22 neplatných přesvědčení z knihy The vortex

[Lída]

no vlastne s tema vojakama to bude jeste slozitejsi, protoze tam prejimaji presvedceni ze to delaji pro dobrou vec

Řekla bych, že největší podíl na umírání druhých na Zemi mají ti, kdo jsou přesvědčení, že to, co dělají, dělají pro dobrou věc. Na příklad ti v křížových výpravách ve středověku, japonští kamikadze, muslimští teroristé v současnosti, kteří věří, že všichni nemuslimové přijdou do pekla, pokud je oni neobrátí na víru pravou, a že oni sami obětováním svého života přijdou rovnou do ráje, i ten už kolikrát zmiňovaný Hitler. Chraň nás Pámbu před těmi, kdo jsou přesvědčení o pravdivosti svého názoru a pustí se s nadšením pro dobrou věc do uskutečňování svého ideálu v zájmu ostatních, aniž by je napadlo se jich zeptat, co si o tom myslí oni.

[watta]

já jsem ráda, že si někdo "přede mnou" přál, aby se měnily poměry, také to myslím poskytuje celkově více možností.
..............................................................................................................................................

hele, a nechce tohle každej? vždyt to chtěl i Hitler se Stalinem. Přesně tato snaha o změnu poměrů je příčinou válek, pogromů apd.

tahle touha po dokonalosti je hnacím motorem všech možných negativ co ve světě jsou,
už jen ta touha mít dokonalou manželku

NEDÍVEJ SE NA TO Z POHLEDU OSOBY, ALE KOUKNI NA TU SITUACI I Z NADHLEDU, JAK TO VYPADÁ KDYŽ SE TY TOUHY SEČTOU A KAM VEDOU....

poznala jsem v životě opravdu mnoho a mnoho lidí z rozličných koutů. netvrdím, že vím, jak to na světě chodí. ale opravdu hodně jsem přesvědčená o tom, že většině lidí je to úplně jedno. je jenom málo lidí, kteří si přejí změnit svět - ale taky tím nechci říct, že právě to měnit svět je to pravé pro každého a měl by to tedy dělat a chtít každý většina lidí chce mít jenom svůj klid. je jim jedno, jestli se něco děje v afghánistánu. to, co se děje v afghánistánu, zajímá lidi v evropě jenom potud, pokud si to dění odtamtud mohou pustit ve zprávách, aby tak měli večer co dělat, aby měli o čem přemýšlet, a aby si mohli říkat, jak jsou na tom lépe. to je podle mě opravdu holý fakt o tom, jak to na světě převážně vypadá (a neříkám tím, že si myslím, že je to špatně, nebo že si na to stěžuju proboha...)

a další věc: je opravdu velký rozdíl mezi "myslet si, že chci" a "opravdu chci".
kdo chce být opravdu šťastný, je šťastný. kdo opravdu chce mít peníze, má je. kdo chce být opravdu spokojený, je spokojený. ne sice hned, to neříkám. ale je. už to tu padlo milionkrát, spousta lidí si myslí, že něco chce, a přitom chtějí něco jiného. každou vteřinou svého dýchání a "nevědomého" bytí totiž dávají jasně najevo to, co chtějí. a to je velmi často v příkrém rozporu s tím, o čem jsou přesvědčeni, že to chtějí.

lidé, o kterých píšeš ty, ti všichni, kteří by měli něco takového chtít, nic takového jako změna nechtějí. chtějí jen, aby si o tom mohli povídat.

hitler a stalin - opět rozpor mezi tím "co si ostatní myslí, že chci", co dávám najevo, že chci, a co chci ve skutečnosti. nemyslím si, že by to bylo tak složité, aby bylo zapotřebí to pořád dokolečka opakovat. je to přeci jasné jako facka. motivace obou jmenovaných pánů hitlera a stalina jsou z ranku typu "chci, aby to na světě fungovalo podle mě" - tedy přesně z toho ranku, který není skutečným "chci" a nemá šanci na to opravdu se realizovat.

