsal hodně věcí do šuplíku, ale nikdy by mu vesmír nedal možnost realizovat to, co chtěl, a především, by mu nedal možnost realizovat to, co chce on sám - vesmír - společně s ním - když je jako celek - prostřednictvím jeho. vesmír realizuje cokoli, co je po proudu, v rámci onoho vesmírem vymezeného toku. vesmír neřeší, co my tu, z tohoto malého lidského pohledu jednoho lidského života ze zdánlivého bodu A do bodu B považujeme za dobré, nebo za špatné. hitlerova mise ještě neskončila, ba dokonce ani nebyla zcela jeho. ale ten jeho konkrétní díl spustil takové obrovské pohyby a změny, že jej nelze nevidět jako vesmírem požehnaný směr. a kdyby nebyl právě hitler, s tím, co on jako celek - myslím, že tomu říkáte jeho vyšší já??? - chtěl prostřednictvím toho svého konkrétního života realizovat - schopen tento vesmírný záměr splnit, našel by vesmír, po "dohodě" s jiným člověkem/věcí/ideou jiné prostředky. jeho vize je stále jeden ze směrů, který není vesmírem ignorován - snaha o vyčištění světa, o pořádek, o nastolení něčeho nového ("lepšího"), o vyhlazení nějaké určené skupiny lidstva. vesmír si, na rozdíl od lidí, nedělá hlavu s pojmy "dobrý" a "zlý", protože z pohledu vesmíru nejenom že neexistuje nic dobrého a zlého, ale také nic rezistentního.

[AlfaScorpii]

protože odpor vůči židům, bolševikům, císařství a vůbec současnému řádu světa sotva mohl u něj vycházet z pocitu štěstí. Jakýkoliv odpor vůči čemukoliv nikdy nevychází z pocitu štěstí.

a proč si třeba tohle myslíš?

Protože když je někdo šťastný, tak nemá potřebu proti něčemu bojovat. Boj za něco nebo proti nečemu vždy vychází z pocitu, že až to dobudu nebo vyzískám, tak budu pak šťastný, ale momentálně nejsem.

A tak Hitler konal, protože akci mu poskytla úlevu od jeho negativních pocitů.

no to se mi teda fakt nezdá já si naopak myslím, že ho to, co dělal, velice bavilo. že se kochal tím, že má moc, kterou si užíval. že měl jasnou vizi, která jej naplňovala opravdovým štěstím. že se kochal především tím, že má tu moc ZMĚNIT svět, což je to, co chtěl. chtěl vyčistit svět od toho, co sám považoval za špatné. naprostá většina "duchovních" lidí chce to samé, jenom za to špatné považují něco jiného. kde je rozdíl? jsou duchovní jedinci také rezistentní a dělají to, co si přejí, jenom proto, aby měli úlevu od jakýchsi negativních pocitů? ano, je to možné.

Jo, souhlasím, určitě ho to bavilo a užíval si moc. A zřejmě se i cítil šťastně, když zase vyhrál nějakou bitvu.
Malý příklad.: Jednou ještě coby puberťák jsem se dost šeredně praštil o lampu v kůlně. Dostal jsem hrozný vztek, popadl železnou trubku a tu lampu rozmlátil. To rozbíjení mě fakt bavilo a když jsem ji nakonec rozmlátil, tak jsem se cítil vítězoslavně. V ten moment jsem měl pocit štestí jakožto zadostiučinění za příkoří způsobené lampou Ale proč jsem ji vlastně chtěl robít? Protože jsem měl vztek a rozhodně jsem se necítil šťastně. Vlastně jsem se jí chtěl pomstít.
Přitom ta lampa za můj vztek nemohla, za něj jsem si mohl jen já sám.
Jediný rozdíl je v tom, že zatímco rozbít lampu trvá pár sekund a výsledek je téměř jistý, rozbít zlořád světa trvá mnoho let a výsledek je značně nejistý.
Ale ani jedno z toho nepovažuji za špatné. Obojí bylo jen reakcí na předchozí vztek a odpor.

Jinak nerozděluji lidi na duchovní a neduchovní. Hitler je pro mě stejně "duchovní" jako Dalajlama.

ano, tohle je, souhlasím, omyl většiny lidí. ale proč by Hitler měl být výjimkou, a tedy příkladem, na kterém je to záhodno ukázat? snad možná proto, že ho všichni znají, souhlasím. ale jsou miliony těch, kteří se domnívají, že když něco (naprosto cokoliv) udělají, budou šťastnější (konečně - důležité slovo zde), pachtí se za tím "oním" "jsoucím v budoucnu" celý život, a neudělají přitom ani zlomeček toho, co se podařilo opravdu realizovat Hitlerovi.

Ano, protože ho všichni znají Hitler nebyl žádnou výjimkou, jen měl na rozdíl od těch milionů natolik jasnou vizi a natolik silnou vůli s tím něco dělat a díky tomu byl natolik profláklej, že se holt stal vynikajícím příkladem.

To, jestli se toho Hitlerovi hodně povedlo, nebo se mu naopak nepovedlo nic, je věcí úhlu pohledu, každopádně povedlo se mu posunout svět jiným směrem a nevím, jestli by s ním byl zrovna spokojený..., ale o to nejde. I kdyby vahrál všechny bitvy, stejně by trvalého štěstí nedosáhnul, protože byl v jádru velký idealista a utopista a takoví mají tendenci stále proti něčemu bojovat, protože si vždy najdou něco, co jejich ideálu nevyhovuje a je třebo to změnit, zničit, nebo zglajchšlatovat, neboť chtějí mít všechno stejné a to je už z principu proti existenci samotné (Navíc, na co zaměřujem svojí pozornost, to víc umocňujeme ve své zkušenosti).

vesmír realizuje cokoli, co je po proudu, v rámci onoho vesmírem vymezeného toku. vesmír neřeší, co my tu, z tohoto malého lidského pohledu jednoho lidského života ze zdánlivého bodu A do bodu B považujeme za dobré, nebo za špatné.

Vesmír realizuje cokoli, ať je to po proudu, nebo proti proudu. Vesmír jen přesně odráží naše přesvědčení. A právě i Hitlerovi odrážel přesně jen to, čemu věřil (veřil že židé ekonomicky ovládají svět a Vesmír mu o tom ochotně podal důkaz, věřil, že Německo je dehonestované, a kam se podíval, Vesmír mu to okamžitě potvrdil) a tak se rozhodl k činu, protože to pro něj představovalo cestu nejmenšího odporu. A věřil, že své vize uskuteční a Vesmír ho v tom podporoval.
Ano, Vesmíru je jedno, co považujeme za dobré a co za špatné, on realizuje jen to, na co za měříme svou pozornost. V tom je skutečná svoboda tvoření. Jiná věc je ovšem, jestli budeme z té výsledné realizace šťastní. Ale hlavně, jestli tvoříme na základech štěstí nebo na základech frustrace. A o to vlastně jde

[AlfaScorpii]

myslím, že tomu říkáte jeho vyšší já???

To vyzní, jako kdybys nás házela všechny do jednoho pytle a sama jsi byla nějak vyčleněná od ostatních Nevím jako ostatní, ale já tedy tomu říkám různě, záleží na kontextu a typu debaty. Třeba i vyšší já, ale taky i vnitřní já, intuice apod.