Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[Lída]

osvícený člověk se nevzteká...

Většinou bývá osvícení dočasným prožitkem = dočasným prohlídnutím iluzornosti "já".

Vědět a poznat ve chvíli osvícení, že "já" je jen iluzí, je pouhý začátek. Obvykle si "já" tohle pochopení následně přivlastní a rozšíří o něj svou navyklou oblast, ve které se uplatňuje a prezentuje sebe samo a svá přesvědčení ostatním.....a tak se dál projevuje coby "já". Tahle setrvačnost, se kterou dál vyvstává v jednotlivých situacích, je důsledkem pokračující automatické aktivace neuronových mozkových spojů, které vznikaly od narození, určují naše vnímání i reakce a pouhým mentálním pochopením nebo jednou zkušeností neexistence "já" se nepřeprogramovaly. Proto člověk dál automaticky reaguje coby "já", stejně jako před poznáním iluzornosti "já".

Když ale začne rozpoznávání, t,j prohlubování všímavosti k situacím a reakcím vlastního "já", které v nich znovu a znovu vyvstává, oslabuje se tak jeho síla uvědoměním si iluzornosti "já" i "ne-já", na které "já" reaguje. Když se to dělá vytrvale, mozkové spoje se tím postupně přeprogramovávají => iluzorní "já" postupně slábne a nakonec zmizí úplně - tentokrát natrvalo. Trvale Probuzený se opravdu nevzteká - ustalo jeho vnímání sebe coby "já". Ustalo sebe-ztotožňování s hněvivými a dalšími pocity a s posuzovačností druhých. Setrvačností činnosti mozkových spojů mohou sice navyklé reakce ještě nějaký čas ve vědomí vyvstávat, ale jejich rozpoznáním a přijetím coby tvarů Vědomí a neztotožněním se s nimi se rozpouštějí a nevznikná tak impulz podle nich jednat.

Jenom "já" může propadat emocím - nasranosti apod. (t.j. být zmítáno reakcemi emočního těla).

[Mrakoplaš]

No tak jestli má být jádro pudla osvícení v tom, že pak budu nasranej na všechny kolem sebe, kteří mě údajně mátli a x let vodili za nos a pak se o tom srdceryvně vyléval na různých fórech, tak to tedy děkuju pěkně, nemám o osvícení zájem (já o něj tedy nemám zájem tak jako tak, ale takhle tuplem ).

Mimochodem Gorodeckyj, co že tedy ty sám hodnotíš na osvícení tak přínosného? V čem tobě konkrétně ulehčilo, nebo ti zlešilo život? Prožíváš teď život víc naplno? Jsi teď šťastný? Cítíš víc radosti v životě, nebo co?

[Mrakoplaš]

Možná, že cílem tohoto tématu je nabourat iluze.

No já si myslím, že v tom to vlastně je . O osvícení mají lidé všeobecně děsný iluze a vidím to i v tomhle fóru. Já osobně vidím podstatu osvícení v tom, když si člověk uvědomí, že život je jen taková hra a přestane ho brát a hlavně sám sebe tak vážně. Pak se konečně může uvolnit z tý šílený životní křeče, v který je většina lidí. A myslím, že nejosvícenější člověk je ten, který ve skutečnosti žádné osvícení neřeší, protože prostě nemá tu potřebu takovou blbost řešit

[Gorodeckyj]

Většinou bývá osvícení dočasným prožitkem = dočasným prohlídnutím iluzornosti "já".

Tak to se pleteš. To co je dočasné prohlédnutí určitě není osvícení. Ale lidé jako osvícení nazývají i různé jiné zážitky. Tobě se to takhle stalo?

Vědět a poznat ve chvíli osvícení, že "já" je jen iluzí, je pouhý začátek.

Zase špatně. Zřejmě mluvíš o něčem jiném, než je "pravé" osvícení.

Obvykle si "já" tohle pochopení následně přivlastní a rozšíří o něj svou navyklou oblast, ve které se uplatňuje a prezentuje sebe samo a svá přesvědčení ostatním.....a tak se dál projevuje coby "já". Tahle setrvačnost, se kterou dál vyvstává v jednotlivých situacích, je důsledkem pokračující automatické aktivace neuronových mozkových spojů, které vznikaly od narození, určují naše vnímání i reakce a pouhým mentálním pochopením nebo jednou zkušeností neexistence "já" se nepřeprogramovaly. Proto člověk dál automaticky reaguje coby "já", stejně jako před poznáním iluzornosti "já".

