Abraham: Vaše Vnitřní bytost se nikdy neomlouvá

[watta]

diky za dovysvetleni.. ono to co pisu o Jezisovi nebo vlastne komkoliv jinem, nez sobe, se musi brat hodne s rezervou, protoze je, ani Jezise, ani Hitlera, zase tak moc dobre neznam, a spis jsou to jen moje domnenky..

tohle mě třeba u tebe přijde naprosto jasný, zřejmý a viditelný - nějak z toho, co píšeš, vyznívá i to, že si to jasně uvědomuješ... alespoň pro mě...

[watta]

:) tak tohle nemá s odpouštěním jako takovým nic společného - to je jako s těmi emocemi: v síle okamžiku jsou něčím zcela jiným, než setrvávají-li u někoho po dlouhou dobu (jakoukoliv jinak dlouhou než je okamžik). nevím, proč se to pořád označuje stejnými slovy, když jde o zcela odlišné pocity dle mého by mělo existovat slovo (např. emoce) pro dlouhodobé stavy a jiné slovo (např. pocit) pro běžné spontánní krátkodobé stavy. problém odpuštění a viny vzniká tam, kde v sobě někdo je schopen pozdržet pocit okamžiku a udělat z něj nějakou trvalou emoci. v tom momentě si člověk vytváří problém. a v tom momentě pro ten problém hledá viníka. a komplikace je na světě, gamesa o odpuštění je rozehrána, rukavice hozena

to se mi libi
jinak v tomto pripade jsem psal spis o omluve, nez o odpusteni protoze Abraham tam zminoval 3 veci - omluvu, 'vysloveni Promin' a to odpusteni..

jasně


on by ten "problém" šel pojmout i trochu šířeji... no ale radši se do toho nebudu pouštět

[Ladislav]

Líbí se mi, jak to bezmezně funguje..., jakmile se člověka něco dotýká, okamžitě a střelhbitě to začne hledat VNĚ... , pro mě je to vždy znamením mrknout taky dovnitř tam se vše odehrává...., Bashar tady někde na to měl takouvou šikovnou větičku..."če mu tolik věřím....", Petr určitě bude vědět. Přesné znění si nepamatuju ale její význam je hodně hluboký. A "vo tom" jsou úplně fšecky fóra na netu... sorry musel jsem... ale moje (nebo i vaše...???) vnitřní bytost se neomlouvá, dokonce mám pocit (...nebo emoci...???) že je jí to "buřt"

[Petr]

jj, ta otazka je vyborna V co věřím, že je pravdivé, ohledně této situace, že cítím negativní emoce? (viewtopic.php?f=74&t=1240)

[watta]

necítím-li negativní nemoce, nevěřím, že je vůbec něco pravdivé? nebo jak to je?

[Petr]

nebo jak to je?

Emotivní reakci, pozitivní i negativní, způsobuje pouze to, v co věřím, že je pravdivé. Ale ne všechno v co věřím, že je pravdivé, způsobuje emotivní reakci. To že tomu věřím jako pravdivé, je nezbytná podmínka pro emotivní reakci.. druhá je o souladu/nesouladu toho, co pozoruji, s tímto mým systémem přesvědčení.

[watta]

a jak teda zjistíš, co způsobuje tvoji emotivní reakci, když máš na výběr z vícero věcí, o jejichž pravdivosti jsi přesvědčen, ale jen některé z nich tvoji emoci způsobí, zatímco druhé nikoli? to zase budeš při tom výběru jenom věřit tomu, že tvůj výběr je pravdivý, ne?

[Ladislav]

Když cítím negativní emoci je to pro mne signál hledat (uvnitř sebe) co je "za tím". To čemu "věřím" nemusí nutně souviset s danou situací jako takovou. Ale vždy to tam je - náznak, pocit, vůně, prostředí, osoba...atd. Pro mne je důležitý právě ten moment, kdy negativní emoce vzniká. Je to těžké popsat, najít "TO" čemu věřím není vůbec jednoduché - právě proto, že výklad situace (s ohledem na ni samou) většinou bývá chybný. Bývá tam několik vrstev - minimálně 2 (u mě... ale i "sakra" víc... ) a pod nimy se už mohu orientovat a najít to co hledám..., tedy něco základního - strach nebo vztek (pýcha je také dobrý hráč ve hře na schovávanou). To vše jsou "věci" ega a jsou hodně hluboko (protože kdysi by bez nich člověk nepřežil... ). Dnes už je "jiná doba", jen software jaksi zůstává stejný... Proto, jak vždy píše Vostalpetr, lidi tolik blbnou...ale o tom mluvil i Budha...takže blbnou už pěkně dlouho....
P.S.: ...to co je v úvodu popsáno jako "vnitřní bytost", pokud se tomu dá říkat "TO" - dle mého nemá žádnou potřebu (tak že ani se omlouvat, soudit...atd.)

