Abraham: Je plýtváním nakupovat nadbytek jídla?

[Lída]

Aha, takže láska a prvotní pud sebeobrany (sebe-láska) jsou jedno a totéž

vokecat se dá všechno

[vostalpetr]

Aha, takže láska a sobectví (sebe-láska) jsou jedno a totéž

vokecat se dá všechno

No tady nejde o to to vokecat,
což samozřejmě čas od času dělám,
ale jde o ne-dvojnost,
láska je láska, tedy absolutní úroven,
sebe-láska je prostě realitivní úroven a proto říkám, že když se něco dělá s láskou, tak ty výsledky budou relativní

Ale o to ti asi nejde,
ptáš se mě, jestli láska a sebe-láska jsou jedno a totéž,
no jsou to prostě různé úrovně,
moře a vlny...

[vostalpetr]

Abraham říká, že jediné na čem záleží je vztah mezi ním a ním a všechno ostatní je irelevatní
...................................................................................................................

To je prostě jiným způsobem vyjádřená otázka:

PROČ TO DĚLÁM A ČEHO CHCI POMOCÍ VŠECH SVÝCH ČINNOSTÍ DOSÁHNOUT?

Pokud si někdo odpoví, že si chce užít všech věcí, co má rád a chce se přecpávat jídlem,
nebo že chce dělat věci s láskou a radostí,
nebo že chce cítit lásku a štěstí,
tak ještě stále neodpověděl správně
(nebot hovoří o vztahu mezi sebou a světem)

[watta]

Ten chlapek zni nejvyrovnaneji ze vsech hostu, ktere jsem u Abrahama slysel . On si asi nejak uvedomuje, ze tim ze bere, tak i dava

to já už zažila manažerů, kteří zněli vyrovnaně... vždycky se napakovali na nějaké firmě, kterou vytunelovali, a pak šli o dům dál. třeba znít vyrovnaně patří právě k takové povaze?

ať si každý dělá co chce - o tom rozhodně žádná. žádná hodnotící stanoviska jako ten dělá dobře a ten špatně pochopitelně neplatí. ani z pohledu jednoho života, a už vůbec ne z pohledu všeho. když někdo takový svět chce, tak proč ne... pak to tu má ale nějak vypadat kdyby byli takhle hloupí jako ten vyrovnaný pán všichni, tak se za chvilku budeme muset vtělovat do neutrin a prachových částic...

[vostalpetr]

tak se za chvilku budeme muset vtělovat do neutrin a prachových částic...
..........................................................................................

s tím teda já žádnej velkej problém nemám,
nebot "prach jsem a co nevidět se v prach opět obrátím"

Copak neznáte to biblické rčení:

Posílej svůj chléb po vodě a on se ti vrátí ???

takže nehažte jídlo do popelnic (to je opravdu plýtvání) ale hažte jej do řek, říček i potoků a můžete jej případně házet i do rybníků, rybáři to taky tak dělaj...

[AlfaScorpii]

Potřeba expandovat mě – naštěstí – už dost dávno opustila, a musím říct, že bych neměnila ani za nic. Chutí expandovat si ale člověk nejspíš projít musí, na tom je založená celá první část života a biologického růstu. Teprve když si to člověk dostatečně vyzkouší a užije, zjistí, že neustálé expandování je nekonečný pohyb ve spirále, jejíž začátek a konec splývají a k trvalému uspokojení nevedou...

Chápu, jak to myslíš, ale zřejmě si každý pod pojmem expanze představujeme něco jiného (viz Petrův příspěvěk), ačkoliv já jsem v tom předchozím příspěvku přímo o expanzi nepsal. Nicméně, když se na Tebe podívám pouze skrze to, jak se projevuješ na těchhle stránkách, tak vidím, že stejně stále toužíš po nových zážitcích, po expanzi. Akorát, že v Tvém případě se to přesunulo do četby a čistě intelektuální činnosti. Nebo bys to nazvala jinak? Zřejmě ano, když se proti expanzi vymezuješ, ale z mého pohledu touha číst stále nové a nové knihy, z kterých tu často dáváš úryvky, číst nové příspěvky na diskuzním fóru, zapojovat se do diskuzí, vidět nová videa, pořady apod., není nic jiného, než touha po růstu, po informacích, po poznání, po životu a v zásadě se nijak neodlišuješ od jiných, kteří třeba i v Tvém věku zase jezdí na zájezdy po Evropě, nebo si kupují zákusky v cukrárně za rohem.
Není to nijak závislé na věku, věk a podle něj množství životních zkušeností (a většinou i množství nabrané rezistence) může jen tuhle touhu výrazně modifikovat.

