Západ,sever x Východ, jih
Vášeň, činnost x klid, harmonie
Radžas x Sattva
Boj o dokonalost x Přijetí toho , co je
...............................................
No určitě by se to dalo takto napsat,
ale na obou stranách je asi nejpřevládanějším prvkem tamas,
on tamas vypadá na první pohled jako satva. obojí je takové klidné a spokojené, takže dochází často k záměně
zato radžas se hned na první pohled zase hodně liší jak už od tamasu, tak i od satvy, a tak se jeví že v radžasu není satva
Chesterton ve své Ortodoxii popisuje a srovnává křestanského mnicha s mnichem budhistickým,
a říká, že zatímco je budhistický mnich otočený dovnitř, je křestanský mnich otočený ven do světa
takže to je taktrošku jako kdyby se srovnávala BHAKTI A DŽNÁNA
Myslím, že je vcelku jasné, že západ je křestanský a tudíž funguje na aspektu lásky,
samozřejmě není to tak úplně to, co měl na mysli Ježíš,
ten princip lásky byl značně zkomolen do snahy VYTVOŘIT boží království zde na zemi, jako by zde nebylo,
což jsou na jedné straně např. socialismus či fašismus ale i demokracie
a na straně druhé ten technologický pokrok, kerý pak následně ostatní svět přejímá od západu
On samozřejmě i východ je také bhaktický, ale je to uctívání stromů, kamenů, guruů, bohů, což je taková nižšší úroven bhakti pro ty prostější lidi, ale náboženským vrcholem je spíše DŽNÁNA A SOUSTŘEDĚNÍ,
to je jakoby vrchol duchovnosti na východě, zatímco na západě je to BHAKTI
Proto také pro nás evropany jsou ty džnániské postupy co sem přicházejí něčím novým, co nás oslovuje,
co tady v evropě zrovna moc nebylo, křestanství vždycky bylo proti poznání a vždy propagovalo lásku,
zatímco poznání bylo dílem dábla.
Když se v indii dívám jak na turisty, tak i duchovní hledače, tak jsou to proti indům všichni bhaktové,
a duchovní hledači jsou v podstatě FANATIČTÍ BHAKTOVÉ,
pokud jsou v nějakém ašrámu kde se učí bhakti, tak se to ztratí, uctívat Sai Babu jako avatara, zpívat písně a zamilovaně koukat na svého gurua je vcelku v pořádku,
Avšak v Tiruvanamalai, kde je ašrám Ramany Maharišiho který učil džnánu to působí značně komicky,
alespon tedy pro mě, protože evropané fanaticky přejímání kult uctívání mistra a Arunačály a jsou indičtější než sami indové,
nebot ta jejich bhakti, na jejímž podkladě neustále jednají se pak stává fanatickou, a v podstatě to nemá s džnánou nic společného.
Před pár lety se na nový rok objevili na rozích zdí plagáty, které hlásaly: VRAŤTE SE ZPĚT K JEDINÉMU PRAVÉMU GURUOVII RAMANU MAHARIŠIMU, no to je pro mě prostě fanatický křestanský kult uctívání.
A něco podoného lze vidět i v té naší české duchovnosti, at už u mistrů nebo v internetových diskuzích,
takový ten fanatický bhaktický zápal pro džnánu,
což je samozřejmě naprosto pochopitelné, je to jako když malému dítěti koupíte novou hračku, tak je tím také zaujat a stále si s tím hraje...
Ale myslím, že dneska už se to prolínání džnány a bhakti trošku stabilizuje,
už se objevují učitelé - evropané, kteří očistili džnánu od těch mixů a vlivů hinduismu a fanatického blbnutí evropanů,
MYSLÍM, ŽE DALEKO ČISTŠÍ DŽNÁNA JE K DOSTÁNÍ OD UČITELŮ EVROPANŮ
TO, CO JE JEŠTĚ TŘEBA (A CO ZDE ZATÍM NENÍ MOC VIDĚT) JE SPOJIT DŽNÁNU A BHAKTI V CELEK,
světlou vyjímkou je asi jen paní Tomášová,
takovým opravdu klasickým případem, kdy se to přes pronikavý vhled jak do džnány tak i do bhakti absolutně nepovedlo je třeba pan Vacek, v podstatě jeho učebnice bhakti může být klidně světovým bestsellerem, ale protože (nejspíš pod vlivem nadšení pro džnánu a Maharišiho) omítl bhakti jako něco nižššího,
dokázal napsat opravdu vynikající učebnice džnány, ale jeho učebnice jsou takovým jednonohým sprinterem, nebot v nich není bhakti, a tak vytvořil taktrošku dualitní paskvil.
Mám pana Vacka velice rád, vážím si toho, co udělal,
ale když se člověk podívá na jeho stránky
http://www.jirivacek-satguru.cz/,
tak má klasický příklad toho, jak vypadá džnána bez bhakti...