[watta]

Když cítím negativní emoci je to pro mne signál hledat (uvnitř sebe) co je "za tím". To čemu "věřím" nemusí nutně souviset s danou situací jako takovou. Ale vždy to tam je - náznak, pocit, vůně, prostředí, osoba...atd. Pro mne je důležitý právě ten moment, kdy negativní emoce vzniká. Je to těžké popsat, najít "TO" čemu věřím není vůbec jednoduché - právě proto, že výklad situace (s ohledem na ni samou) většinou bývá chybný. Bývá tam několik vrstev - minimálně 2 (u mě... ale i "sakra" víc... ) a pod nimy se už mohu orientovat a najít to co hledám..., tedy něco základního - strach nebo vztek (pýcha je také dobrý hráč ve hře na schovávanou)

tak to tedy klobouk dolů, to je docela práce! takže jestli tomu dobře rozumím, když cítíš negativní emoci, nevíš, proč ji cítíš, a pak tedy hledáš viníka (svůj strach, vůni, která ti něco připomněla, atd. ... ) nojo, ale jak známo, když člověk něco hledá, najde právě to, co hledá, a tam, kde to chce najít - jak si tedy můžeš být jistý, že ho obviníš správně? co když obviníš třeba svůj strach, a ona to zrovna bude tvoje pýcha? tímhle přece různí kineziologové a další klamou lidi neustále co je pro tebe potvrzením té jistoty, pokud ji tedy nemáš v sobě už od začátku?

[Ladislav]

Watta: tak to tedy klobouk dolů, to je docela práce! takže jestli tomu dobře rozumím, když cítíš negativní emoci, nevíš, proč ji cítíš, a pak tedy hledáš viníka (svůj strach, vůni, která ti něco připomněla, atd. ... ) nojo, ale jak známo, když člověk něco hledá, najde právě to, co hledá, a tam, kde to chce najít - jak si tedy můžeš být jistý, že ho obviníš správně? co když obviníš třeba svůj strach, a ona to zrovna bude tvoje pýcha? tímhle přece různí kineziologové a další klamou lidi neustále co je pro tebe potvrzením té jistoty, pokud ji tedy nemáš v sobě už od začátku?
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Šikulka... , hlavně nikoho a nic neobviňuju - tohle si "už" dělat nebudu . Každý člověk má svou "osobnost" (nebo ego, je to fuk jak tomu budeme říkat) a ta je jedinečná a neopakovatelná. To co já "nějak" cítím, s čím pracuji, to možná tobě příjde zvláštní a je to v pořádku (kdyby to tak nebylo, scházíme se teď všichni v neděli v kostele...např. ). Proto je velmi těžké (pro mě, pro můj způsob žití) popsat procesy, které ve mě v té chvíli probíhají - tak abys jim porozuměla tak jako já... . Já používám enneagram - je to, na druhou stranu, obrovská zábava . I tvoje reakce je proto pro mě srozumitelná a obohacující. Díky TI

[Petr]

a jak teda zjistíš, co způsobuje tvoji emotivní reakci, když máš na výběr z vícero věcí, o jejichž pravdivosti jsi přesvědčen, ale jen některé z nich tvoji emoci způsobí, zatímco druhé nikoli? to zase budeš při tom výběru jenom věřit tomu, že tvůj výběr je pravdivý, ne?

na to zjisteni je dobra prave ta Basharova otazka...polozis si ji a odpoved prijde. Nemusi to byt finalni, vse rozkryvajici odpoved, muze pokryvat treba v te fobe pouze jeden aspekt, ktery ale kdyz transformujes a emoce na tu "stejnou vec" prijde znovu, tak se muzes ptat znovu a odpoved bude treba jina. Je to takova sebeobjevujici hra

[watta]