Tím Ti ovšem nechci naznačit, že bys nebyla spokojená v čisté existenci, ale zároveň vidím, že i Ty chceš zažívat nové věci. To je přesně to, když jsem psal, že mohu být spokojený a přesto toužit zažívat další. Nevím, zda nemůže existovat člověk, který se raduje jen z čisté existence a nechce už nic jiného zažívat, ale já jsem se zatím s takovým nesetkal včetně všech těch svatých, osvícených a realizovaných speakerů, duchovních vůdců, guruů, sádhuů a jiných. A pakliže tito to o osobě tvrdí, pak ve skutečnosti neznají ani sami sebe.

[vostalpetr]

Potřeba expandovat mě – naštěstí – už dost dávno opustila, a musím říct, že bych neměnila ani za nic. Chutí expandovat si ale člověk nejspíš projít musí, na tom je založená celá první část života a biologického růstu. Teprve když si to člověk dostatečně vyzkouší a užije, zjistí, že neustálé expandování je nekonečný pohyb ve spirále, jejíž začátek a konec splývají a k trvalému uspokojení nevedou...

Chápu, jak to myslíš, ale zřejmě si každý pod pojmem expanze představujeme něco jiného (viz Petrův příspěvěk), ačkoliv já jsem v tom předchozím příspěvku přímo o expanzi nepsal. Nicméně, když se na Tebe podívám pouze skrze to, jak se projevuješ na těchhle stránkách, tak vidím, že stejně stále toužíš po nových zážitcích, po expanzi. Akorát, že v Tvém případě se to přesunulo do četby a čistě intelektuální činnosti. Nebo bys to nazvala jinak? Zřejmě ano, když se proti expanzi vymezuješ, ale z mého pohledu touha číst stále nové a nové knihy, z kterých tu často dáváš úryvky, číst nové příspěvky na diskuzním fóru, zapojovat se do diskuzí, vidět nová videa, pořady apod., není nic jiného, než touha po růstu, po informacích, po poznání, po životu a v zásadě se nijak neodlišuješ od jiných, kteří třeba i v Tvém věku zase jezdí na zájezdy po Evropě, nebo si kupují zákusky v cukrárně za rohem.
Není to nijak závislé na věku, věk a podle něj množství životních zkušeností (a většinou i množství nabrané rezistence) může jen tuhle touhu výrazně modifikovat.

Tím Ti ovšem nechci naznačit, že bys nebyla spokojená v čisté existenci, ale zároveň vidím, že i Ty chceš zažívat nové věci. To je přesně to, když jsem psal, že mohu být spokojený a přesto toužit zažívat další. Nevím, zda nemůže existovat člověk, který se raduje jen z čisté existence a nechce už nic jiného zažívat, ale já jsem se zatím s takovým nesetkal včetně všech těch svatých, osvícených a realizovaných speakerů, duchovních vůdců, guruů, sádhuů a jiných. A pakliže tito to o osobě tvrdí, pak ve skutečnosti neznají ani sami sebe.

To je velmi dobře napsané,
ale mělo by to být napsané obecně
(ne proto, že by se snad Lída mohla urazit, ale protože to je záložitost všech lidí)

Já vlastně o ničem jiném nepíšu, než právě o tomto:
OSOBA NEMÁ K DISPOZICI NIC JINÉHO NEŽ EXPANZI (MYSL)
VŽDYT ONA SAMA JE EXPANZÍ A JE PODKLADEM VŠECH DÁLŠÍCH NÁSLEDNÝCH EXPANZÍ

Je úplně jedno, jestli osoba expanduje v joze, meditaci, koncentraci, rozpouštění vasán nebo expanduje v honbě za penězi, blondýnami, úspěchy, karierou.....TO VŠE JE NAPROSTO ROVNOCENNÉ


Proto říkám, že nejdůležitější duchovní otázka je otázka týkající se naší expanze, tedy otázka:

PROČ TO DĚLÁM A ČEHO CHCI SVÝM KONÁNÍM DOSÁHMOUT ???

Když na to odpovím správně (tedy že chci být štastný a že největším štěstím je BÝT LÁSKOU),
TAK Z TÉ ODPOVĚDI VIDÍM, ŽE JAKÉKOLI DRUHY ČINNOSTÍ A EXPANZÍ NEJSOU NIČÍM JINÝM, NEŽ HLEDÁNÍM BOHA

Jediným měřítkem a ukazatelem na cestě expandování (tedy našeho života) jsou naše dostavující se pocity štěstí, radosti, uvolněnosti, lehkosti bytí. Pokud se tyto pocity nedostavují, je v té naší expanzi něco nedokonalého.
Ovšem takto řečeno, je to řečeno špatně, nebo lépe řečeno, je to nedokonalé,
nebot ukazatelem správného směru naší expanze je S T A B I L I T A POCITŮ ŠTĚSTÍ, RADOSTI, LÁSKY,UVOLNĚNOSTI ATD.

Nechci samozřejmě tvrdit, že nelze expandovat bez těchto pocitů,
dokonce lze i bez těchto pocitů realizovat poznání boha pomocí koncentrací a meditací,
ale z mého pohledu je to pak tak, jako by v tom vašem programu expanze byl ukryt virus, který pak celý ten systém schodí,
podobný virus, jaký vám schodí i vaše pocity štěstí když jste něčeho dosáhli - totiž mysl - nespokojená (neštatná) mysl...

[Lída]

když se proti expanzi vymezuješ, ale z mého pohledu touha číst stále nové a nové knihy, z kterých tu často dáváš úryvky, číst nové příspěvky na diskuzním fóru, zapojovat se do diskuzí, vidět nová videa, pořady apod., není nic jiného, než touha po růstu, po informacích, po poznání...

Každý může soudit jen podle vlastních zkušeností, alfo, nemusí ho ani nenapadnout - nedovede si představit, že motivace, proč co děláme, můžou být u druhých jiné než ty jeho vlastní: po knihách se nesháním, mám jich opravdu hodně z dřívějška a občas mi nějaká nová přijde do ruky - a je to právě to, co se v té chvíli hodí nejen mně, ale i mým stejně zaměřeným přátelům. Jsme zvyklí se dělit o to, co nám pomáhá - no a to je všechno. Už dávno mi nejde o slova, o koncepty, které autoři vysvětlují a které pro mě už hodně let nejsou ničím novým; zajímavé jsou pro mě jejich postřehy, vyplývající z vlastní zkušenosti. Předeším je ale podstatná energie autora, která z jeho knihy vyzařuje a dovede člověka přesměrovat v jeho bezděčných vnitřních postojích - v postojích, které jsme si navykli a které se pouhým rozumovým pochopením ovlivnit nedají. Rozumové pochopení je jen začátek: kontakt s energií Probuzených probouzí stejnou energii i v nás - přímo, beze slov; nejen kontakt obrazový jako při osobním setkání nebo u videoukázek, ale i skrze knihy. Jsou to vibrace, které jsou u jednotlivých autorů tou hlavní pomocí, a vnímáme je mimorozumově. Někdy stačí si jen knihu vzít do ruky a stav vědomí se změní.

Když jsi spokojený s tím, co je, je to docela jednoduché a nepotřebuješ nic hledat, zmizí touha po růstu i po ustávání růstu ...touha po expanzi i vymezování se proti expanzi. Samozřejmě se to nestane najednou, ono se to těžko vysvětluje... když se přijímá, co je, jaké to je, a když jsi plně v současném dění, nic nechybí ani nepřebývá... Předchází tomu ale údobí, kdy najednou uvidíš nesmyslnost neustálého expandování a tímhle procházet není žádný med, najednou nemáš potřebu za ničím jít - říkala jsem tomu škleb prázdnoty. Spokojenost s tím, co je, leží až za tímhle vnímáním, které – jak člověk dodatečně zjistí – bylo zklamáním, že neustálé expandování najednou přestalo přinášet uspokojení - asi jako když se ti v noci ve snu zdá, že máš žízeň, a piješ a piješ a piješ... a žízeň je tu pořád dál. Teprve když se probudíš, vstaneš a napiješ se, žízeň přejde. A to probouzení prostě probíhá, úměrně tomu, jak člověk začne být spokojený v přítomnosti, se míň a míň objevují chvíle, kdy ze zvyku vyvstane náznak odporu nebo chtění, a okamžitě se zašklebí prázdnota neuspokojení už dopředu...

