rosada píše:PánBů píše:Přijmout přítomnost vs. změnit život?
Píšeš jako by se jednalo o dvě různé věci ale mě to splýva do jedné.
Myslím že tady je to jádro pudla. Dřív jsem si myslela, že podmětem ke změně / k tvoření je nespokojenost se současným stavem. Je nespokojená tak to chci změnit. Jsem spokojená, nechám to tak jak to je.
Teď chápu, že podmětem k tvoření je tvoření samo. Podmětem ke změně je změna, život sám a je tedy možné vše přijmout a přesto tvořit.
A je možný následující model: Jsem spokojená s tím co je a tvořím, protože vím, že budu spokojené i s tím, co bude.
Tak jsem si právě odpověděla na otázku, která mi strašila v hlavě asi rok. Jo jo život je samoobsluha
Díky PánBů
flpbb píše:pbůhPřijmout přítomnost vs. změnit život?
Píšeš jako by se jednalo o dvě různé věci ale mě to splýva do jedné. Tím že příjmám přítomnost získávám moc k tomu změnit život.
Obdivuju tě, že dokážeš takhle bezprostředně přijímat přítomnost, to já nedokážu, mám jen vzácné okamžiky. A to ještě když přijdou, pochybuji o nich, ty jsi na tom zřejmě mnohem lépe jak většina z nás. Poradíš jak na to?
PánBů píše:Skvělej nápad ty grafické obdelníčky Teo. Přímo to na mě vyzařuje Co je ještě vnořit do sebe? Kombinaci filtrů umístit do Bytí a realitu ještě dovnitř těch filtrů.
PánBů píše:já jsem tak neptrpělivý a neklidný...
Když si netrpělivý tak se určitě hodně těšíš na to co přijde? Když se hodně těšíš tak si to silně přivoláváš. Tak se holt ukidni páč ti nic neuteče Teď když víš že ti to neuteče tak se uklidnit můžeš protože o nic nepřijdeš no a to je vlastně to co chceš
flpbb píše: Na tomto fóru jsou dle mého názoru osvícení pouze dva lidé. A těm je určen tento můj příspěvek.
Co když nechci být osvícen, co když si chci užívat života taky přes ego? A být bohatý, cestovat po této krásné planetě, abych ji poznal a vše viděl a zažil, kupovat si hezké a luxusní věci, občas se pohádat s partnerkou nebo s řiditelem, sem tam být promiskuitní, opít se, poprat se a vůbec ostatní další zážitky, abych se tomu pak druhý den smál a měl na co kdy vzpomínat? A přiznávám, i co napravovat…, ale vědomě a rád! A klidně i s axiomem, že všechno je pomíjivé a všechno jednou skončí v tao...
Vesmír mě za to ale pak odměnil jedním zázrakem, který jsem ani neočekával, protože jsem v podstatě nic nechtěl.
Očekávání => ulpění na představě žádoucího výsledku, kterého bychom chtěli dosáhnout, udělá při jakékoliv činnosti z tvořivého tance bytí (TAO) zdroj utrpení.
Ve svatém písmu Indů Bhagavadgítě to vysvětluje Pán Krišna válečníkovi Ardžunovi, kterému objasňuje nejvyšší duchovní moudrost přímo na bitevním poli, a říká mu "Vstaň a bojuj!"
Stav tvořivého bytí při činnosti známe snad všichni, akorát si dlouho neuvědomujeme společného jmenovatele: děláš pro optimální řešení všechno, co právě teď jde udělat (=tanec tvořivosti), aniž by Tě zajímalo, k jakému to povede výsledku; na ten ani nevzdechneš, vůbec Tě nezajímá, jak to dopadne. Stejně jako při jízdě na kajaku v peřejích pokaždé uděláš "ten pravý" pohyb pádlem v proudící a vzpínající se vodě a nemyslíš na to, jak to "dopadne". Kdybys to totiž dělal, brzy bys nedobrovolně skončil ve vodě.
Na příklad když na některém fóru má někdo skutečný zájem, z celé duše a z celého srdce se s ním dělím o to, co mi při zacházení s okolím a životem funguje, a snažím se ten princip vysvětlit, jak nejlíp dovedu; ale ani na moment nepředpokládám, že by ten druhý něco z toho přijal - spíš mě udiví, když se to někdy stane. K jakému výsledku moje činnost povede, je totiž úplně jiná věc, ta leží naprosto mimo okruh mého zájmu.
Tak je to jednoduché.
Jediný problém je, že neustálé vnitřní ulpívání, buď "aby tohle bylo", nebo "aby tamto nebylo", je v nás už tak zautomatizované, že ho člověk ani nevnímá. Přitom stačí si všimnout... a upustit od chtění, aby to dopadlo tak a tak ... a tanec tvořivosti, který nás tak naplňuje, může pokračovat
Vesmír mě za to ale pak odměnil jedním zázrakem, který jsem ani neočekával, protože jsem v podstatě nic nechtěl.
flpbb píše:Ono nejde jen o to, jestli jezdím v mercedesu a mám plný konto peněz.
Dám vám modelový příklad: ve filmu Pokojný bojovník byl přepaden buddhista. Lupičům dobrovolně odevzdal peněženku a ještě k tomu jim nabídnul oblečení a hodinky, což ani původně nechtěli. Jeho žák byl v šoku, on mu však řekl, že tyto lidi musíme milovat. Já je pouze chápu a přijímám, ale v takové situaci, až by mi došla diplomacie, bych bojoval bez ohledu na výsledek. Vytvořil bych tím nadbytečný potenciál, který by mi pak nějak vesmír vrátil? Zcela jistě; každý boj nebo obecně odpor jím je a s vyrovnáním, které se mi pak nějak v životě projeví, musím vždy počítat. Já o tom vím, akceptuju to a přijmu. Pokud miluju život, přijímám přece všechno, co mi naservíruje…
teo píše:*když nevím tak neodpovídám*
PánBů píše:Ale protože jsem skoro pánbůh poradím ti i jednu kouzelnou metodu jak zažít extra mega super extrémní klid Vem si v práci tak na tejden dovču a dej si tejden půst. Prostě tejden ani kousek jídla a k pití pouze čistou vodu a klid od práce. Třetí den bez jídla už bys mohl bejt docela vklidu Jestli si na to troufáš napiš mi PM zkusim ti sesmolit nějaký podrobnosti jak to provést aby to proběhlo hladce a pak si mi neříkal že tě chci zabít.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků