Všímavost - vědomá pozornost - a mysl

[adiuv]

Mistr Balsekar:

Mysl funguje dvojím způsobem: jako operující mysl a jako přemítající mysl.

To jediné, co po probuzení zůstane, je operující mysl.

Je plně soustředěná na probíhající činnost, je to mysl bez účasti ega.

Poznání, pozorování a operující mysl jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Když je operující mysl činná, žádné pozorování není nutné, protože operující mysl je sama plně zkoncentrovaná na to, co dělá, a to je naprosto srovnatelné se stavem plné meditace. Protože tu není "já", není tu vědomí plynoucího času. Je tu jen činnost.

Mysl (= vnímání a reagování prostřednictvím myšlenek a pocitů) je pouhý nástroj.

U probuzeného člověka funguje operující mysl dál – prostřednictvím myšlenek. Bez myšlenky na určitou činnost by u něj žádná činnost nemohla nastat. Dokonce i cesta na záchod začne u něj uvědoměním si určitých pocitů v břiše a myšlenkou "chce se mi..." – stejně jako u kohokoliv jiného.

Popírat mysl a myšlenky je popíráním nástrojů, kterými je lidský organismus vybavený, podobně jako je vybavený kostmi, klouby a svaly. S egem nemají nic společného. Když se ego nakonec rozplyne, fungují dál.

Bez mysli se nevnímá nic, není vnímající ani nic vnímaného. Projevený svět se dá vnímat jen prostřednictvím mysli.

Když je operující mysl plně zaujatá, je tu opravdu pocit bezčasosti, protože operující mysl může fungovat jen v současném okamžiku.

Operující mysl vyjde z existujících informací a před započetím práce zváží možnost nejrůznějších alternativ včetně toho, co z nich vyplývá. Pokud neprobíhá žádné jednání vyplývající z rozhodnutí v daném okamžiku, plnost uvědomování spolu s úplným uvolněním vytvářejí mír a harmonii, nepřítomnost stresu a napětí, protože cokoliv, co se v daném okamžiku děje, je pozorováno neosobně, tj. bez porovnávání a posuzování.

Když tu není přemítající mysl, je tu tichá mysl. Je tichá. Ale operující mysl tu musí být i po probuzení, jinak by psychofyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost. To, co vyvolává problémy, je přemítající mysl.

Jinými slovy plná všímavost a úplné uvolnění v daném okamžiku vede ke spontaneitě a výkonnosti v jednání a k míru a harmonii. Může k tomu dojít jen tehdy, není-li přítomné jednající "já" – ego.

Jak probíhá duchovní vývoj, přemítající mysl ubývá a stále více pozornosti se věnuje operující mysli.

[adiuv]

Mistr Balsekar:

Organismus pokračuje v činnosti i po osvícení a může fungovat pouze podle svých vrozených vlastností.

Emoce, přání, myšlenky, všechno to jen vyvstane, ale nedojde k jejich doručení.

Když se pozoruje to, co vyvstává, prostě to mizí. Ale vznik myšlenky, emoce nebo přání je něco, co organismus nemůže nijak ovlivnit. Mysl to podle své povahy buď převezme a nechá se do toho vtáhnout, anebo, není-li tu já, vyvstání se pozoruje a to, co vyvstalo, se rozplyne.

[honzam]

Mistr Balsekar:

Organismus pokračuje v činnosti i po osvícení a může fungovat pouze podle svých vrozených vlastností.

Emoce, přání, myšlenky, všechno to jen vyvstane, ale nedojde k jejich doručení.

Když se pozoruje to, co vyvstává, prostě to mizí. Ale vznik myšlenky, emoce nebo přání je něco, co organismus nemůže nijak ovlivnit. Mysl to podle své povahy buď převezme a nechá se do toho vtáhnout, anebo, není-li tu já, vyvstání se pozoruje a to, co vyvstalo, se rozplyne.

Myslím si, že organismus může ovlivnit a ovlivňuje vznik i formování myšlenky, emoce nebo přání, jako dokáže ovlivnit vznik svého pohybu a jeho pokračování. Myšlenky jsou jeho součástí stejně jako třeba pohyby končetin. Kdyby to tak nebylo, organismy by nebyly schopné žádné cílevědomé činnosti, protože by nedokázaly usměrnit své vnitřní pochody, směrem k tomuto cíli. Už jen tím, že dokážu napsat a odeslat tenhle příspěvek, ukazuji, že působím na své myšlení směrem k určitému cíli.

[adiuv]

Nejen myšlenka, i pocitová reakce vyvstane jako důsledek předchozích zkušeností. Její vyvstání je přírodní jev, ke kterému dojde stejně jako k jakémukoliv jinému dění, ale – a to je podstatné: nemusí následovat rozvíjení té reakce v návaznosti na minulost.

Pokud se ta pocitová reakce přijme jako pouhý přírodní jev, tvar Energie, a jen se pozoruje, rychle zanikne, protože nedostala podporu další energie, tj. = zaujetí a sebeztotožnění s ní.

Mistr Nisargadatta Maharadž tomu říkal "nepřevzetí dodávky." Podmínkou – jak mnoho duchovních nauk učí – je "bdělost" k mysli, všímavost: rozvíjení a prohlubování bdělosti nejen k myšlenkám, ale i k jejich doprovodným pocitům a také ke skrytým motivacím – PROČ nás tohle napadlo, proč to nebo ono cítíme, děláme a myslíme, čili pozornost nejen k jednotlivým dobře identifikovatelným myšlenkám, které nás napadnou.

[honzam]

Nejen myšlenka, i pocitová reakce vyvstane jako důsledek předchozích zkušeností. Její vyvstání je přírodní jev, ke kterému dojde stejně jako k jakémukoliv jinému dění, ale – a to je podstatné: nemusí následovat rozvíjení té reakce v návaznosti na minulost.

Pouze vyvstane, pokud s tímhle procesem není organismus v souladu a snaží se sebe sama od něho oddělit. Organismus je také příroda, takže je to jev toho organismu a organismus ho v tomto smyslu kontroluje, protože je i tím procesem využívání zkušeností a usměrňuje viz "nemusí následovat rozvíjení". To je přece potvrzením toho, co píšu, že to organismus kontroluje ... Na základě nějaké zkušenosti nebude myšlenku dál rozvíjet v reakci, která této zkušenosti odporuje.

[honzam]

Pokud se ta pocitová reakce přijme jako pouhý přírodní jev, tvar Energie, a jen se pozoruje, rychle zanikne, protože nedostala podporu další energie, tj. = zaujetí a sebeztotožnění s ní.

Nedostala podporu na základě zkušenosti organismu.

[Alaja]

Pokud se ta pocitová reakce přijme jako pouhý přírodní jev, tvar Energie, a jen se pozoruje, rychle zanikne, protože nedostala podporu další energie, tj. = zaujetí a sebeztotožnění s ní.

Nedostala podporu na základě zkušenosti organismu.

Pocitová reakce... to je myšleno jako pocity pouze mentální, nebo i jako pocity fyzické?

[adiuv]

Pokud se ta pocitová reakce přijme jako pouhý přírodní jev, tvar Energie, a jen se pozoruje, rychle zanikne, protože nedostala podporu další energie, tj. = zaujetí a sebeztotožnění s ní.

Nedostala podporu na základě zkušenosti organismu.

Pocitová reakce... to je myšleno jako pocity pouze mentální, nebo i jako pocity fyzické?

Jsou to pocity mentální, něco jako podmíněný reflex - podobně jako když pes uslyší zazvonění a rovnou mu začnou téct sliny, protože mu předtím opakovaně při podávání žrádla zazvonili.

Stejně vznikají i naše pocitové reakce, které jsou důsledkem všech našich předchozích zkušeností. A tyhle pocitové reakce v nás zafungují tak rychle, že si ten momentální pocit vůbec neuvědomíme: když něco právě vidíme, slyšíme nebo čteme, neobjeví se v nás žádná myšlenka, která by ten pocit spustila, ale rovnou podle toho pocitu automaticky zareagujeme. Podobně jako ten pes.

Na rozdíl od ostatních živočichů má ale člověk možnost prohlubovat svou všímavost - bdělost, díky které si může začít uvědomovat a rozpoznávat i tyhle automatické pocity, které doteď unikaly jeho pozornosti.

Postupně pak nastane

rozvíjení a prohlubování bdělosti nejen k myšlenkám, ale i k jejich doprovodným pocitům a také ke skrytým motivacím – PROČ nás tohle napadlo, proč to nebo ono cítíme, děláme a myslíme, čili pozornost nejen k jednotlivým dobře identifikovatelným myšlenkám, které nás napadnou.

[Lída]

Pokud se ta pocitová reakce přijme jako pouhý přírodní jev, tvar Energie, a jen se pozoruje, rychle zanikne, protože nedostala podporu další energie, tj. = zaujetí a sebeztotožnění s ní.

Nedostala podporu na základě zkušenosti organismu.

Zkušenosti jsou cestou k Poznání, kterou jdeme všichni, bez výjimky. Bohužel jsou tou nejdelší cestou, dokud v nás nevznikne zájem začít si všímat, co k čemu vede, jaké důsledky naše navyklé postoje mají.

Pochopení může vést k jejich změně dřív, než nás k tomu přinutí karma, kterou si svým jednáním vytváříme.

[Alaja]

Jsou to pocity mentální, něco jako podmíněný reflex - podobně jako když pes uslyší zazvonění a rovnou mu začnou téct sliny, protože mu předtím opakovaně při podávání žrádla zazvonili.

Stejně vznikají i naše pocitové reakce, které jsou důsledkem všech našich předchozích zkušeností. A tyhle pocitové reakce v nás zafungují tak rychle, že si ten momentální pocit vůbec neuvědomíme: když něco právě vidíme, slyšíme nebo čteme, neobjeví se v nás žádná myšlenka, která by ten pocit spustila, ale rovnou podle toho pocitu automaticky zareagujeme. Podobně jako ten pes.

Tyhle mentální pocity - třeba jako radost, smutek, žárlivost, nenávist atd. - jsou podle mých zkušeností jen jedna a tatáž energie. Dá se plynule přeskakovat z jednoho pocitu na další, odlišný pocit....i vědomě, když si člověk tuto možnost uvědomí..... A také se dá z tohoto pocitového guláše vystoupit ven...a jen se na ty pocity dívat z vnějšku, měnit vědomě jeden pocit v jiný pocit, o který máme právě zájem....a nebo se na tyhle mentální pocity zcela vykašlat a v klidu spočinout mimo jejich dosah...

[Lída]

Tyhle mentální pocity - třeba jako radost, smutek, žárlivost, nenávist atd. - jsou podle mých zkušeností jen jedna a tatáž energie. Dá se plynule přeskakovat z jednoho pocitu na další, odlišný pocit....i vědomě, když si člověk tuto možnost uvědomí..... A také se dá z tohoto pocitového guláše vystoupit ven...a jen se na ty pocity dívat z vnějšku, měnit vědomě jeden pocit v jiný pocit, o který máme právě zájem....a nebo se na tyhle mentální pocity zcela vykašlat a v klidu spočinout mimo jejich dosah...

To všechno je možné, když si vyvstání toho pocitu jasně uvědomíme. Dokud si ho neuvědomíme, automaticky podle něj zareagujeme.

[Saruman]

Tyhle mentální pocity - třeba jako radost, smutek, žárlivost, nenávist atd. - jsou podle mých zkušeností jen jedna a tatáž energie. Dá se plynule přeskakovat z jednoho pocitu na další, odlišný pocit....i vědomě, když si člověk tuto možnost uvědomí..... A také se dá z tohoto pocitového guláše vystoupit ven...a jen se na ty pocity dívat z vnějšku, měnit vědomě jeden pocit v jiný pocit, o který máme právě zájem....a nebo se na tyhle mentální pocity zcela vykašlat a v klidu spočinout mimo jejich dosah...

Tak to klobúk dolu, to si jedna z milióna, ktorá toto dokáže. Väčšina ľudí je ovládaná svojimi pocitmi a čím viac niečo chcú, tým sú silnejšie.

[armin]

Stejně vznikají i naše pocitové reakce, které jsou důsledkem všech našich předchozích zkušeností. A tyhle pocitové reakce v nás zafungují tak rychle, že si ten momentální pocit vůbec neuvědomíme: když něco právě vidíme, slyšíme nebo čteme, neobjeví se v nás žádná myšlenka, která by ten pocit spustila, ale rovnou podle toho pocitu automaticky zareagujeme. Podobně jako ten pes.

Tyhle mentální pocity - třeba jako radost, smutek, žárlivost, nenávist atd. - jsou podle mých zkušeností jen jedna a tatáž energie. Dá se plynule přeskakovat z jednoho pocitu na další, odlišný pocit....i vědomě, když si člověk tuto možnost uvědomí..... A také se dá z tohoto pocitového guláše vystoupit ven...a jen se na ty pocity dívat z vnějšku, měnit vědomě jeden pocit v jiný pocit, o který máme právě zájem....a nebo se na tyhle mentální pocity zcela vykašlat a v klidu spočinout mimo jejich dosah...

Je dobré takhle osvobodit i sny.
Já třeba ve snu se na někoho rozčílím (v bdělém životě už ne) A tak si ráno, zpřítomňuji tento sen, tento impulz, pocit a nechávám ho ve vědomí ležet, vracím se k němu, abych rozpoznal, rozpoznal jeho kořen atd.
Ve snech se projevuje nevědomí, třeba i u už hodně osvobozeného jsou to různé zbytky navyklých impulzů a reakcí, které se ještě zcela nezarovnaly do ... a objevují se už jen ve snu. Teď si zrovna nevzpomínám, jak to ... nazvala paní Tomášová, ale pojem není to podstatné, naopak konkrétní pojem může vyvolávat falešné představy, záchytný bod pro ego a ne uvědomění. Proto jsou někdy výstižnější tři tečky než konkrétní pojem.

[Alaja]

[Alaja

Stejně vznikají i naše pocitové reakce, které jsou důsledkem všech našich předchozích zkušeností. A tyhle pocitové reakce v nás zafungují tak rychle, že si ten momentální pocit vůbec neuvědomíme: když něco právě vidíme, slyšíme nebo čteme, neobjeví se v nás žádná myšlenka, která by ten pocit spustila, ale rovnou podle toho pocitu automaticky zareagujeme. Podobně jako ten pes.

Tyhle mentální pocity - třeba jako radost, smutek, žárlivost, nenávist atd. - jsou podle mých zkušeností jen jedna a tatáž energie. Dá se plynule přeskakovat z jednoho pocitu na další, odlišný pocit....i vědomě, když si člověk tuto možnost uvědomí..... A také se dá z tohoto pocitového guláše vystoupit ven...a jen se na ty pocity dívat z vnějšku, měnit vědomě jeden pocit v jiný pocit, o který máme právě zájem....a nebo se na tyhle mentální pocity zcela vykašlat a v klidu spočinout mimo jejich dosah...

Je dobré takhle osvobodit i sny.
Já třeba ve snu se na někoho rozčílím (v bdělém životě už ne) A tak si ráno, zpřítomňuji tento sen, tento impulz, pocit a nechávám ho ve vědomí ležet, vracím se k němu, abych rozpoznal, rozpoznal jeho kořen atd.
Ve snech se projevuje nevědomí, třeba i u už hodně osvobozeného jsou to různé zbytky navyklých impulzů a reakcí, které se ještě zcela nezarovnaly do ... a objevují se už jen ve snu. Teď si zrovna nevzpomínám, jak to ... nazvala paní Tomášová, ale pojem není to podstatné, naopak konkrétní pojem může vyvolávat falešné představy, záchytný bod pro ego a ne uvědomění. Proto jsou někdy výstižnější tři tečky než konkrétní pojem.

Sny....ani nevím, jestli jsem se někdy ve snu rozčílila...
Většinou jsem ve snu klidná, někdy se s údivem divím, kde jsem se to zase ocitla, s kým jsem se to setkala......
....maximálně někdy vyvstane jediná emoce a to radost, pohoda, když se ve snu setkám s něčím či někým přátelským, milým....

Nějaký čas, hlavně v době mých duchovních počátků, jsem si vedla deník, kam jsem si zapisovala i své sny (když se mi je podařilo si zapamatovat). Takže mám tak trochu přehled i o tom svém snovém světě...

Někdy, když se mi zdálo o mimonech, tak jsem mívala strach a v tom svém snu jsem se schovávala.... Ale jednou jsem se nakonec tomu postavila čelem...a víceméně jsem je poslala v tom svém snu do háje. A už mne víc strašit nepřišli...

[Alaja]

Tyhle mentální pocity - třeba jako radost, smutek, žárlivost, nenávist atd. - jsou podle mých zkušeností jen jedna a tatáž energie. Dá se plynule přeskakovat z jednoho pocitu na další, odlišný pocit....i vědomě, když si člověk tuto možnost uvědomí..... A také se dá z tohoto pocitového guláše vystoupit ven...a jen se na ty pocity dívat z vnějšku, měnit vědomě jeden pocit v jiný pocit, o který máme právě zájem....a nebo se na tyhle mentální pocity zcela vykašlat a v klidu spočinout mimo jejich dosah...

Tak to klobúk dolu, to si jedna z milióna, ktorá toto dokáže. Väčšina ľudí je ovládaná svojimi pocitmi a čím viac niečo chcú, tým sú silnejšie.

No, když to bylo před časem velice nutné, tak jsem si, ovšem velmi nerada, dovolila jednu či dvě nepříjemné emoce. No, obrečela jsem to, ale co se dalo dělat, po dobrém to tehdy nešlo, i kdybych se rozkrájela na kousky.