Vymezovat se vůči expanzi by znamenalo odmítat ji – chtít, aby něco nebylo. To je zase jen záporné expandování. Přijímám ji jako samozřejmou energii první části života (u velké části lidí to tak funguje i v té zbývající – přesně podle záměrů Zdroje )

[watta]

tak se za chvilku budeme muset vtělovat do neutrin a prachových částic...
..........................................................................................

s tím teda já žádnej velkej problém nemám,
nebot "prach jsem a co nevidět se v prach opět obrátím"

já s tím taky nemám problém. řekla bych, že škála toho, čemu se tu říká kontrast, je tam naopak opravdu jinde já jen, že to není význam lidského života. ale z pohledu lidského času bude lidské vědomí, tak jak je, brzy nepotřebné. ale ta neutrina to potom ještě nebudou alespoň odhadovala bych to jinak ale to je vážně spíš problém lidského času

[Lída]

PS: A když je tu spokojenost v přítomnosti, je to tanec, všechna energie k zacházení s tím, co je, je k mání, je to tvořivost - jak o ní Radek píše na sousedním vlákně

[watta]

mě baví růst, tj. něco se dozvídat, přicházet na nějaké věci, objevovat něco, co neznám. s expanzí tohle nemá vůbec co do činění. alespoň ne s tou, o které se mluví, když se mluví o expanzi vesmíru, případně expanzi jakožto důvodu existence lidského života.

[watta]

Abraham říká, že jediné na čem záleží je vztah mezi ním a ním a všechno ostatní je irelevatní .

1. Vztah je záležitost dvou. V tomto případě jídla a onoho člověka - takhle to alespoň zní. Jak člověk zjistí, jestli je jídlo spokojeno s tím, jak s ním člověk zachází? A jak to zjistí tento konkrétní člověk?

2. Kdyby se jednalo jenom o to, jaký vztah má on konkrétně k jídlu (a ne tedy o vztah ve významu recipročním), pak bych musela dodat, že takový pedofil má určitě taky velmi vřelý vztah ke "svým" dětem" a svoji činnost - věřila bych - si parádně užívá.

[vostalpetr]

mě baví růst,
.................

no z toho jsem už vyrostl,
mě už baví jen dělat si ze všeho srandu...



((a jsem zvědavej, jestli i z toho vyrostu))

[vostalpetr]

Abraham říká, že jediné na čem záleží je vztah mezi ním a ním a všechno ostatní je irelevatní .

1. Vztah je záležitost dvou. V tomto případě jídla a onoho člověka - takhle to alespoň zní. Jak člověk zjistí, jestli je jídlo spokojeno s tím, jak s ním člověk zachází? A jak to zjistí tento konkrétní člověk?

2. Kdyby se jednalo jenom o to, jaký vztah má on konkrétně k jídlu (a ne tedy o vztah ve významu recipročním), pak bych musela dodat, že takový pedofil má určitě taky velmi vřelý vztah ke "svým" dětem" a svoji činnost - věřila bych - si parádně užívá.

No já myslím, že se zde hovořím nikoli o vztahu mezi mnou a jídlem, nebo naopak,
ale o vztahu mezi mnou a mnou,
myslím že je možné mít vztah sám k sobě, nebo ne?