Člověk dál reaguje coby "já", protože bez toho je život nežitelný. To však neznamená, že nevidíš, že tohle "já" neexistuje. Nic ti však nebrání říci "Já mám hlad", aniž bys musela říkat "Tělo má hlad" a tím děsit lidi okolo.

Trvale Probuzený se opravdu nevzteká - ustalo jeho vnímání sebe coby "já". Ustalo sebe-ztotožňování s hněvivými a dalšími pocity a s posuzovačností druhých. Setrvačností činnosti mozkových spojů mohou sice navyklé reakce ještě nějaký čas ve vědomí vyvstávat, ale jejich rozpoznáním a přijetím coby tvarů Vědomí a neztotožněním se s nimi se rozpouštějí a nevznikná tak impulz podle nich jednat.

Možná máš pravdu a časem dojdu někam jinam, ale zatím jsem rád za tu svobodu moci projevit vztek kdykoli je to třeba.

[b]Jenom "já" může propadat emocím - nasranosti apod. (t.j. být zmítáno reakcemi emočního těla).

Žádné já neexistuje, nikdo ho nemá, i když to nevidí. Jak by tedy mohlo být zmítáno čímkoli? Emoce a zloba existují. Tělo může být zmítáno zlobou.

[Gorodeckyj]

No tak jestli má být jádro pudla osvícení v tom, že pak budu nasranej na všechny kolem sebe, kteří mě údajně mátli a x let vodili za nos a pak se o tom srdceryvně vyléval na různých fórech, tak to tedy děkuju pěkně, nemám o osvícení zájem (já o něj tedy nemám zájem tak jako tak, ale takhle tuplem ).

Mimochodem Gorodeckyj, co že tedy ty sám hodnotíš na osvícení tak přínosného? V čem tobě konkrétně ulehčilo, nebo ti zlešilo život? Prožíváš teď život víc naplno? Jsi teď šťastný? Cítíš víc radosti v životě, nebo co?

Jednak jsem to už někde psal a jednak o to stejně nemáš zájem.

[Gorodeckyj]

Možná, že cílem tohoto tématu je nabourat iluze.

No já si myslím, že v tom to vlastně je . O osvícení mají lidé všeobecně děsný iluze a vidím to i v tomhle fóru. Já osobně vidím podstatu osvícení v tom, když si člověk uvědomí, že život je jen taková hra a přestane ho brát a hlavně sám sebe tak vážně. Pak se konečně může uvolnit z tý šílený životní křeče, v který je většina lidí. A myslím, že nejosvícenější člověk je ten, který ve skutečnosti žádné osvícení neřeší, protože prostě nemá tu potřebu takovou blbost řešit

A to se právě pleteš.

[Lída]

Tak to se pleteš....Zase špatně...

= hodnocení ega, "já", které se považuje za osvícené. Místo neosobního vidění příčin a důsledků posuzuje všechno a všechny podle svých vlastních představ. Protože na nich ulpívá a uzavřel svou mysl, "špatně" je v jeho očích všechno, co neodpovídá jeho vlastnímu momentálnímu názoru.

Člověk dál reaguje coby "já", protože bez toho je život nežitelný. To však neznamená, že nevidíš, že tohle "já" neexistuje. Nic ti však nebrání říci "Já mám hlad", aniž bys musela říkat "Tělo má hlad" a tím děsit lidi okolo.

Ano. Sen probíhá dál, snová osoba pokračuje v interakcích s okolím, jenže se už za snovou osobu nepovažuješ. Kdo by se měl vztekat, kdo a koho by měl děsit, když dění se vnímá jako pohyby nekonečného vědomí v sobě samém? Je to právě neustálé sebeztotožňování vědomí s obsahy mysli, s tělem a s emocemi, z čeho se rodí mylný pocit "já".

Trvale Probuzený se opravdu nevzteká - ustalo jeho vnímání sebe coby "já". Ustalo sebe-ztotožňování s hněvivými a dalšími pocity a s posuzovačností druhých. Setrvačností činnosti mozkových spojů mohou sice navyklé reakce ještě nějaký čas ve vědomí vyvstávat, ale jejich rozpoznáním a přijetím coby tvarů Vědomí a neztotožněním se s nimi se rozpouštějí a nevznikná tak impulz podle nich jednat.

