Dýcháš ty, nebo je to dýchání? Je potřeba já k dýchání?
Vidíš ty, nebo je jen vidění? Je potřeba já k vidění?
Slyšíš ty, nebo je jen slyšení? Je potřeba já k slyšení?
Kdo řídí tvůj život? Kdo se dívá tvýma očima? Kdo rozhoduje?
Na tyhle otázky si odpověz.
Ach, jo:
nedýcham, nevidím, netrávim, nepočujem. Je len dýchanie, videnie,trávenie, počúvanie. Ja s malým j k tomu nie je potrebné.
Som Ti vravel, že Tolle je môj obľúbenec.
Ale môžem i svojimi slovami. Život, ktorý vnímame v tejto hmotnej realite je len hra foriem, ktoré sú pominuteľné. Ten, kto to všetko pozoruje, to je VEDOMIE. Bránou k takémuto videniu reality je prítomný okamih TU A TERAZ. Prítomný okamih je ako plátno, na ktorom sa premieta oná hra foriem. Atď atp.
Je to tak správne? Ale áno, ale o čom to svedčí? Som osvietený, alebo som len prebral a opakujem "spirituálne žvásty", ako si Ty v nejakom svojom príspevku vznešene nazval všetko ostatné, než to, o čom Ty chceš hovoriť.
K Tollemu som sa dostal, pretože som mal podobný príbeh. Jeho knihy, jeho videá a všetko, čo som našiel , som doslova hltal. Mal som totiž vlastnú skúsenosť s tým ako moje emočné telo silnelo, keďže som si skoro polroka prehrával tie najnegatívnejšie scenáre ohľadom jedného človeka a skoro som z toho zošalel. Pochopil som. Dnes po hodne dlhom čase odvtedy/roky/ som pozitívne zmýšľajúca entita, teším sa zo života, vnímam hru foriem a často sa do nej zapájam, pričom som chvíľu akoby vo sne, aby som zase precitol. Vieš, ako to myslím.
Bohužiaľ nie som v priamom kontakte s Tollem, s Isha Judd, s Moojim a pod., takže sa nemám ako spýtať, čo ma zaujíma. A do toho si prišiel Ty, a zdáš sa byť autentický, zdá sa, že si mal naozajstný zážitok priameho vhľadu. Tak sa zase pýtam ja teba:
ako si predstavuješ pozorovateľa, len ako vedomie, len ako pozorovanie, alebo si vieš predstaviť oné Ja s veľkým J. Telo ducha, teda dušu v ktorej individualizovaný kúsok vedomia prežíva a vyvíja sa naprieč inkarnáciami v hmote a možno i v iných dimenziách.
Ja som Ti odpovedal, odpovieš i Ty mne?