((jen tak bokem k bodu č.2
pedofil má zcela určitě vřelý vztah ke svým dětem,

a jak jsem četl předevčírem v novinách:
i děti mají vřelý vztah k pedofilům, nebot nabízejí na internetu své hanbaté fotky a videa a i své mladé maso,
no FUJ, FUJ, FUJTAJBL,
ovšem mě to zase tak nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že děti začínají dospívat sexuálně již kolem 10 let ba i dříve, je to vcelku přirozené, že to je tak, jak to je
v africe to tak dělaj co je afrika afrikou a nikdo se nad tím nepozastavuje, což je asi dáno tím, že jim do toho nekecá žádnej papež a žádná katolická církev,
zrovna nedávno si papež stěžoval na ateismus čechů,
takže já si asi budu muset taky začít ztěžovat na teismus křestanů ...))

[watta]

mě baví růst,
.................

no z toho jsem už vyrostl,
mě už baví jen dělat si ze všeho srandu...



((a jsem zvědavej, jestli i z toho vyrostu))

[watta]

((jen tak bokem k bodu č.2
pedofil má zcela určitě vřelý vztah ke svým dětem,

a jak jsem četl předevčírem v novinách:
i děti mají vřelý vztah k pedofilům, nebot nabízejí na internetu své hanbaté fotky a videa a i své mladé maso,
no FUJ, FUJ, FUJTAJBL,
ovšem mě to zase tak nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že děti začínají dospívat sexuálně již kolem 10 let ba i dříve, je to vcelku přirozené, že to je tak, jak to je
v africe to tak dělaj co je afrika afrikou a nikdo se nad tím nepozastavuje, což je asi dáno tím, že jim do toho nekecá žádnej papež a žádná katolická církev,
zrovna nedávno si papež stěžoval na ateismus čechů,
takže já si asi budu muset taky začít ztěžovat na teismus křestanů...))

no to tady směsuješ dvě věci - jak se stává dost často v tomto případě - tj. sexuální vyspělost a chuť dětí sex mít - což je ta věc jedna - a znásilňování a sexuální zneužívání dětí - což je ta věc druhá. představ si, že i sexuálně vyspělé dítko, které touží v 9 letech po sexuálních zkušenostech se svými spolužáky či spolužačkami netouží po tomtéž od svého strýčka, tetičky nebo tatínka. doufám, že ten rozdíl je hmatatelný, včetně vědomí si toho, že osmiletého Tomáše může jeho tatínek tímto směrem zneužívat značně snadněji, než čtyřicetiletého Tomáše, a to je taky důvod toho, proč se to děje, a proč u dětí mluvíme o zneužívání častěji. tak doufám, že teď už je to jasné.

[watta]

o vztahu mezi ním a ním raději diskutovat nebudu, ale ať tak či tak by mě zajímalo, co vede někoho k tomu, že mu právě takovéhle video připadá zajímavé. lépe řečeno to je spíš otázka na petra, co ho vede k tomu právě o toto video se podělit ve fóru. je hedonismus něco, co nám chybí k tomu, abychom byli šťastní? jinými slovy někdo se domnívá, že potřebujeme vyhazovat jídlo oknem a všechno nakupovat desetkrát, jinak nebudeme šťastni? nebo co je tím motivem? kdybych byla nucena vytvořit nějaký pocit na účet takového člověka, bylo by mě ho líto, že něco takového ke štěstí potřebuje. ale to asi motivem nebude. takže co nám tím autor chce říci? že můžeme třeba chodit po ulicích a plivat ostatním do tváří a všechno bude v pořádku?

[vostalpetr]

představ si, že i sexuálně vyspělé dítko, které touží v 9 letech po sexuálních zkušenostech se svými spolužáky či spolužačkami netouží po tomtéž od svého strýčka, tetičky nebo tatínka.
................................................................

no ony ty děti to chtějí dělat za peníze,
takže dneska pedofilové s pytlíkem bombonů nebo čokoládou mají prostě smůlu a nikoho nenalákají,

takže dětem je to vcelku jedno s kým půjdou, a tak i my starší strýčkové kolem padesátky máme naději, teda pokud máme nějaký prachy


ne teda že bych byl fanda jedné či druhé strany,
jen mě pobavilo, jak to ty děti těm zákonodárcům nandaly,
tomu říkám neviditelná ruka trhu

(samozřejmě, někdo určitě bude říkat, jaká je to hrozná doba,
to mě přijde daleko hroznější doba, kdy se mohlo souložit až po svatbě a to ještě jen pouze za účelem zplození potomků, jak si i dnes stále představují ve Vatikánu)

[vostalpetr]

jinými slovy někdo se domnívá, že potřebujeme vyhazovat jídlo oknem a všechno nakupovat desetkrát, jinak nebudeme šťastni? nebo co je tím motivem?
..........................................

