Můžete si vždy vybrat

[Eva Nada]

Pokud jsi udělal všechno, co se dalo podle tvého nejlepšího vědomí a svědomí, není třeba dál o tom špekulovat...

Upřímnou soustrast. Vím, jaké to je ztratit rodiče...., či velmi blízkého člověka...

Když už jsme u toho odchodu...

Nevím proč, a docela bych byla ráda za vaši zpětnou vazbu, pokud jste znali Alaju, Áju.
Já nevím proč, už je to to dost dlouho, co odešla na druhý břeh, v září to budou 2 roky a já ji tady, u sebe, kolem sebe, tady na těch stránkách pořád živě vnímám.
Nevím, jestli to tak někdo taky pociťujete.
Což by znamenalo, že je tady s námi pořád....

Přitom lidé a docela mě blízcí lidé, kteří odešli později a byli mi taky hodně blízcí, ty už tady tak citelně nevnímám, ale Alaju docela dost, až bych řekla fyzicky...

Je to zvláštní, byly jste si blízké? Jakým způsobem máš ten pocit?

Ano, byli jsme si blízké, i když jsme se nikdy osobně nesetkaly. Jen tady přes diskuze. Měla to trochu jinak položené, zajímaly ji jiné věci než mne, tím měla i jiné zkušenosti, jiný slovník, oslovovoali ji jiní autoři (např. Minařík, myslím že i Vacek?, kteří mi nic neříkají, dovedla být docela hodně svá, taková specificky svá. Na diskuzích jsme se setkávaly skoro stejně dlouho, jako s Miroslavem, vostálem, Trini (jmenuji jen ty, co tu jsou). Jistou dobu i Pedrito, než se na dlouhou dobu odmlčel...
Její odchod mne tak emocionálně nezasáhl, když odešla, i když samozřejmě ano, ale odchod jiných mě blízkých lidí se mnou docela dost emocionálně zasáhl. Vím, že jsou tady všichni, nemůže být jinak, ale Alaju tady vnímám jak jsem psala až skoro fyzicky. I když ji nevidím, neslyším, nic nepíše, je zkrátka tady v té naší sféře pořád a to říkám, kdo ví, proč, co chce ještě sdělit, nebo předat....? a že to - hlavně pro její spočinutí - není zas až tak dobře, tady tak dlouho pobývat...

Tak mě zajímá, jestli to vnímá někdo stejně nebo jenom já...

[Jářek]

Byla to velká malířka a vůbec na to nedbala, viděl jsem pár jejích obrazů - pláten... a žasl jsem, ... a ona jako by nic.

[Eva Nada]

Hmm a je to ta samá síla, která se uvolňuje cca.15 minut po smrti těla.Červená odspodu od matky, bílá pak seshora od otce.
Jak to mám asi vědět?

Možná o i není třeba nic vědět, než že je. Že existuje jakási energie = síla, v každé živé bytosti, která nějak v těle působí, podle stupně uvědomění bytosti a docela bych řekla, že s tou smrtí to má taky nějakou spojitost, jak se říká, že při odchodu duše z těla nějaká síla, energie vystřelí (asi nejlépe) hlavou ven.
To mám samozřejmě vyčtené, ale smysl by mi to dávalo....

Vědět, něvědět... Cítíš to, tak je ti nějaké vědění či nevědění už jak ti ptáci v povětří.

Vůbec přece nejde o to, jak to kdy a kde bylo někým nazváno, a co se kolem toho vyšpekulovalo, ale jak to cítíš ty,
jak v tom hoříš, jak se tomu ohni dáváš... To je to, co si po jeho žáru a úpalu na své kůži, můžeš vybrat. S názvem i beze jména...

Já to nějak hlavně neřeším.... jsem, jaká jsem, dosti impulsivní, vášnivá (svým způsobem), už mi lásko není dvacet let, ale přes 60 a nemám pocit, a hlavně ani nechci si něco vybírat. Proč bych to dělala?
Nechávám to plynout..., podle mě, když máš možnost si něco vybírat, vybrat, (např. hodně lidí furt s těma meditacemi a jinýma kravinami, sorry, Trini , nežiješ tím, čím skutečně jsi. Medituješ proč? Protože se to doporučuje?
Chodíš se modlit do kostela, proč? Protože tě k tomu vedla tvá rodina a ty bys pokud bys tam dál nechodil, cítil jakousi vinu?
A takových věcí by se dalo najít.
Nejíš maso, že to kdosi doporučuje, že tím, že jíš maso, ubližuješ zvířatům a podílíš se na jejich utrpení? Atd. Atd.

Ne. Takto já nemůžu. To prostě musí vše vycházet z tvého nitra.

Dlouho, skoro celý život jsem byla např.. masožravec, Až asi poslední dva roky ho prostě nemůžu jíst, ani salámy, jen při té představě se mi dělá fyzicky zle. Prostě je to tak, tak ho nevyhedávám a je to.

Toto je o přirozenosti tvého žití. Opravdovosti.

A tak je to dobře, tak to má být (Říkám já, i když nejsem Bůh)

[Eva Nada]

Byla to velká malířka a vůbec na to nedbala, viděl jsem pár jejích obrazů - pláten... a žasl jsem, ... a ona jako by nic.

A velká kafařka, kuřačka a milovnice koček

[Jářek]

Já to nějak hlavně neřeším.... jsem, jaká jsem, dosti impulsivní, vášnivá (svým způsobem), už mi lásko není dvacet let, ale přes 60 a nemám pocit, a hlavně ani nechci si něco vybírat. Proč bych to dělala?
Nechávám to plynout..., podle mě, když máš možnost si něco vybírat, vybrat, (např. hodně lidí furt s těma meditacemi a jinýma kravinami, sorry, Trini , nežiješ tím, čím skutečně jsi. Medituješ proč? Protože se to doporučuje?
Chodíš se modlit do kostela, proč? Protože tě k tomu vedla tvá rodina a ty bys pokud bys tam dál nechodil, cítil jakousi vinu?
A takových věcí by se dalo najít.
Nejíš maso, že to kdosi doporučuje, že tím, že jíš maso, ubližuješ zvířatům a podílíš se na jejich utrpení? Atd. Atd.

Ne. Takto já nemůžu. To prostě musí vše vycházet z tvého nitra.

Dlouho, skoro celý život jsem byla např.. masožravec, Až asi poslední dva roky ho prostě nemůžu jíst, ani salámy, jen při té představě se mi dělá fyzicky zle. Prostě je to tak, tak ho nevyhedávám a je to.

Toto je o přirozenosti tvého žití. Opravdovosti.

A tak je to dobře, tak to má být (Říkám já, i když nejsem Bůh)

Proč by to kdo řešil, když ho to řeší vnitřním plamenem?
Co pak potřebuje z "venčí"? Leda tomu utýct.
To je právě ta smutná sranda (tragikomedie), že to vidí v textech moudrých... co jej nabádaj, "jdi dovnitř a tam to najdi, spočiň"... A jak to i může skončit.. Viděli jsme.

[armin]

Tak mě zajímá, jestli to vnímá někdo stejně nebo jenom já...

Vnímám to podobně.

[Jářek]

Jde jen o to, jestli to někoho zajímá. Pak ti, co to zajímalo, a zažehlo to v nich, mu mohou podat ruku. Jako třeba ten, kdo ji podal jemu. Se v tom vyznat. A když to nepotřebuje, tak to nepotřebuje...
Od čeho tu jsme? Jeden pro druhého.
Ne jen pro sebe.

[Jářek]

Ne. Takto já nemůžu. To prostě musí vše vycházet z tvého nitra.

Dlouho, skoro celý život jsem byla např.. masožravec, Až asi poslední dva roky ho prostě nemůžu jíst, ani salámy, jen při té představě se mi dělá fyzicky zle. Prostě je to tak, tak ho nevyhedávám a je to.

Toto je o přirozenosti tvého žití. Opravdovosti.

No tak se to změnilo no. Hulila jsi jak fabrika, masožrala, a přešlo tě to. A co jako?
Mě bavily v dětství žolíky a kanasta, a nějak už mě to přešlo. Teď mě třeba baví porazit neporazitelnost loterie.

[Jářek]

To nemá s "ani to, ani to" nic dělat - to je ani nic, a ani to ani.... Spočinul v tom někdy někdo?
Zajímalo by mě, jaký má kdo k tomu zpětně postřehy.

[Jářek]

Ta jemná energie, kterou můžeme občas vnímat, je podle mě něco jako jemnohmotné prostředí. je to reálné stejně jako pevný svět, jen to prostě někteří nevnímají. Já to vnímala jen párkrát v životě. A pak je tu ta zmiňovaná kundalini. Měla jsem možnost vnímat ji dvakrát, jestli to vůbec byla ona. Poprvé při jedné těžké chvíli, když jsem se odevzdala s tím, že tu všechno nechám a zamířím do blázince. Vstoupila přes čelo jemňmoučká energie a proletěla mnou až do konečků prstů na rukou a nohou. Jak jsem ležela na posteli, měla jsem pocit, že se mi celé tělo nadzdvihlo. A podruhé to bylo, když jsem už nevěděla, co mám dělat, když mě něco noc co noc děsilo. Už jsem z toho byla tak vyčerpaná, že jsem se odevzdala, ať se děje co se dít má. V tu chvíli odspodu vylítla nahoru, úplně proletěla a tři dny mi vibrovalo pak celé tělo blažeností, jen tam kde mám problémy se zádama mě to trochu jakoby pálilo. Stačilo otočit pozornost do sebe a nabývalo to na intenzitě. Vnímala jsem všechny lidi v sobě. Už jsem to pak nemohla vydržet, protože se nedalo na nic vně soustředit a já normálně chodila do práce a zase to odeznělo.

I tak se může projevit. U mě to bylo jinak, už na základce, ptal jsem se na ty hluboké otázky, kdo jsem, proč, a jak... A cítil sílu umrtvující mé pochybnosti, neb jsem je nechtěl, chtěl jsem čistou pravdu, bez ní se mi nechtělo žít... A to je nejspíš to, co jí probudí - že bytost tak touží po Pravdě, že za to dá život... Jinak o duchovnu fakt nic nevím, jen toto. Co jsem se následně dozvěděl, je jen šat. Ale koupu se nahý. V šatech (znalostech) to není ono...

[honzam]

Jde jen o to, jestli to někoho zajímá. Pak ti, co to zajímalo, a zažehlo to v nich, mu mohou podat ruku. Jako třeba ten, kdo ji podal jemu. Se v tom vyznat. A když to nepotřebuje, tak to nepotřebuje...
Od čeho tu jsme? Jeden pro druhého.
Ne jen pro sebe.

To nemá s "ani to, ani to" nic dělat - to je ani nic, a ani to ani.... Spočinul v tom někdy někdo?
Zajímalo by mě, jaký má kdo k tomu zpětně postřehy.

V čem? Spočinul jsem v tom, že jsem lvím bohem zvířat a lidí na této planetě. Jiného na tomto světě nevnímám než sám sebe a ostatní jsou moje děti. Mám nádherné okřídlené tělo, ve které září mé vlastní božství. Je to opojné. Představuji si, že se takhle nějak asi cítil Ježíš.

[honzam]

Důvodem je, že jsem včera uložil do hrobu mámu.
Udělal jsem všechno co si přála a všechno co jsem věděl že udělat musím.Držel jsem jí za ruku a všechno co jí trápilo jsem uvedl na pravou míru.
Cítila se u mě v bezpečí.
Takže rekapituluju.

Upřímnou soustrast.

[honzam]

Když už jsme u toho odchodu...

Nevím proč, a docela bych byla ráda za vaši zpětnou vazbu, pokud jste znali Alaju, Áju.
Já nevím proč, už je to to dost dlouho, co odešla na druhý břeh, v září to budou 2 roky a já ji tady, u sebe, kolem sebe, tady na těch stránkách pořád živě vnímám.
Nevím, jestli to tak někdo taky pociťujete.
Což by znamenalo, že je tady s námi pořád....

Přitom lidé a docela mě blízcí lidé, kteří odešli později a byli mi taky hodně blízcí, ty už tady tak citelně nevnímám, ale Alaju docela dost, až bych řekla fyzicky...

Jj. Myslím, že je v tom nějaká kočičina.

[armin]

V čem? Spočinul jsem v tom, že jsem lvím bohem zvířat a lidí na této planetě. Jiného na tomto světě nevnímám než sám sebe a ostatní jsou moje děti. Mám nádherné okřídlené tělo, ve které září mé vlastní božství. Je to opojné. Představuji si, že se takhle nějak asi cítil Ježíš.

Když se člověk hodně sjednotí, může spočinou v lecčems. V jakékoliv představě - přímo jaksi tělesně. Jak jsi dříve popisoval, že vše je (jedno) tělo.

[honzam]

Když se člověk hodně sjednotí, může spočinou v lecčems. V jakékoliv představě - přímo jaksi tělesně. Jak jsi dříve popisoval, že vše je (jedno) tělo.

Všechno je tělo. Každá forma je tělem a v těle. Bez těla a jeho smyslů a myšlení by nebyla.

[armin]

Když se člověk hodně sjednotí, může spočinou v lecčems. V jakékoliv představě - přímo jaksi tělesně. Jak jsi dříve popisoval, že vše je (jedno) tělo.

Všechno je tělo. Každá forma je tělem a v těle. Bez těla a jeho smyslů a myšlení by nebyla.

A tak představa se stane tělem.

[honzam]

Všechny představy jsou také tělem. Vědomí je koncept. Všechno tělo.

[honzam]

Přirozeně to mám po uskutečnění té druhé cesty naruby. Vědomí i Bůh jsou teď pro mě představy a buddhismus materialistickou filozofií jako komunismus.

[Jářek]

Jde jen o to, jestli to někoho zajímá. Pak ti, co to zajímalo, a zažehlo to v nich, mu mohou podat ruku. Jako třeba ten, kdo ji podal jemu. Se v tom vyznat. A když to nepotřebuje, tak to nepotřebuje...
Od čeho tu jsme? Jeden pro druhého.
Ne jen pro sebe.

To nemá s "ani to, ani to" nic dělat - to je ani nic, a ani to ani.... Spočinul v tom někdy někdo?
Zajímalo by mě, jaký má kdo k tomu zpětně postřehy.

V čem? Spočinul jsem v tom, že jsem lvím bohem zvířat a lidí na této planetě. Jiného na tomto světě nevnímám než sám sebe a ostatní jsou moje děti. Mám nádherné okřídlené tělo, ve které září mé vlastní božství. Je to opojné. Představuji si, že se takhle nějak asi cítil Ježíš.

No je to "stav" mezi stavy (když to popsat). Pozoruješ všechna vnitřní hnutí, myšlenka, pocit, představa, vjem, vzpomínka, poznatek.... a takto je identifikuješ, třeba idea, jak meditovat - hle idea - a ona zmizí.. takto po chvíli z mysli zmizí všechny vnímatelné objekty (ani - ani) a pozornost už nemá, co identifikovat. Spočine...

[Jářek]

A tehdy, ten nejjemnější pocit, co vyvstane, je "já jsem" a provází ho velká radost, čistá síla, láska... ale ani to ještě není úplné, TO nezrozené, o čem se rády vedou ty hašteřivé diskuze...