Šikulka... , hlavně nikoho a nic neobviňuju - tohle si "už" dělat nebudu . Každý člověk má svou "osobnost" (nebo ego, je to fuk jak tomu budeme říkat) a ta je jedinečná a neopakovatelná. To co já "nějak" cítím, s čím pracuji, to možná tobě příjde zvláštní a je to v pořádku (kdyby to tak nebylo, scházíme se teď všichni v neděli v kostele...např. ). Proto je velmi těžké (pro mě, pro můj způsob žití) popsat procesy, které ve mě v té chvíli probíhají - tak abys jim porozuměla tak jako já... . Já používám enneagram - je to, na druhou stranu, obrovská zábava . I tvoje reakce je proto pro mě srozumitelná a obohacující. Díky TI

jasně, to chápu - myslím, že to ani není sdělitelné. mě je jasné, že se nikam dál než na povrch tímto nedostanu - ale přesto mě to zajímá já se přiznám, že by mě asi šiblo , kdybych to měla takto komplikované, taky mě to připadá jako "zábava" na docela hodně času, ne? ale tak možná je to tak u některých lidí právě proto... je mi naprosto jasné, že můj způsob by třeba zase připadal extrémně komplikovaný tobě. každý má zcela jistě právě to, s čím si (snad? ) dokáže poradit. to já mám v sobě tu jistotu od začátku, takže tyhle hry nehraju - takže mám spoustu času na jiné věci. ale chápu, že by se někdo na mém místě třeba zase nudil... ale teď už chápu i to, proč používáš ten enneagram

[watta]

a jak teda zjistíš, co způsobuje tvoji emotivní reakci, když máš na výběr z vícero věcí, o jejichž pravdivosti jsi přesvědčen, ale jen některé z nich tvoji emoci způsobí, zatímco druhé nikoli? to zase budeš při tom výběru jenom věřit tomu, že tvůj výběr je pravdivý, ne?

na to zjisteni je dobra prave ta Basharova otazka...polozis si ji a odpoved prijde. Nemusi to byt finalni, vse rozkryvajici odpoved, muze pokryvat treba v te fobe pouze jeden aspekt, ktery ale kdyz transformujes a emoce na tu "stejnou vec" prijde znovu, tak se muzes ptat znovu a odpoved bude treba jina. Je to takova sebeobjevujici hra

a když se sebeobjevíš, tak zemřeš

[Ladislav]

Šikulka... , hlavně nikoho a nic neobviňuju - tohle si "už" dělat nebudu . Každý člověk má svou "osobnost" (nebo ego, je to fuk jak tomu budeme říkat) a ta je jedinečná a neopakovatelná. To co já "nějak" cítím, s čím pracuji, to možná tobě příjde zvláštní a je to v pořádku (kdyby to tak nebylo, scházíme se teď všichni v neděli v kostele...např. ). Proto je velmi těžké (pro mě, pro můj způsob žití) popsat procesy, které ve mě v té chvíli probíhají - tak abys jim porozuměla tak jako já... . Já používám enneagram - je to, na druhou stranu, obrovská zábava . I tvoje reakce je proto pro mě srozumitelná a obohacující. Díky TI

jasně, to chápu - myslím, že to ani není sdělitelné. mě je jasné, že se nikam dál než na povrch tímto nedostanu - ale přesto mě to zajímá já se přiznám, že by mě asi šiblo , kdybych to měla takto komplikované, taky mě to připadá jako "zábava" na docela hodně času, ne? ale tak možná je to tak u některých lidí právě proto... je mi naprosto jasné, že můj způsob by třeba zase připadal extrémně komplikovaný tobě. každý má zcela jistě právě to, s čím si (snad? ) dokáže poradit. to já mám v sobě tu jistotu od začátku, takže tyhle hry nehraju - takže mám spoustu času na jiné věci. ale chápu, že by se někdo na mém místě třeba zase nudil... ale teď už chápu i to, proč používáš ten enneagram

Vždyť říkám "šikulka" enneagram je skvělý nástroj, kdo pronikne dostatečně hluboko a neskončí hned u jednoduché typologie (1-9) získá obrovský nadhled...

[Monika]

Když cítím negativní emoci je to pro mne signál hledat (uvnitř sebe) co je "za tím". To čemu "věřím" nemusí nutně souviset s danou situací jako takovou. Ale vždy to tam je - náznak, pocit, vůně, prostředí, osoba...atd. Pro mne je důležitý právě ten moment, kdy negativní emoce vzniká. Je to těžké popsat, najít "TO" čemu věřím není vůbec jednoduché - právě proto, že výklad situace (s ohledem na ni samou) většinou bývá chybný. Bývá tam několik vrstev - minimálně 2 (u mě... ale i "sakra" víc... ) a pod nimy se už mohu orientovat a najít to co hledám..., tedy něco základního - strach nebo vztek (pýcha je také dobrý hráč ve hře na schovávanou). ...

Bývá tam několik vrstev - minimálně 2 (u mě... ale i "sakra" víc... ) a pod nimy se už mohu orientovat a najít to co hledám..., tedy něco základního - strach nebo vztek (pýcha je také dobrý hráč ve hře na schovávanou).

--------------------

ahoj Ladislave tohle objevný hledání v sobě samotném mi připomněla metodu focusingu, kterou s oblibou používám a beru to už dnes spíše jako takovou sebeobjevnou hru, je to fajn, protože se toho člověk sám o sobě více dozví a více se pochopí a tím pochopí i všeobecný mechanismus a druhé lidi :

jsem si půjčila citaci od Lídy co jí kdysi dávala na JZ viz http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.php?f=36&t=249

"Focusing nepatří výhradně do „duchovní oblasti“, je to spíš přirozená psychohygiena. Poměrně jednoduchá – učili to i schizofreniky a malé děti. Ale i obyčejné lidi, kterým jejich emoce přerůstaly přes hlavu. Nic těžkého na tom není. Někdo prý má k téhle dovednosti větší přirozené nadání, naučí se to ale každý. Pro mě je podstatné, že to v praxi opravdu funguje.

Focusing je vertikální sestup směsicí obsahů mysli až na dno k prvotním motivacím a pocitům. Nástrojem je všímavá pozornost plus tázavý postoj.

Není to tedy - jako v buddhistické vipassaně - pouhé všímavé pozorování viditelného potížisty, určité emoce, ale tázavé obracení pozornosti k čemusi neurčitému pod ní, k celé té dosud nevnímané směsici všech možných pocitů, k jakési "líhni", ze které emoce vyrůstá, ve které má své kořeny a z níž čerpá všechnu svou sílu.

Pomocí otázek - s různým zacílením - se opakovaně zaostřuje vědomí k nejasné oblasti, která je skrytým podhoubím emocí: dají se tak postupně rozpoznávat jednotlivé zasuté pocity, které se rozpoznáním zkonkretizují, oddělí se z onoho vágního neurčitého chuchvalce, z celé té amorfní směsice neuvědomovaných pocitů a motivací, ze kterých emoce žijí jako z placenty.

Ale především: rozpoznáním jakéhokoliv zatím nevnímaného vágního pocitu dochází k jeho transformaci. Každý posun - od prvního krůčku - člověk okamžitě zaregistruje: objeví se úleva, sníží se napětí, tělo se víc uvolní...

A další život pak probíhá trochu jinak, člověk je jinak vnitřně nastavený, ačkoliv s tou emocí nic vědomě nedělal. Posunul se třeba jen o kousek, zdaleka se nemusel ještě dostat až ke své hlavní motivaci. Je to ale jako by se přeprogramovalo cosi v hlubší rovině softwaru a ty roviny nad tím se pak automaticky chovají jinak.
...
Informace o focusingu jsou na http://www.focusing.cz/"

[Petr]

Ten Focusing docela pasuje na tu otazku a na to sebedotazovani se od Bashara.

[Petr]

a když se sebeobjevíš, tak zemřeš

Možná je to spíš většinou naopak.

Když zemřeme, tak se sebeobjevíme .

[watta]

a když se sebeobjevíš, tak zemřeš

Možná je to spíš většinou naopak.

Když zemřeme, tak se sebeobjevíme .

no však právě taky myslím takže podle mě je lepší jako člověk žít jako člověk a užívat si, co k tomu patří. no a pochopitelně beru jasně na vědomí, že je to i sebeobjevování, jak se komu líbí. takže to je super pro všechny, ne? ať se sebeovjevujeme, či nikoli

[Jana]

a když se sebeobjevíš, tak zemřeš

Možná je to spíš většinou naopak.

Když zemřeme, tak se sebeobjevíme .

Ano, teprve, když zemře iluze toho, co si myslíme, že jsme, teprve tehdy se objeví skutečný život.

[watta]

a když se sebeobjevíš, tak zemřeš

Možná je to spíš většinou naopak.

Když zemřeme, tak se sebeobjevíme .

Ano, teprve, když zemře iluze toho, co si myslíme, že jsme, teprve tehdy se objeví skutečný život.

skutečně? a ten neskutečný je tedy o čem? o úzkostné snaze odhalování toho skutečného, završené šťastně vykupitelskou smrtí? to je komplikovaný záměr, safra