Možná máš pravdu a časem dojdu někam jinam, ale zatím jsem rád za tu svobodu moci projevit vztek kdykoli je to třeba.

Tak si to užívej... Teprve když začne být stav sebeztotožňování s emocemi neúnosný, protože agresívní akce vyvolávají reakce (karmické dopady), začne člověk hledat, co vede ke skutečnému Probuzení

Můžu Ti jen popřát, aby Tvoje cesta k prohlídnutí sebeklamů "osvíceného já" nebyla příliš bolestná.

[Mrakoplaš]

No tak jestli má být jádro pudla osvícení v tom, že pak budu nasranej na všechny kolem sebe, kteří mě údajně mátli a x let vodili za nos a pak se o tom srdceryvně vyléval na různých fórech, tak to tedy děkuju pěkně, nemám o osvícení zájem (já o něj tedy nemám zájem tak jako tak, ale takhle tuplem ).

Mimochodem Gorodeckyj, co že tedy ty sám hodnotíš na osvícení tak přínosného? V čem tobě konkrétně ulehčilo, nebo ti zlešilo život? Prožíváš teď život víc naplno? Jsi teď šťastný? Cítíš víc radosti v životě, nebo co?

Jednak jsem to už někde psal a jednak o to stejně nemáš zájem.

No možná jsi o tom někde psal, ale rozhodně ne na tomhle fóru, takže je mi houby platný. Zájem mám hlavně o tvoje názory, možná pak na základě toho budu mít zájem i o tvoje osvícení (PS. Doufám, žes to pochopil a nebudeš mi tu vysvětlovat, že se mám zajímat o své osvícení...)

[Mrakoplaš]

Možná, že cílem tohoto tématu je nabourat iluze.

No já si myslím, že v tom to vlastně je . O osvícení mají lidé všeobecně děsný iluze a vidím to i v tomhle fóru. Já osobně vidím podstatu osvícení v tom, když si člověk uvědomí, že život je jen taková hra a přestane ho brát a hlavně sám sebe tak vážně. Pak se konečně může uvolnit z tý šílený životní křeče, v který je většina lidí. A myslím, že nejosvícenější člověk je ten, který ve skutečnosti žádné osvícení neřeší, protože prostě nemá tu potřebu takovou blbost řešit

A to se právě pleteš.

A v čem se tedy pletu? Házej argumenty

[Lída]

P.S. pro případné zájemce, kteří hledají svobodu od projevování vzteku, kdykoliv je přepadne:

Je možné prakticky zkoušet a trénovat neosobní přístup k vyvstávajícím emocím - aniž by člověk přitom musel své pocity násilím ovládat (potlačovat) a aniž by svou zlost vychrlil na druhé. Jak probíhá rozpouštění iluzorního "já" = sebeztotožňujících reakcí pozorujícího vědomí s emocemi a myšlenkami, vysvětluje Raméš Balsekar, například v knize Let LIfe Flow :

"Není těžké představit si životní situaci, kdy v jediném okamžiku může vyvstat silná emoce, na příklad hněv, a přesto se nepřenáší a nepokračuje dál v podobě nepřátelství, zlosti, vzteku nebo rozhořčení. Ani momentální obava nemusí nutně dál pokračovat v podobě strachu; nějaká událost, něco, co se stane, může nepochybně vyvolat chvilkový zármutek, musí se to ale nutně prodlužovat?

Okamžitě přijmout emoci, aniž by se člověk zaplétal do jejího dalšího pokračování, určitě není nemožné. Co je nutné, je radikální změna v mentálním přístupu. Dá se snadno vypozorovat, že to, co posune momentální emoci i do následujícího období, během kterého se jí pak zabýváme, je fakt, že na přirozenou reakci psychosomatického organismu zareaguje ego. Jinak řečeno nikdo prostě nemá vládu nad tím, co se nejprve objeví jako přirozená biologická reakce psychosomatického organismu na to, co člověk viděl či slyšel, nebo na to, co mu vyvstalo v mysli: to plně závisí na konkrétním naprogramování dotyčného psychosomatického organismu (geny plus podmíněnost). Během následujícího období se tato okamžitá neosobní reakce změní v osobní zaujetí dotyčnou reakcí, když na přirozenou reakci psychosomatického organismu zareaguje ego a ztotožní se s reakcí, jako by to byl jeho vlastní výtvor: hněv, který přirozeně a spontánně vytrysknul, se v psychosomatickém organismu změní na: já mám vztek, to a to mě rozčiluje...

Je tudíž zřejmé, že pokud se ego dokáže držet od přirozené emoce dál, k žádnému zaplétání se do emoce nedojde; tak může její vyvstání pouze zpozorovat a od emoce se oddělí jako od něčeho, co vyvstalo v psychosomatickém organismu, ne ´ve mně´. Zapletenost znamená, že člověk se nenávidí kvůli tomu, co se stalo, a zároveň nenávidí ´druhého´ jako příčinu toho všeho. Život jako neustálý sled situací tedy znamená stálé zvětšování břemene nenávisti k sobě a k ´druhým´. A právě to je ve skutečnosti ono utrpení, z něhož člověk touží uniknout. Není to něco, co se považuje za potíže – fyzické, psychické nebo ekonomické – ty se mohou kdykoliv objevit a zase zmizet. Zmizení břemene nenávisti ve skutečnosti znamená být bezpečně zakotvený v míru a harmonii a současně se přitom okamžik za okamžikem vyrovnávat se situacemi, které přicházejí: nikdy se necítit nepříjemně se sebou samým, nikdy se ani na okamžik necítit nepříjemně s ostatními.

Být zakotvený v míru a harmonii, když neustále čelíme všemu, co před nás život staví, znamená: zůstávat v tichosti, zatím co Prvotní Energie působí skrze tělo; mentální a fyzické pohyby se jen pozorují jako něco, co probíhá, a ne jako něco, co člověk sám nebo někdo jiný ´dělá´. Právě to je míněno slovy ´nechme život probíhat´."

[Gorodeckyj]

No já si myslím, že v tom to vlastně je . O osvícení mají lidé všeobecně děsný iluze a vidím to i v tomhle fóru. Já osobně vidím podstatu osvícení v tom, když si člověk uvědomí, že život je jen taková hra a přestane ho brát a hlavně sám sebe tak vážně. Pak se konečně může uvolnit z tý šílený životní křeče, v který je většina lidí. A myslím, že nejosvícenější člověk je ten, který ve skutečnosti žádné osvícení neřeší, protože prostě nemá tu potřebu takovou blbost řešit

A v čem se tedy pletu? Házej argumenty

Tady:

A myslím, že nejosvícenější člověk je ten, který ve skutečnosti žádné osvícení neřeší, protože prostě nemá tu potřebu takovou blbost řešit.

Když přestaneš brát život a sebe vážně, je to možná fajn, ale probuzení je trošku o něčem jiném. Probuzení je, když uvidíš, že to, cos celý život nazýval já neexistuje a nikdy neexistovalo.

[Gorodeckyj]

Mimochodem Gorodeckyj, co že tedy ty sám hodnotíš na osvícení tak přínosného? V čem tobě konkrétně ulehčilo, nebo ti zlešilo život? Prožíváš teď život víc naplno? Jsi teď šťastný? Cítíš víc radosti v životě, nebo co?

Prožívám teď život víc bezprostředně. Ten mezistupeň toho věčně hodnotícího a nesouhlasícího já je pryč. Je pohodlné nechat život běžet tak jak je a nemuset stále něčemu vzdorovat.

Vidím tu iluzi i v ostatních, vidím jak o ní bojují, jak vše skrz ní hodnotí, vidím lidi kolem sebe hrát role, které si myslí, že by hrát měli, zároveň je však nesnáší nebo jsou v nich nešťastní. Někdy je legrační, jak se kvůli tomu chovají, jindy je mi jich líto. Občas se usmívám, jindy směju, jindy bych chtěl pomoci, ale jak tohle někomu vysvětlit v jedné větě?

Byl jsem šťastný i před probuzením, teď je to jen víc "stabilní". Nejsou takové výkyvy.

Ano, cítím víc radosti.

[Martin]

Prožívám teď život víc bezprostředně. Ten mezistupeň toho věčně hodnotícího a nesouhlasícího já je pryč. Je pohodlné nechat život běžet tak jak je a nemuset stále něčemu vzdorovat.

Vidím tu iluzi i v ostatních, vidím jak o ní bojují, jak vše skrz ní hodnotí, vidím lidi kolem sebe hrát role, které si myslí, že by hrát měli, zároveň je však nesnáší nebo jsou v nich nešťastní. Někdy je legrační, jak se kvůli tomu chovají, jindy je mi jich líto. Občas se usmívám, jindy směju, jindy bych chtěl pomoci, ale jak tohle někomu vysvětlit v jedné větě?

Byl jsem šťastný i před probuzením, teď je to jen víc "stabilní". Nejsou takové výkyvy.

Ano, cítím víc radosti.

Prosím Gorecky, vnímaš aj to, že je vlastne všetko v dokonalom božom poriadku? Aj tie role čo všetci hrajú, aj to, že sa tu snažíš pomôcť?

[Gorodeckyj]

Ano, je to v poradku a ja nikomu nic nenutim. Jsem tu proto, ze nekdo treba touzi po probuzeni a mohl bych mu s tim pomoci.

[Ladislav]

Ano, je to v poradku a ja nikomu nic nenutim. Jsem tu proto, ze nekdo treba touzi po probuzeni a mohl bych mu s tim pomoci.

...a proto sděluješ tuto "krutou" pravdu... krutopřísný-altruismus

P.S.: chápu, že ty to tak cítíš, že nikomu nic nenutíš, ale zajímalo tě někdy (což pro tebe nemusí být důležité) jak to cítí Ti, kterým nic nenutíš...? setká-li se člověk s pravdou, to jak jí vnímá (krutá, osvobozující, nepříjemná, velká...bla bla bla), s onou pravdou, nijak nesouvisí..., ale to TY víš

[Gorodeckyj]

Ano, je to v poradku a ja nikomu nic nenutim. Jsem tu proto, ze nekdo treba touzi po probuzeni a mohl bych mu s tim pomoci.

...a proto sděluješ tuto "krutou" pravdu... krutopřísný-altruismus

P.S.: chápu, že ty to tak cítíš, že nikomu nic nenutíš, ale zajímalo tě někdy (což pro tebe nemusí být důležité) jak to cítí Ti, kterým nic nenutíš...? setká-li se člověk s pravdou, to jak jí vnímá (krutá, osvobozující, nepříjemná, velká...bla bla bla), s onou pravdou, nijak nesouvisí..., ale to TY víš

Moc nechapu, co mi tim chces rict. Jde ti o to slovo "kruta"?

[Ladislav]

ano, nejen..., ale to je na delší psaní a nesouvisí to s tímto vláknem

[Gorodeckyj]

Jen pro případ, že by zde někdo z "osvícených" nevěděl jak na to:
Musíte všem všechno odpustit, nikdy nebýt naštvanej, nikdy se nedloubat v nose nebo se poškrábat na zadku, nikdy se neopít, nikdy nepřiznat že cítíte bolest. Musíte vypadat láskyplně a mluvit jemným příjemným hlubokým hlasem a nosit hlavně bílou barvu. Každou chvíli by jste se měli zahledět někam do dálky, jako by jste právě zahlédli celou věčnost a pak si velmi uspokojivě vzdychnout. Taky by jste měli nosit hodně tretek, jako krystaly a jing-jang znaky.

Vypadá to, že většina lidí tady si myslí, že takhle nějak by to mělo vypadat.

[Martin]

Jen pro případ, že by zde někdo z "osvícených" nevěděl jak na to:
Musíte všem všechno odpustit, nikdy nebýt naštvanej, nikdy se nedloubat v nose nebo se poškrábat na zadku, nikdy se neopít, nikdy nepřiznat že cítíte bolest. Musíte vypadat láskyplně a mluvit jemným příjemným hlubokým hlasem a nosit hlavně bílou barvu. Každou chvíli by jste se měli zahledět někam do dálky, jako by jste právě zahlédli celou věčnost a pak si velmi uspokojivě vzdychnout. Taky by jste měli nosit hodně tretek, jako krystaly a jing-jang znaky.

Vypadá to, že většina lidí tady si myslí, že takhle nějak by to mělo vypadat.

hele, a co je na tom špatnýho? tu bílou barvu a zasněný pohled beru

[rosada]

... a nosit hlavně bílou barvu...

Ta správná barva je přece oranžová, jedině oranžová!!!