No ten chlapek co to dělá se domnívá, že ho to přivádí ke štestí,
ta manželka má z toho trošku blbej pocit,

no a Abraham říká, že obě dvě věci jsou irelevantní, že to na čem záleží je náš vztah k sobě samému,
a dál, co to znamená to asi není rozvedeno, nebo možná jo, nevím o čem je to video

Něco podobného říkal i Maharadž, když odpovídal na otázku jednoho tazatele, který byl smutný z toho, že mu nějak moc nejde milovat své bližní,
říkal, že dokud nedojde k sebepoznání Já (vztah mezi ním a ním) tak vždycky to jeho chování a láska bude pokřivené a nebude přirozené

Proto já vždycky píšu o tom, že se má milovat láska a být láskou, což je vztah mezi mnou a mnou,
a nepíšu o tom, že by jsme měli milovat něco co je ve světě, což je vztah mezi mnou a světem...

takhle to teda chápu já...

[watta]

no ježkovy zraky, tak jestli ten pán potřebuje k tomu, aby byl schopen mít vztah sám k sobě, vyhazovat denně tucty jídla do koše... to už je teda hodně silný kafe není nad to to umět správně posunout

je zajímavé, že pořád tolik lidí těma šutrama neustále hází. jsou bez viny? to je mnohem více meritem původního příspěvku. ten pán s něčím zkrátka nemá problém (necítí pocit viny), a tudíž je jeho počínání v pořádku. zdá se, že video, tedy přesněji to, že se někdo obtěžuje s jeho distribucí, má za úkol lidstvo poučit, jak jsou naše "pozemské" obavy bezpředmětné, neboť v expandujícím vesmíru je to, co si myslíme (tedy vztah já k já ), to jediné, co je důležité, a tedy že na našich činech nezáleží. zdálo by se to tak na první pohled. zní to jednoduše a logicky.

tento princip můžeme rozvést do mnohých variací. například tedy v tu již uvedenou, že se mohu procházet po městě plivajíc lidem do tváře - nebudu-li s tím mít problém, budu stále bez viny. nebudu-li mít problém s tím někoho uškrtit, budu také stále bez viny. dokud mě tedy někdo jiný s jiným názorem neukamenuje. rozdíl mezi "časem před videem" a "časem po videu" spočívá v tom, že v prvním případě, tedy před shlédnutím videa, je špatný ten, kdo zbytečně plýtvá jídlem, škrtí ostatní lidi, nebo si zkrátka dělá co uzná za vhodné, bez jakékoliv společenské nebo humánní korigace. ve druhém případš, tedy po shlédnutí videa jsme již poučeni, a špatný je naopak ten, kdo se domnívá, že svět není holubník, že se vyplatí hledat širší souvislosti našeho počínání a že "nebereme všechno, co je".

to nám říká vpodstatě dvě zásadní věci: 1. člověk si během svého života sám pro sebe může vymyslet co chce, neboť v naší samotné mysli i vůli je možné naprosto vše. slovo mysl zde používám záměrně 2. pocit viny vzniká až tehdy, jestliže se prostřednictvím světa naučíme, že by vzniknout měl, tudíž v konfrontaci, jinými slovy ukáže-li nám někdo, že je pro něj příhodná chvíle, tudíž ze sociálního kontextu.

jak by se mohlo zdát na první pohled, mohlo by to znamenat, že tento sociální kontext je špatný a že nemá žádný smysl. my však přeci nežijeme na světě nějakých 100 let, abychom již dávno nevěděli, že i to, že je tu někdo jiný, komu se naše počínání nelíbí, má svůj význam. takže si můžeme klidně dovolit, aby se nám to nelíbilo a zvládneme to zcela klidně i bez házení kamenů nebo dokonce osobní znalosti pocitů viny. a nemusíme k tomu následovat tyto poučné příklady