Abraham: Je plýtváním nakupovat nadbytek jídla?

[Petr]

Abraham: It's wasteful to overbuy food?

Docela dobrý video



Chlápek říká, že si objednal všechny Abrahamy, že nakupuje 10x všechno co se mu líbí, a že nakupuje hromady jídla, protože chce všechno ochutnat.. a pak když jede jednou za tři týdny na dovolenou, tak jeho manželka má trochu špatné svědomí, když se to jídlo vyhazuje.
Abraham říká, že jediné na čem záleží je vztah mezi ním a ním a všechno ostatní je irelevatní .

[Petr]

jo a ještě Abraham vtipně poznamenává, že je celkem jedno jestli to jídlo se vyhodí po tom, co prošlo trávícím traktem, nebo před tím... pokud si to všichni ve výrobním řetězci patřičně užili.

[Jana]

... pokud si to všichni ve výrobním řetězci patřičně užili.

Asi nejpitomnější, co se nám může podařit, je štvát se za těmi zaručeně nejsprávnějšími představami o životě a při pohledu zpět zjistit, že celý život stál za houby.

[Lída]

...že nakupuje hromady jídla, protože chce všechno ochutnat.. a pak když jede jednou za tři týdny na dovolenou, tak jeho manželka má trochu špatné svědomí, když se to jídlo vyhazuje.

Asi ta žena je normální člověk, který si uvědomuje, že na Zemi denně umírají tisíce dětí hladem a podvýživou.

Co takhle se o svůj nadbytek podělit a přispět na nějaké jídlo pro ně?

Třeba by to ty dva uspokojilo víc, než nekonečná chtivost, která vede jen ke stále znovu vyvstávajícímu pocitu neuspokojení a k nutkání hledat pořád víc, lepší...

Asi nejpitomnější, co se nám může podařit, je štvát se za těmi zaručeně nejsprávnějšími představami o životě a při pohledu zpět zjistit, že celý život stál za houby.

Velmi bohatý selfmademan Kiyosaki říká z vlastní zkušenosti, že ke spokojenosti vede rovnováha mezi dostávat a dávat.

[Petr]

Ten chlapek zni nejvyrovnaneji ze vsech hostu, ktere jsem u Abrahama slysel . On si asi nejak uvedomuje, ze tim ze bere, tak i dava

[Petr]

Asi nejpitomnější, co se nám může podařit, je štvát se za těmi zaručeně nejsprávnějšími představami o životě a při pohledu zpět zjistit, že celý život stál za houby.

jj, to se presne stava

[Lída]

... On si asi nejak uvedomuje, ze tim ze bere, tak i dava

To by bylo opravdu zajímavé pojetí , určitě by potěšilo všechny zloděje a tuneláře: když Tě praští po hlavě a okradou, dají Ti novou životní zkušenost Akorát mi nepřipadá, že by chápání ve stylu "tím, že bere, tak i dává" bylo atraktivní pro ty, kterým se bere



Ale možná jsi to myslel tak, že když Kiyosaki bere, je pro něho samozřejmostí i ochota dávat?

[AlfaScorpii]

Tady nejde o zloděje ani tuneláře. Ten člověk nikoho neokrádá ani netuneluje. Jde tu o spotřební ekonomiku (tolik žel nenáviděnou určitou skupinou lidí s určitou vírou). Čím větší je spotřeba, tím více koluje peněz v populaci a tím více si pak dotyční mohou dovolit koupit, čímž se opět zvyšuje spotřeba atd.
Neboli tím, že onen muž kupuje hromadu jídla, dává zároveň hodně peněz prvovýrobcům potravin, kteří si za ně opět mohou více dovolit. Navíc třeba kupuje i hodně Fair Trade výrobků a dává tak vydělat producentům z chudého třetího světa

Je dobré se na to dívat komplexněji.

[AlfaScorpii]

Velmi bohatý selfmademan Kiyosaki říká z vlastní zkušenosti, že ke spokojenosti vede rovnováha mezi dostávat a dávat.

Opět je to jen aplikace toho, co říká (mimojiné) Abraham v praxi.
Tím, že dává, dává najevo, že má nadbytek, vyzařuje tento stav bytí a ten se mu opět odráží v jeho realitě, tedy má hodně peněz.
What you give out is what you get back.

Ale samozřejmě v lidské interperpretaci se to může celé převrátit jako záležitost jakési zásluhovosti (snad jako milost Boha...), že člověk nic nedostane, dokud sám nebude dávat.
A ono je v podstatě jedno, jak to kdo pojme, prostě to funguje

[Lída]

Jak vidět, komplexní pohledy mohou být různé.

Zvyšovat spotřebu "Čím větší je spotřeba, tím více koluje peněz v populaci a tím více si pak dotyční mohou dovolit koupit" platí jen pro bohatý Západ, a tyhle státy - mezi které patříme i my - představují na zeměkouli jen malé procento ze všech ostatních zemí, kde většina lidí žije pod hranici chudoby. Skutečně bohatí a úspěšní lidé nebývají žádní hlupáci, a přesto zakládají charitativní organizace, kterým věnují velkou část svých zisků. Hlídají si, aby to nikdo nerozkradl a aby peníze došly tam, kde jsou třeba: k těm, co umírají hlady.

Zajímavé je, že tohle dělají lidé, co na Západě patří mezi nejbohatší a nejúspěšnější (např. Bill Gates), kteří získali všechno, co chtěli - a zřejmě je neuspokojuje jen si toho užívat.

Dělit se s těmi, kdo to opravdu potřebují, je velká radost. Vím to, i když jsem obyčejný důchodce s průměrným důchodem. Spokojený je ten, jehož potřeby se dají uspokojit tím, co má k dispozici. Chtít neustále něco, co nemám, je spolehlivý způsob, jak být pořád nespokojený. Dokládá to i statistika, kterou před časem uveřejnili - výsledky rozsáhlého celosvětového průzkumu západních vědců, kteří zjišťovali, ve kterých zemích světa jsou lidé nejspokojenější. Ukázalo se, že to není USA ani žádná ze západních bohatých zemí, ale jedna ze zemiček (už si nevybavuju, která) na Východě, ve které lidé nestrádají hladem a ve skrovných poměrech si mohou užívat toho, co si dokážou vypěstovat.

[Petr]

Ted jsem si to poslechl znovu a rikam si, sakra ten je fakt vyladenej a rikam si ten hlas a ten ton znam... A uz jsem si mozna vzpomnel.... Wyane Dyer On je kamarad s Abrahmovyma a vim ze dokonce byl i obcas na seminari.. ale zase na teto nahravce zni trochu moc mlade, takze pokud diky svemu duchovnimu zpusobu ziti neomladl o 30let, tak to prece jen asi on nebude ale skoro

viewtopic.php?f=27&t=203&start=0
viewtopic.php?f=27&t=429&p=1082

[AlfaScorpii]

Zvyšovat spotřebu "Čím větší je spotřeba, tím více koluje peněz v populaci a tím více si pak dotyční mohou dovolit koupit" platí jen pro bohatý Západ

V zásadě jde o přímou úměru spotřeba - produkce, ne ani tak o to množství peněz, protože to se může navyšovat i uměle (viz emise miliard dolarů FEDem za americké státní dluhopisy). Ale i ty peníze jsou důležité, protože jsou stále do značné míry indikátorem hodnoty produkce.
Stejný princip stojí za bohatnutím Číňanů, Vietnamců a v mnohem menší míře (zatím) Indů, Indonésanů, apod.

Skutečně bohatí a úspěšní lidé nebývají žádní hlupáci, a přesto zakládají charitativní organizace, kterým věnují velkou část svých zisků.

Asi chceš touto zmínkou naznačit, že bohatství lidi automaticky šťastné neudělá a naopak je činí šťastnými, když se o něj s jinými dělí. V tom s Tebou samozřejmě zcela souhlasím. Ale mecenášství bohatých přeci není něco, co popírá konzumní ekonomikou. Ona totiž konzumní ekonomika je vlastně úplně každá, protože člověk nemůže nekonzumovat a tak vzniká trh. A nebýt trhu, bohatí nemají jak zbohatnout a nemají tak z čeho dát své milodary.

Ale ono nejde primárně ani o to bohatnutí. Prostě díky spotřebě jednoho má práci druhý, ten pak má za to peníze a může taky spotřebovávat a tak dává práci zase jinému. Popř. jde o naturální směnu, ale zcela soběstačných lidí na světě je naprosté minimum, takže o nějaký druh směny jde vždy. I mezi jedinci v kmenu na Nové Guinei.

A že bohatí zakládají charity, je naprosto v pořádku. Lze se na to dívat i tak, že ti chudí díky své silné touze po jídle jejich existenci a dobročinnost přitáhly od své zkušenosti a hezky synchronicitně se to dalo do kupy a bohatí začali zakládat charity, které zase odrážejí procesy v samotných bohatých (a ty mohou mít nejrůznější původ).

Ale že onen člověk z videa necítí vinu za to, že si jen užívá a dopřává každé jídlo, na které má chuť a pak ho vyhazuje, aniž by ho daroval např. bezdomovcům, proto nemusím být o nic horší než někdo, kdo se rozhodne svoje celé jmění dát hladovějícím v Africe. To je zase to klasické rozdělování dobra a zla.
Onen člověk dělá obrovské dobro už jen tím, že dává vydělat všem těm výrobcům všeho jídla, co si kupuje. A dělá zároveň dobře i všem červům, bakteriím a jiným breberkám, které se tím budou na smetišti živit (pakliže to ovšem do té doby nějaký bezdomovec z popelnice nevyloví ) Ale samozřejmě chápu, že nakrmený červ oproti nakrmenému černouškovi v Africe, to je z klasického humanistického pohledu člověka velice disproporční

Nijak nesnižuji samotné dávání. Ale dávání má mnoho forem a žádné není lepší či „bohulibější“ než druhé.

Chtít neustále něco, co nemám, je spolehlivý způsob, jak být pořád nespokojený.

Může tak být a většinou to tak je, protože ten, co není spokojený s tím, co má, nebude většinou spokojený ani s tím, co by mohl mít. Ale mohu také říct, že jsem spokojený s tím, co mám, a zároveň si přeji něco dalšího, neznámého, úžasného, co mojí zkušenost zase rozšíří a obohatí. Vždyť o tom je růst, o tom je život, o tom je poznání, o tom je existence. Někdo, kdo je odchován vírou, že přát si něco = nešťastnost, v tom může vidět rozpor, ale je to opět jen o schopnosti dívat se na věc jinak a chápat život jinak.

A zcela jistě se i v zemičce na východě najde mnoho nespokojených lidí, stejně jako v USA či jakékoliv západní zemi mnoho spokojených. On totiž pocit osobního štestí je naštěstí zcela subjektivní. A dle výzkumu v tomto článku, založeném na 100 různých studií z nejrůznějších organizací jsou naopak nejšťastnější státy ty v západním světě + Bhútán, Brunej a Bahamy (všechny od B ) a míra spokojenosti se docela dobře kryje s úrovní bohatství daného státu. Ale pochopitelně to není jediný faktor (viz Omán vs Japonsko). Takže ono to tak jednoznačné není ani takhle paušálně.

[Lída]

Ahojky, Alfo,

mluvila jsem o tom, co vede ke spokojenosti – ne o konzumní ekonomice a jejích zákonitostech. A že dělit se s druhýma ke spokojenosti vede, v tom se zřejmě shodujeme.

... že onen člověk z videa necítí vinu za to, že si jen užívá a dopřává každé jídlo, na které má chuť a pak ho vyhazuje, aniž by ho daroval např. bezdomovcům, proto nemusím být o nic horší než někdo, kdo se rozhodne svoje celé jmění dát hladovějícím v Africe. To je zase to klasické rozdělování dobra a zla.

S dobrem a zlem to nemá nic společného. Jinak to vidí člověk, který sám sebe vnímá jako odděleného od ostatních, a jinak to vnímá ten, co se vnímá jako součást celku. Asi jako by nevyhazoval jídlo člen rodiny, když ostatní členové rodiny hladovějí.

... přát si něco dalšího, neznámého, úžasného, co mojí zkušenost zase rozšíří a obohatí. Vždyť o tom je růst, o tom je život, o tom je poznání, o tom je existence...

Životní zkušenost může být různá. Podle té mé život není o trvalém růstu, ale o čisté existenci a spokojenosti v ní. Potřeba expandovat mě – naštěstí – už dost dávno opustila, a musím říct, že bych neměnila ani za nic. Chutí expandovat si ale člověk nejspíš projít musí, na tom je založená celá první část života a biologického růstu. Teprve když si to člověk dostatečně vyzkouší a užije, zjistí, že neustálé expandování je nekonečný pohyb ve spirále, jejíž začátek a konec splývají a k trvalému uspokojení nevedou... Asi jako s údivem zjistili ti nejbohatší, že možnost koupit si a dopřát si cokoliv je nuda a k trvalé spokojenosti to nevede. Aby jim tahle zkušenost byla dostupná, museli napřed zbohatnout. Možná existují i takoví, co to zjistí dřív, než se ocitnou na seznamu nejbohatších lidí světa.

Vím, že na zdejších stránkách může znít tenhle pohled kacířsky, ale jako informace se to může jednou hodit. Spolu s další zkušeností, že dělit se s ostatními naplňuje člověka uspokojením trvale.

[Petr]

Myslim si, ze expanzi, takovou, o ktere mluvi Abraham, nelze zastavit.. nelze prestat expandovat. Ale asi to bude tim, ze si pod expanzi predstavujeme ruzne veci. Pro me je kazda zkusenost expanzi. Kazde chteni je expanzi... i chteni neexpandovat je expanzi. Expanzi mam spis jako vyvoj.. a nelze se prestat vyvijet, i kdyz soucasnym vyvojem/expanzi je treba zrovna synteza nekolika casti do jedne.

[Lída]

Kazde chteni je expanzi... i chteni neexpandovat je expanzi...

A ustání chtění? Ve spokojeném bytí tady a teď?

[Motýlek]

Je plýtváním nakupovat nadbytek jídla?

Je-li cokoliv děláno s láskou a radostí, je to v pořádku. To platí i o tvoření a prožívání hojnosti, ať už má jakékoliv formy.
Za sebe bych jen uvedl, že jídlo je darem a proto jím neplýtvám, nevyhazuji jej. Cením si toho, že ho mám a proto kdybych jej vyhazoval, projevoval bych svou neúctu k tomuto daru. S takovým přístupem by se mi totiž klidně mohlo taky jednou stát, že bych jídlo nemusel mít třeba vůbec: Bytí je nesmírně inteligentní, není to jen o manipulaci se zákony přitažlivosti, které když člověk ovládne, může mít cokoliv. Je za tím mnohem vyšší inteligence a záměr, který nás vede k tomu, abychom byli moudřejšími a laskavějšími než jsme teď. Přestě tak to je i v případě našeho vztahu k jídlu, kdy se nám vrací to, jaký k němu máme vnitřní vztah - to, že ti, kdo se přežírají, trpí poškozením obezitou a různými chorobami, což je zase jen zviditelnění choroby ducha, není náhoda. Ale to už vlastně kdysi říkal Pan formule - Miloš Pecháček blahé paměti: "Nehoda není náhoda"

[vostalpetr]

TOHLE VLÁKNO SE MI FAKT MOC LÍBÍ,

nebot přesně takto to vypadá v mé hlavě když o něčem přemýšlím

spousta faktů a provázaností a rozporů a protikladů a náhledů jenž je třeba dát dohromady, rozmotat a najít PRINCIP

Mluví se zde o ekonomice a o štěstí a o vzájemné provázanosti,
a pak o expanzi a o "zastavení"

samé ne-dvojné záležitosti...

((můj názor je,
že když máme pohromadě takové množství nepřehledných názorů, že je třeba postupovat "od shora dolů" tedy od neprojevu k projevenému světu abychom mohli udržet jednotu protikladů a vyhnuli se tak jednostrannému názoru))

[vostalpetr]

Je-li cokoliv děláno s láskou a radostí, je to v pořádku. To platí i o tvoření a prožívání hojnosti, ať už má jakékoliv formy.
..................................................................................................................................................

No vypadá to správně, ale zas tak jednoduchý to není,

mohlo by se říci, že když za všechny svoje peníze nakoupím jídlo a odvezu jej do afriky a tam jej rozdám hladovým lidem,
že to je záslužný láskyplný čin,
ALE VŠECHNO JE RELATIVNÍ,
na druhou stranu tím zase svým černým bratrům škodím, nebot je podporuji v nicnedělání, lenosti, nezodpovědnosti za vlastní život atd.

Tak třeba Marxovi a Engelsovi se jevilo, že když bude mít všichni všechno pěkně dohromady, tak že uděláme moc,
což se samozřejmě jeví jako docela dobrá myšlenka,
jenže pak nějak postupem času se ukázalo, že když mají VŠICHNI VŠECHNO DOHROMADY,
TAKŽE TO TAKY ZNAMENÁ, ŽE NIKDO VLASTNĚ NIC NEMÁ A PROTO SE NEUDĚLÁ VŮBEC NIC

Nakonec i Hitler s láskou a radostí posílal židy do plynu,
vojáci s láskou a radostí brání svou vlast, tedy zabíjejí nepřátele,
křestané s láskou a radostí upalovali čarodějnice
apd.

[Lída]

Je-li cokoliv děláno s láskou a radostí, je to v pořádku. To platí i o tvoření a prožívání hojnosti, ať už má jakékoliv formy.

No vypadá to správně, ale zas tak jednoduchý to není...

...Hitler s láskou a radostí posílal židy do plynu,
vojáci s láskou a radostí brání svou vlast, tedy zabíjejí nepřátele,
křestané s láskou a radostí upalovali čarodějnice
apd.

No možná vidíš lásku takhle, což mě docela udivuje.

Ze záznamů z Hitlerových projevů čiší nenávist k židovské rase.

Vojáci brání svou vlast, protože musí narukovat, chťa nechťa, jinak by je zavřeli, a tak brání svůj život v boji s nepřáteli, aby ti druzí nezabili je. Lásku v tom při nejlepší vůli nevidím.

Církevníci podněcovali prostý lid k upalování čarodějnic ze strachu před jejich vlivem, protože se cítili jimi ohroženi ve své moci, lid ovlivněný z kazatelen přisuzoval čarodějnicím démonické vlastnosti, takže je upalovali spíš ze strachu z ďábla a z nenávisti k nim.

Kde je v tom nějaká láska? Může člověk cítit opravdovou radost a lásku, když někomu ubližuje? Není to spíš pocit vítězoslávy a zadostiučinění?

Oblíbený advaiťácko-bhaktický koncept hlásá "všechno je láska" , elegantně se tím zamete jakákoliv námitka. Asi jako kdyby při plánování časového rozvržení výletní trasy žactva - včetně doby, kdy se najedí - učitel fyziky zčistajasna prohlásil, že žádný čas neexistuje. Měl by pravdu - z pohledu kvantové fyziky. Jenže při řešení praktických věcí jde o to, jak optimálně s děním zacházet, aby to vedlo k harmonii v dění a tím ke sjednocování se Zdrojem, s Bytím, které je Láskou samou.

[vostalpetr]

Kde je v tom nějaká láska?

Ze záznamů s Hitlerových projevů čiší nenávist k židovské rase.
...........................................................................

No pokud člověk miluje jen něco, tak je také zákonitě jasný, že také něco jiného nemiluje,
a pokud to, co nemiluje ohrožuje to, co miluje,
tak je jasný, že bude chránit to, co miluje
a to co nemiluje, to bude nenávidět
a bude se snažit to eliminovat...


a tak brání svůj život v boji s nepřáteli,
.................................................
no to je přece sebeláska, každý miluje sám sebe a chce existovat,
to je prvotní pud


protože se cítili jimi ohroženi ve své moci,
....................................................
mít moc, znamená chráNit sám sebe, svou existenci, to je na druhém místě, na třetím místě je ochrana naší ideologie





Leda podle oblíbeného advaiťáckého konceptu, že "všechno je láska" , kterým se zamete jakákoliv námitka.
....................................................................................................................................
Právě naopak,
neříkám, že všechno je láska, ale říkám, že všechny PROJEVY LÁSKY JSOU V PROJEVENÉM SVĚTĚ RELATIVNÍ,

TEDY CHCI SPÍŠE UPOZORNIT NA FAKT,
ŽE MILOVAT NĚCO JINÉHO NEŽ LÁSKU (BOHA) ZNAMENÁ NĚCO MILOVAT A NĚCO NEMILOVAT,
TEDY ROZDĚLENÍ


Je-li cokoliv děláno s láskou a radostí, je to v pořádku.
.....................................................................
Tohle je všeobecně přijímaný koncept, který z relativní lásky dělá lásku absolutní,
jednoduše řečeno toto je princip: CESTA DO PEKLA JE DLÁŽDĚNÁ DOBRÝMI ÚMYSLY

Vždycky jsem psal o tom, BÝT LÁSKOU, nebot to je absolutní úroven,
a vždycky jsem kritizoval MÍT LÁSKU K NĚČEMU,
a snad nikdy jsem nepsal (alespon doufám) o vnějších projevech lásky, jako dělat něco s láskou a radostí,
naopak vždy jsem to kritizoval a upozornoval na relativitu našeho náhledu na to, co je láska,
i na relativitu výsledků či úspěchů relativní lásky