Jana píše:Řekla bych, že velkorysá slova jsou k ničemu, je potřeba mít velkorysé srdce, je potřeba nad tím Božím stvořením užasnout a pak teprve říkat úžasné, je potřeba ochutnávat báječnost přítomností a pak dovolit slovům, ať si to popisují, jak umí.
Spíš, než vědět, jak kdy otevřít pusu, je třeba dovolit si otevřít srdce, otevřít náruč své duše a v duchu to, co je, obejmout. Dovolit, aby ten život objal i nás.
Nebýt na okraji, ve střehu, aby nás někdo svými slovy nezranil, ale být ve středu života, v hloubi nitra, v srdci, pak jsme jakýmikoliv slovy nezranitelní, protože odtud je vidět pravda. Odtud vidíme, že slova až tak důležitá nejsou, důležitá je jen Láska, bez které by vůbec nic neexistovalo.
Bez ní by bylo každé velkorysé slovo prázdné a hloupé.
Lída píše:Ono se ať chceme, nebo ne, na nás pozná, co při komunikaci cítíme ...
Jana píše:... není-li v nás vztahovačnost ega...
Lída píše:
Jak to je, se pozná dobře z kontextu: na příklad jestli sebe sama způsobem svých odpovědí neustále obhajujeme
vostalpetr píše:Jejím poskytováním oslavuji svou přítomnost, protože mám čest nést světlo.
..........................................................................................
jo, to říkal světlonoš s konským kopytem taky
Motýlek píše:No jasně, dá se to obrátit ze všech možných stran a vždy podle toho, jak kdo vnímá, myslí, jakou má zkušenost. Jen pro upřesnění a abych to ze své strany zakončil - Světlo jako takové je všude, to že jej každý v určité unikátní špetce nese, je fakt, stejně jako to, že by si nikdo neměl brát patent na to, že právě ta jeho unikátní špetka je lepší nebo větší než někoho jiného. Všichni jedno jsme.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků