Martin108 píše:osvícený člověk se nevzteká...
Většinou bývá osvícení dočasným prožitkem = dočasným prohlídnutím iluzornosti "já".
Vědět a poznat ve chvíli osvícení, že "já" je jen iluzí, je pouhý začátek. Obvykle si "já" tohle pochopení následně přivlastní a rozšíří o něj svou navyklou oblast, ve které se uplatňuje a prezentuje sebe samo a svá přesvědčení ostatním.....a tak se dál projevuje coby "já". Tahle setrvačnost, se kterou dál vyvstává v jednotlivých situacích, je důsledkem pokračující automatické aktivace neuronových mozkových spojů, které vznikaly od narození, určují naše vnímání i reakce a pouhým mentálním pochopením nebo jednou zkušeností neexistence "já" se nepřeprogramovaly. Proto člověk dál automaticky reaguje coby "já", stejně jako před poznáním iluzornosti "já".
Když ale začne rozpoznávání, t,j prohlubování všímavosti k situacím a reakcím vlastního "já", které v nich znovu a znovu vyvstává, oslabuje se tak jeho síla uvědoměním si iluzornosti "já" i "ne-já", na které "já" reaguje. Když se to dělá vytrvale, mozkové spoje se tím postupně přeprogramovávají => iluzorní "já" postupně slábne a nakonec zmizí úplně - tentokrát natrvalo. Trvale Probuzený se opravdu nevzteká - ustalo jeho vnímání sebe coby "já". Ustalo sebe-ztotožňování s hněvivými a dalšími pocity a s posuzovačností druhých. Setrvačností činnosti mozkových spojů mohou sice navyklé reakce ještě nějaký čas ve vědomí vyvstávat, ale jejich rozpoznáním a přijetím coby tvarů Vědomí a neztotožněním se s nimi se rozpouštějí a nevznikná tak impulz podle nich jednat.
Jenom "já" může propadat emocím - nasranosti apod. (t.j. být zmítáno reakcemi emočního těla).