Petr píše:je mi jasny, ze tech nekolik tisicileti zanechalo v lidech stopy po tom jak vnimaji slovo Buh. A urcite i chapu, ze uz se spousta lidi posunula v chapani od odelenosti od Boha k jednote s Bohem a stale pouziva to stejne slovo. Me prijde jako dobry napad, pak zacit pouzivat jine slovo, ktere je od techto tradicnich vyznamu oprosteno - treba jako Zdroj, Vsechno-co-je, Jsoucno (?), apod. Ale kazdy mame jine zamery a pro nekoho to nemusi byt vubec dobry napad
.
PS. Kdyz jsem zase ja pouzil slovo my, tak jsem nemel vubec na mysli jen my lidi, ale spise my bytosti, my duse, my soustredena energie ... no proste MY...jako JA.. jako MY...jako ON
Jojojo, taky mi to nepřipadá jako nápad k zahození
Všechno-co-je je dle mého dostatečně výstižené. Tam vzniká akorát otázka, co je teda to, co není, respektive je-li to, co není, taky Bůh - a ostatně - není náhodou Bůh zrovna jenom to, co není? 
My - já trochu pochybuji o tom, že princip "my" má tentýž význam mimo lidské vnímání. Tím neříkám, že individualita mimo procesy lidského vnímání mizí, ale neviděla bych to jednoznačně tak, že zůstává netknuta, nebo je vnímána stejně. Asi tak nějak podobně, jako s časem.
Zdroj - tak to zase vypadá, jako že to je TEN někde támhle daleko a prýští na nás cosi... asi se tomu úplně nevyhneme
Zajímalo by mě, jestli Muslimové, kteří unikli zpředmětňování Boha coby onoho druhého, protože jim to Mohammed zakázal, opravdu Boha jako onoho nevnímají. Mnohé súfistické verše by tomu napovídaly, ale súfismus není zase úplně islám. Každopádně nejlépe to podle mě vyřešili kdysi dávno všichni, kdo žili v přírodě, a považovali za božské naprosto všechno, s čím se setkávali - včetně sami sebe kolikrát. To je asi tak pravdě nejblíže...