a o jaké dokonalosti to tady pořád mluvíš, to tedy opravdu vůbec nechápu. já vůbec nechci dokonalý svět, nevím, co to je, a vůbec nechápu, proč to pořád považuješ za tak důležité - co to je ta dokonalost, podle tebe? tomu opravdu nerozumím.

jak jsem již říkala - a poxté to ani pro tebe, petřevostále , opakovat nebudu, já chci prostě jen další možnost světa. jestli se ti nelíbí, nikdy tě nebudu, ani nikoho jiného, nutit, aby ses na mé představě podílel, či ji sdílel. ale stejně tak jako já tobě dopřeju ráda jakoukoliv tvoji, chci i já mít prostor pro realizaci té mé. a ta je teď taková, jako jsem psala výše. tedy svět bez zbytečných válek, utrpení, týraných dětí atd. k realizaci takového světa nepotřebuji souhlas nikoho druhého, i když je evidentní, že by se stejně málokdo přidal, i kdybych chtěla (což souvisí s tím afghánistánem v televizi, mj.) ale budiž - to je přece jedno. ten prostor pro to tvořím, a to i když se ti to, petřevostále nelíbí. už na začátku jsem psala, že to je sobecké přání. a je. tohle přání ani jeho případná realizaci ale nikdy nikomu nemůže ublížit. existence světa podle mých představ není důvodem k neexistenci jakéhokoliv jiného světa, dle představ nějakých násilníků apodobně. (na rozdíl od násilného vojáka nepotřebuji k realizaci světa dle mého žádnou oběť). světů mohou jich být miliony. co je, myslím, nové, a o čem celou dobu píšu je to, že chci, aby tyto světy nebyly vzájemně kontaminovány. proto jsem taky psala, že se mi zatím docela pozdává představa nové zeměkoule. já nechci brát hravým válečníkům jejich kravé choutky, ale nechci je už, definitivně, sdílet. proč bych měla mít ve vesmíru méně práva než oni?

[watta]

no vlastne s tema vojakama to bude jeste slozitejsi, protoze tam prejimaji presvedceni ze to delaji pro dobrou vec

Řekla bych, že největší podíl na umírání druhých na Zemi mají ti, kdo jsou přesvědčení, že to, co dělají, dělají pro dobrou věc. Na příklad ti v křížových výpravách ve středověku, japonští kamikadze, muslimští teroristé v současnosti, kteří věří, že všichni nemuslimové přijdou do pekla, pokud je oni neobrátí na víru pravou, a že oni sami obětováním svého života přijdou rovnou do ráje, i ten už kolikrát zmiňovaný Hitler. Chraň nás Pámbu před těmi, kdo jsou přesvědčení o pravdivosti svého názoru a pustí se s nadšením pro dobrou věc do uskutečňování svého ideálu v zájmu ostatních, aniž by je napadlo se jich zeptat, co si o tom myslí oni.

naprostou souhlasím. ale upřímně si myslím, že tohle je snad opravdu svět minulosti...

[watta]

petře, je asi těžké pochopit, že někdo může být šťastný, když ... třeba plní příkazy na vojně. přísahám bohu, že jsou lidé, kteří jsou šťastní, když tohle dělají a je jim úplně jedno, jestli při tom někoho zabíjejí nebo ne. a tak dále. je to těžké si to představit, protože do takového způsobu uvažování se nedokážeš vžít. ale takhle vypadá jejich štěstí - svět jako jedna veliká válka
.....................................................................................................
NO A TY BYS NEBYLA ŠTASTNÁ, KDYBY JSI BOJOVALA

ZA CELOSVĚTOVÝ MÍR?

ZA LÁSKU K VLASTI?

ZA SKVĚLOU A ZÁŘNOU BUDOUCNOST SVÝCH DĚTÍ?

ZA LEPŠÍ SVĚT?



ZA TVÉHO BOHA?




((JÁ CHUDÁK TADY MŮŽU BOJOVAT LEDA TAK ZA SVÝ VLASTNÍ NÁZORY, O KTERÝCH VÍM, ŽE STOJEJ ZA PRD, ALE KDYCH MOHL BOJOVAT TŘEBA ZA PRAVDU BOŽÍ, TO BY BYLO JINÝ KAFE, A KDYBY NÁS BYLO HODNĚ TAKOVEJCH A KDYBY JSME VYHRÁLI, TO BY BYLA PARÁDA, NAVÍC BYCH KAŽDÉMU NEPŘÍTELI ZÁZRAČNĚ POMOHL, NEBOT BYCH JEJ OSVODIL OD JEHO BLUDU A ON BY TAK KLIDNĚ MOHL SPOČINOUT V PRAVDĚ POD DRNEM...))

wow, tak teď mě trochu zamrazilo - snad jsi tohle nemyslel vážně? teda ani by mě to nenapadlo, ale ty díky pod tvým příspěvkem mě trochu zarážejí... byl to vtip, ne?

bojovat za cokoli a být z toho šťastný, to si snad nemůže myslet nikdo, tak fakt jen doufám, žes to třeba náhodou nemyslel vážně

už ty vtipy asi moc nestíhám

[Lída]

motivace obou jmenovaných pánů hitlera a stalina jsou z ranku typu "chci, aby to na světě fungovalo podle mě" - tedy přesně z toho ranku, který není skutečným "chci" a nemá šanci na to opravdu se realizovat.

Tohle vnímám jinak: motivace zahojit se na druhých tím, že je přiměju, aby jednali, jak chci já, je strašlivě silná. Je to bytostná potřeba kompenzovat si všechno, co si člověk musel do té doby nechat líbit, protože byl bezbranný nebo slabší.

Bojovat za to, co je pro mě důležité, a být šťastný, když se to daří - žádný vtip, to je bohužel jediná cesta ke spokojenosti pro velkou většinu lidí; neznají jiný druh štěstí než mít úspěch v takovém zápolení za pravdu, za to, jak to má podle nich být. Stačí nahlídnout třeba do manželských poraden

[Petr]

...ty díky pod tvým příspěvkem mě trochu zarážejí... byl to vtip, ne?

no moje podekovani bylo za dobry vtip s nahledem

[watta]

spíš než nabýt - otevřít se mu

[vostalpetr]

proto jsem taky psala, že se mi zatím docela pozdává představa nové zeměkoule. já nechci brát hravým válečníkům jejich kravé choutky, ale nechci je už, definitivně, sdílet. proč bych měla mít ve vesmíru méně práva než oni?
.......................................................................................................................................................................

vítej mezi náma anarchistama, kteří chtějí aby každý měl svět podle svého....

[vostalpetr]

bojovat za cokoli a být z toho šťastný, to si snad nemůže myslet nikdo, tak fakt jen doufám, žes to třeba náhodou nemyslel vážně
............................................................................................................................................
no já myslím, že všichni co kdy bojovali, tak vždycky bojovali za něco a byli štastní

o mě ani tak nejde, já jsem nejštastnější na svým gauči a bojovat za něco mi přijde zbytečně namahavý,
i když je fakt, že občas musím i o ten svůj gauč bojovat s naším psem,
ale je to malej mopslák, takže jej stačí mírně nakopnout a on maže na svůj malej psí gaučík....

život je prostě boj (a jednota protikladů)

[watta]

proto jsem taky psala, že se mi zatím docela pozdává představa nové zeměkoule. já nechci brát hravým válečníkům jejich kravé choutky, ale nechci je už, definitivně, sdílet. proč bych měla mít ve vesmíru méně práva než oni?
.......................................................................................................................................................................

vítej mezi náma anarchistama, kteří chtějí aby každý měl svět podle svého....

hehe anarchisti chtějí anarchii, nikoli "aby každý měl svět podle svého" nýbrž anarchii všem
pro mě anarchisti byli vždycky takoví ti lidé, kteří házeli šutry do vitríny mcdonalda, sepisovali při vzrušených intelektuálních debatách plamenná prohlášení do a-kontra, dbali relativně málo o svoji osobní hygienu a nepřekročili dosud 22. rok svého života taky se mi líbili, když mi bylo osmnáct ale myslím, že opravdu nechtěli a nechtějí, aby si například majitelé mcdonaldu žili podle svého

[watta]

bojovat za cokoli a být z toho šťastný, to si snad nemůže myslet nikdo, tak fakt jen doufám, žes to třeba náhodou nemyslel vážně
............................................................................................................................................
no já myslím, že všichni co kdy bojovali, tak vždycky bojovali za něco a byli štastní

o mě ani tak nejde, já jsem nejštastnější na svým gauči a bojovat za něco mi přijde zbytečně namahavý,
i když je fakt, že občas musím i o ten svůj gauč bojovat s naším psem,
ale je to malej mopslák, takže jej stačí mírně nakopnout a on maže na svůj malej psí gaučík....

život je prostě boj (a jednota protikladů)

můj tedy naštěstí ne.

k tomuhle mě napadají hned dvě scény z krále artuše: jedna, kdy artuš vysvětluje lancelotovi, že chce mír, a že musí dobojovat jen poslední bitvu (tak splní svoje úkoly a můžou se všichni vrátit, odkud přišli, podle smlouvy, co mají) a lancelot mu na to říká, že "bojuje za svět, který nikdy nebude existovat" (tedy svět plný míru). a v další scéně, kdy už je všechno jinak, zase artuš říká tomu veliteli saské armády, proti kterému pak stojí chvíli vlastně úplně sám: "bojuji za něco, čemu nikdy ani ty ani Řím nebude rozumět" tam je docela hezký ten kontrast, kdy jeho nejlepší přítel lancelot ho celou dobu nabádá k tomu, aby se vykašlal na "cizí" zájmy, tedy zájmy britů proti sasům, a naopak guinevra ho celou dobu přemlouvá, aby za ně bojoval, když je z jejich krve, že přece něco musí cítit. stojí uprostřed toho se svým úplně jiným přáním - jít úplně pryč ale nakonec se pro jedno z toho rozhodne, protože je to bližší tomu, co chce. ne každá bitva, ne každý boj musí být nutně bojem za to, za co se opravdu zdá, ale jenom když si člověk uvědomuje, co opravdu dělá (tedy i co si opravdu přeje), může to uskutečnit.

[Monika]

"budu ráda, když se budou držet dále ode mě,i oni mnohem lépe cítit ve společnosti těch, kteří toho také nejsou schopni, zatímco naopak ve společnosti těch, kteří mají své problémy vyřešeny, se budou cítit stejně špatně jako naopak vyrovnaní jedinci v jejich společnosti."

Tohle nemohu potvrdit … velmi mi pomohlo a naopak pomáhá, když jsem právě v přítomnosti lidí, které mají své problémy vyřešeny, zvláště pokud prošli něčím podobným čím procházím sama – je to neuvěřitelně INSPIRUJÍCÍ … pokud jsem v přítomnosti lidí co trpí stejnými potížemi a nevědí kudy kam, tak se to všeobecně zhoršuje …

"jestli nic takového ze svého života neznáš, tak máš štěstí, nebo jsi vždycky uměla říkat ne - což je velká výhoda neznala jsi nikdy nikoho, kdo ti dnem nocí elefonoval dvouhodinové hovory, někoho, kdo si vždycky na všechno stěžoval, kdykoli ses s ním sešla, někoho, kdo dštil negativitou na všechny lidi kolem? někoho, kdo někomu před tebou ublížil, protože "si nedokázal pomoci"? nebo jsi takové lidi znala a ráda jsi v tom setrvávala? to se na mě nezlob, to se mi opravdu nezdá... já se vůbec nestydím za to, že se s takovýma lidma setkávat prostě nechci, naopak, doporučuji to každému, kdo takovým říká "ano", protože je tak vychovaný nebo si myslí, že je to slušnost."

Situace co popisuješ znám velmi dobře, dlouho jsem nebyla schopná říkat ne a vlekla jsem cizí obtíže sdílením a vydáváním se – doslova vydáváním, až mne to dovedlo k tzv. vnitřnímu vyhoření a také k fyzickým obtížím (konkrétně k poruchám srdečního rytmu) … no a byla to velmi účinná forma k doklapnutí, že tudy cesta nevede … byl to jeden z klíčových momentů k nasměrování pozornosti k sobě samotné a také k postihování neuvědomovaných tendenčních zapletenin … hodně mi to objasnilo i objasňuje mechanismy, principy a zákonitosti funcí lidské mysli včetně psychiky … a čemu takto porozumím a přímo pochopím, to jsem schopná postihovat i u druhých lidí včetně neuvědomovaných příčin … takže zde není potřeba se lidí co se potácejí či jsou přímo zaseknuti v problémech vyhýbat. Vsadím se, že z těch co zde píší na inspiruj má dost lidí zkušenosti s tím, že se k nim obrací lidé co mají problém, či prožívají nějakou bolest, mohou to být i lidé co potkáváme na ulici … čím více jsme sami v souladu se sebou, jsme v klidu, pohodě, ono to tak nějak vyzařuje a zharmonizovává vše s čím jsme ve styku … uvolňuje to, je to léčivé samo o sobě, bez nutnosti osobní účasti … nijak to nevyčerpává, ani to nevysává, nebere energii ...

víš watto mně pomohli a pomáhají konkrétní lidé - jsou živou inspirací … jsem ráda, že se ode mne nedrželi dál, když jsem se doslova topila v problémech jsem ráda, když je skrze mne pomoženo někomu jinému … a když někomu ublížím nebo nějak se ho dotkne něco z toho co řeknu nebo udělám, i to se stává, přesto, že takový záměr nemám … nu i to je zkušeností pro mne i pro něho … a když jsem u toho, že někdo někomu ubližuje, no tak udělám samozřejmě vše co je v mých silách, abych tomu zabránila … pokud ale někdo příjde s tím a je tomu otevřen, co má například dělat s agresivitou, tak ho nepošlu do háje, že s ním nechci mít nic společného. Když ale tomu otevřen není a chce si jen stěžovat, tak mu s klidem řeknu, že taková komunikace nemá smysl.

Ono je to individuální … Chci tímto vyjádřit také to, že pokud se vyhýbám nějaké situaci, tak je jasné, že ve mně vzbuzuje obavu … a vlastně to přitahuju ke konfrontaci ... nevyhýbám se a ani nevyhledávám – s důvěrou ve Zdroj

[Monika]

"Chraň nás Pámbu před těmi, kdo jsou přesvědčení o pravdivosti svého názoru a pustí se s nadšením pro dobrou věc do uskutečňování svého ideálu v zájmu ostatních, aniž by je napadlo se jich zeptat, co si o tom myslí oni."

a ... chraň mne Pán Bůh před předsvědčením o pravdivosti mého názoru a pouštění se s nadšením pro dobrou věco do uskutečňování svého iduálu v zájmu ostatních, aniž by mne napadlo zeptat se jich, co si o tom myslí oni"

[Lída]

Situace co popisuješ znám velmi dobře, dlouho jsem nebyla schopná říkat ne a vlekla jsem cizí obtíže sdílením a vydáváním se – doslova vydáváním, až mne to dovedlo k tzv. vnitřnímu vyhoření a také k fyzickým obtížím (konkrétně k poruchám srdečního rytmu) … no a byla to velmi účinná forma k doklapnutí, že tudy cesta nevede … byl to jeden z klíčových momentů k nasměrování pozornosti k sobě samotné a také k postihování neuvědomovaných tendenčních zapletenin … hodně mi to objasnilo i objasňuje mechanismy, principy a zákonitosti funcí lidské mysli včetně psychiky … a čemu takto porozumím a přímo pochopím, to jsem schopná postihovat i u druhých lidí včetně neuvědomovaných příčin … takže zde není potřeba se lidí co se potácejí či jsou přímo zaseknuti v problémech vyhýbat. Vsadím se, že z těch co zde píší na inspiruj má dost lidí zkušenosti s tím, že se k nim obrací lidé co mají problém, či prožívají nějakou bolest, mohou to být i lidé co potkáváme na ulici … čím více jsme sami v souladu se sebou, jsme v klidu, pohodě, ono to tak nějak vyzařuje a zharmonizovává vše s čím jsme ve styku … uvolňuje to, je to léčivé samo o sobě, bez nutnosti osobní účasti … nijak to nevyčerpává, ani to nevysává, nebere energii ...

víš watto mně pomohli a pomáhají konkrétní lidé - jsou živou inspirací … jsem ráda, že se ode mne nedrželi dál, když jsem se doslova topila v problémech jsem ráda, když je skrze mne pomoženo někomu jinému … a když někomu ublížím nebo nějak se ho dotkne něco z toho co řeknu nebo udělám, i to se stává, přesto, že takový záměr nemám … nu i to je zkušeností pro mne i pro něho … a když jsem u toho, že někdo někomu ubližuje, no tak udělám samozřejmě vše co je v mých silách, abych tomu zabránila … pokud ale někdo příjde s tím a je tomu otevřen, co má například dělat s agresivitou, tak ho nepošlu do háje, že s ním nechci mít nic společného. Když ale tomu otevřen není a chce si jen stěžovat, tak mu s klidem řeknu, že taková komunikace nemá smysl.

Ono je to individuální … Chci tímto vyjádřit také to, že pokud se vyhýbám nějaké situaci, tak je jasné, že ve mně vzbuzuje obavu … a vlastně to přitahuju ke konfrontaci ... nevyhýbám se a ani nevyhledávám – s důvěrou ve Zdroj :-)

Přesné, Moniko, napsala jsi to i za mě

[Petr]

"Chraň nás Pámbu před těmi, kdo jsou přesvědčení o pravdivosti svého názoru a pustí se s nadšením pro dobrou věc do uskutečňování svého ideálu v zájmu ostatních, aniž by je napadlo se jich zeptat, co si o tom myslí oni."

a ... chraň mne Pán Bůh před předsvědčením o pravdivosti mého názoru a pouštění se s nadšením pro dobrou věco do uskutečňování svého iduálu v zájmu ostatních, aniž by mne napadlo zeptat se jich, co si o tom myslí oni"

za sebe bych to rekl asi takto:
Doprej mi Boze presvedceni o pravdivosti meho nazoru, abych se mohl pustil s nadsenim do uskutecnovani sveho idealu, ale chran me od toho, abych o jeho spravnosti presvedcoval nekoho proti jeho vuli, nebo pripadne, ho na kohokoliv aplikoval proti jeho vuli .

[Monika]

ještě něco k té pomoci ...

bez pomoci - konkrétní od konkrétních lidí, bychom nepřežili ani batolecí věk ... celý Vesmír nás navádí k přímému poznání vzájemnosti - učí nás přijímat abychom byli schopní dávát ... od malička ... nejsme tu oddělené ostrovy co si tak izolovaně a nezávisle plavou v moři ... vše souvisí se vším

protože se mnozí zamotali, tak jsou tu zase ti co jim napomáhají rozmotávat ... ti co to maj rozmotaní jsou tu živou inspirací jak na to různými způsoby pro ty co se k nim obracejí ... činí tak ze soucítění, vědí jaké to je plácat se v potížích ... nemlčí si pro sebe, pomáhají svojí přítomností, mnohdy i konkrétní radou šitou na míru, někdy i konkrétní přímou pomocí, chodí za nimi lidé co mají problémy a k některým těm problémům patří i závislost na pomoci ... závislost na autoritách, závislost na dotování se energií skrze druhé, ... je to tak a někdy trvá dlouho, než se tohle uvědomí ... mám kamaráda, je to bývalý voják (veterán z Kosova i Íráku) trpí velkými obtížemi, občas to na něj přijde a volá přátelům a pláče ... někdy volá i mně nebo mého muže ... trvá to několik let ... vždycky když zavolá nejdříve se zeptá - jak se máme, co dcera a tak a pak se zeptáme my jak se má on. a víme, že volá, protože potřebuje s někým pobýt, někomu to říct, jak mu je blbě a jak se mu vrací všechny stíny z války ... známe ho už dlouho a bereme ho takového jaký je a když zavolá tak ho necháme mluvit ... jen mu nasloucháme a ono a na tom jsme se shodli s mužem a dalšími se stane, že při tom naslouchání najednou přichází hluboký klid a mír a ten kluk někdy hodně pláče a pak se postupně uklidní ... a ty intervaly kdy to na něj přijde se prodlužují a prodlužují, je toho v něm hodně a žádný terapie ani léky mu moc nepomohly ... jakoby tam uvízl, tak to jde z něho asi tak postupně ven, jako se z papiňáku vypouští pára ... aby nevybuchl ... někde jsem našla ukázku Abrahama jak hovoří s válečným veteránem - velmi přesně a konkrétně ... je vidět hluboký vhled a pochopení z toho jak s tím mužem jedná ...

ovšem je jasné, že je velký rozdíl když někdo neustále naladěn na vlnu kritiky a jak je všechno hrozné a děsné a všichni a všechno stojí za hov ... a tím na všechny strany zaplavuje a zaplavuje a háže doslova kýbly špíny kolem sebe bez sebemenší snahy o prolomení ledů - v psychiatrii se tomu říká psychopatické jednání - takoví lidé se chovají jako parazité a podporovat je v tomto je službou medvědí ... a lidmi co prožili těžká traumata, která zůstala nezpracovaná a tím jsou zakódovaná i v centrální nervové soustavě a dokud to všechno neprobublá a nevyplave na pravdu boží, tak při sebemenší příležitosti se stávají spouštěčem nezvladatelných reakcí vyvolávajících zdánlivě bezpříčinný smutek, depresi, agresi ...

takže on to sice za nás nikdo neudělá, ani nás nikdo nespasí, nicméně jsou tu záležitosti jako PODPORA a INSPIRACE jako živý příklad že to jde

[Petr]

no jeste jsem chtel doplnit, ze tam bylo i jedno platny presvedceni, ktery jsi napsal nekde ty, nekde tak v pulce diskuze

No jinak, jaka je tedy vase odpoved na to, jak poznat platne presvedceni od neplatneho, pokud ma tato realita, schopnost potvrdit jakekoliv presvedceni, coz musim pripustit, ze to vypada, ze ma .
V jakem ramci tedy pise Abraham o neplatnych presvedcenich? Pravdepodobne tedy jen z ramce sveho, ramce Zdroje ...tj. ramce nasich vnitrnich ja.

[vostalpetr]

V jakem ramci tedy pise Abraham o neplatnych presvedcenich? Pravdepodobne tedy jen z ramce sveho, ramce Zdroje ...tj. ramce nasich vnitrnich ja.
.....................................................................................................................................................................

no to bude asi ten správný posun od individuální náhledu k náhledu z pozice Zdroje
(ale já už to neprozkoumám, protože už balíma za chvíli frčím do prahy atd)

[Petr]

jj radne si o tam uzij

[Jana]

O platnosti přesvědčení se dá pochybovat, ale sdělení ředitele školy jsou vždy platná.