Trini píše:
Pocit "já jsem" je vypínačem mysli. Je tím co osvobozuje od připoutanosti k mysli a probouzí poznání osvícené prázdnoty Mysli, ve které je jasné, že prázdná osvícená Mysl je Bytím a to je Vědomím.
Nisargadatta:
Čas vzniká s pocitem "já jsem"; tím všechno začíná.
Začátek zkušenosti "já jsem" je narození času.
Čas vám ukazuje váš vlastní film; váš nynější život je toho jednou částí.
Přesně tak. Je to to místo, kde se rodí mysl, kde se zapíná film o tom "kdo já jsem" a je to také to místo, kde se tenhle film vypíná.
Skrz onen film mysli, skrz projekci časoprostoru se jeví, že skutečností je rozdělená existence, že vědomí každého z nás je jiné, každý prožíváme něco jiného.
Bez onoho filtru mysli v tichu srdce je jasné, že Vědomí je jen jedno jediné. Je jasné, že "Já" je jen jedno.
Proto Mahariši říká:
"Poznat své pravé Já znamená být stále blažený."Proto N. Maharadž říká:
"Mou zkušeností je, že všechno je blaženost."Je to proto, že naše pravé Já, které je vším, co existuje, je sat-čit-ánanda.
Ty tři věci jsou ve skutečnosti jedním a jsou vším, co existuje.
Celá existence je bez zkreslující iluze mysli jedním.
Skrz iluzi mysli se jeví něco takového jako nesmysl, případně něco, co je mimo nás, jako něco, k čemu je možné se teprve dopracovat. Jako něco, co může být u toho druhého jen vyčtené.
Sen mysli se žije jako realita.
Probuzením tenhle vypínač v tichu srdce ztratí svou moc. Realita je pořád osvícená a je jasné, že nikdo není mimo, protože i Ty jsi To.
A je nádherné, když se probouzí ochota poznat pravdu v tichu svého vlastního srdce,
protože to vede k poznání, že Tvou i mou podstatou je ve skutečnosti blaho vědomé existence.
Ale jen at' odděluje, něčím se začít musí. Je u ní obdobná tendence jako u Jany - tak ráda by druhé přesvědčila, že ona má pravdu. 
: