Jářek píše:Jako i tu nevinnost duše.
A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?
Jářek píše:Jako i tu nevinnost duše.
honzam píše:Jářek píše:honzam píše:Jediná možná duchovní cesta a cíl je otroctví. Dvě cesty už jsou svoboda.
Ne dvě ale miliardy, kolik je lidí, tolik je cest. A jeden je Řím.
Jeden Řím je otroctví.
honzam píše:Jářek píše:Jako i tu nevinnost duše.
A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?
Jářek píše:honzam píše:Jářek píše:Jako i tu nevinnost duše.
A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?
Jo.
Jářek píše:Eva Nada píše:Jářek píše:Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.
Čoveče a to jako proč? Sis to předevzdal už v mládí.
Já vím, asi je to daleko pohodlnější být pořád nedospělé dítě, no ale já bych teda takového chlapa, ha ha ha, nechtěla ani omylem. To ať si je pořád u maminky, u prsu a dudlá si ten cecík, ne?
Fak t to nechápu.
Ty sis nikdy v trucu neřekla že nikdy nebudeš jako dospělí?
Tedy ti, co ví, kterak je vše správně?
Já žádnej cecík nedudlám, ale pořád tu pýchu dospěláctví - my víme - vidím.
Jako i tu nevinnost duše.
Hábity sebedůležitosti.
A taky s žádnou takovou nafrfněnou na vandr nepojedem. Ruku v ruce.
Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.
Ty sis nikdy v trucu neřekla že nikdy nebudeš jako dospělí?
Tedy ti, co ví, kterak je vše správně?
Já žádnej cecík nedudlám, ale pořád tu pýchu dospěláctví - my víme - vidím.
Jako i tu nevinnost duše.
Hábity sebedůležitosti.
A taky s žádnou takovou nafrfněnou na vandr nepojedem. Ruku v ruce.
Eva Nada píše:Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.Ty sis nikdy v trucu neřekla že nikdy nebudeš jako dospělí?
Tedy ti, co ví, kterak je vše správně?
Já žádnej cecík nedudlám, ale pořád tu pýchu dospěláctví - my víme - vidím.
Jako i tu nevinnost duše.
Hábity sebedůležitosti.
A taky s žádnou takovou nafrfněnou na vandr nepojedem. Ruku v ruce.
Neřekla.
Ale vnímala jsem a chtěla, abych se nikdy nechovala, v tom patologickém směru, své matce nebo otci, kteří žili, jak uměli a mě, já jako tehdy bezmocné dítě a potom ladá slečna v tom byla nucena žít. a nemohla jsem s tím nic udělat a věř mi, že to nebylo lehké.
Ale nikdy bych neřekla, že nechci být dospělá, to je podle mě úplně nezdravé smýšlení, které ve mě evokuje myšlenku, přání: chci být stále tím malým dítětem, které za nic nenese svou zodpovědnost, jen se veze. (Když si přáli mít mé potomky, pak jsem je měl atd., co jsi psal).
Dál to raději nebudu rozvádět.
Pýcha dospěláctví, to je využívání své moci vůči tzv. edospělý,m v rámci převahy. neá to nic společného s převzetím své právě dozrálé role - převzetí otěže do svých vlastních rukou, za svůj život, své chování, patnerství, otcovství. Honzam to pěkně nazval statečnost duše a odvahou duše převzít roli, která mu právě náleží.
Včera jsem náhodou zaslechla v Tv v Genu, věnovaném Hapkovi, jeho vyjádření a podle mě to byl pan testař, zpěvák, hudebník...., že by rád, aby mu ten okamžik, který právě žije , vydržel co nejdéle. Ne ve smyslu že vy padesáti sedmi chtěl, aby se žil život, který vedl ve třiceti, ale aby žil právě ten život, který žije nyní, v padesáti sedmi. To mě docela dostalo. Žil, tvořil okamžikem. A dokázal si právě ten okamžiky - okamžiky - bytostně a náležitě prožít, ať už to byla jízda na motorce, jeho celoživotní vášeň, tak náhlé vzplanutí a vzejmutí duše v tvrbě textu ahudby nové písně, ke kterémuž docházelo převážně v noci, když měl prostor pro sebevyjádření své duše .... Ničeho nikdy nelitoval, měl více žen, pžítelkyň, dětí z různých partnerství, kteří, podle jeho sov spolu všichni dobře vycházeli a tak nějak sinedovedu představit, že by řekl, že si přísahal v dětství, že bude stále dítětem.
Tvůj postoj, a to mi promiň, je postoj nedospělého jedince,který nechce - z různého důvodu - dospět, být za svůj život zodpovědný, nést ńásledky za svá rozhodnutí, i když na to má už dávno svůj věk.
A tak nikdy nezúrčí to, co měl šanci se v tomto životě naučit, pochopit a stát se moudrým kmetem
Ale nikdy bych neřekla, že nechci být dospělá, to je podle mě úplně nezdravé smýšlení, které ve mě evokuje myšlenku, přání: chci být stále tím malým dítětem, které za nic nenese svou zodpovědnost, jen se veze. (Když si přáli mít mé potomky, pak jsem je měl atd., co jsi psal).
Dál to raději nebudu rozvádět.
Jářek píše:
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/led-zeppelin/stairway-to-heaven-4065
Stairway to Heaven
...
Máš-li rušno v živém plotu,
nelekej se
Je to jen jarní úklid Královny máje
Ano, jsou dvě cesty, kterými můžeš jít,
ale nakonec
Je stále čas změnit směr tvé cesty
A to mě udivuje
V hlavě ti hučí a nezmizí to,
pokud si neuvědomíš
Že pištec tě volá, aby ses k němu přidal
Milá dívko, slyšíš vítr vát?
A věděla jsi,
že tvá cesta leží na šeptajícím větru?
A jak scházíme dolů po cestě
Naše stíny převyšují naše duše
Tam kráčí dívka, kterou všichni známe
Září bílým světlem a chce nám ukázat
Jak se stále všechno mění ve zlato
A když se zaposloucháš
Nakonec melodie k tobě doletí
Když všichni budeme držet pospolu
Tak budeme jak skála a nepohneme se
A ona si kupuje cestu do nebe
To jo ale toto jedině v originále.
Jářek píše:Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.
Jářek píše:Mě jsou některé tvé postoje taky cizí. Takže v pohodě. Nepředěláme se. Leda to můžeme pochopit, bez sliny nechuti.
Petr píše:Ještě přidám takovou malou, ale velmi mocnou nadstavbu:
Když máme volbu, zda mít pravdu a nebo být laskaví, vždy si vyberme být laskaví.
Buďme laskaví a vzdejme se naší potřeby (resp. potřeby našeho ega) mít pravdu.
Jářek píše:honzam píše:Jeden Řím je otroctví.
Svým způsobem ano, je to totalita.
Hora v údolí a k ní mnoho cest ze všech stran - úhlů v kruhu.
Rozmanitá krajina... A jedna hora. To je totalita dannosti, vykoupena různorodostí,
že si i na těch cestách může poutník představovat, jaká asi ta hora je, její opar, vrcholek.
Takže si poutník nese svou představu hory, když se mu ona ztrácí v mracích a dešti.
A když potkáš pocestný, řeknou ti, je šedá a má jednu stranu šikmější.
A druhý ti řekne, kvetou na ní barevné stromy a létaj na ní kondoři... A tisíckrát jinak, by ti to řekli,
a ty jen zakroutíš hlavou a řekneš nocí, je temně krásná.
Jářek píše:honzam píše:Jářek píše:Jako i tu nevinnost duše.
A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?
Jo.
Trini píše:Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...
Svým způsobem ano, je to totalita.
Hora v údolí a k ní mnoho cest ze všech stran - úhlů v kruhu.
Rozmanitá krajina... A jedna hora. To je totalita dannosti, vykoupena různorodostí,
že si i na těch cestách může poutník představovat, jaká asi ta hora je, její opar, vrcholek.
Takže si poutník nese svou představu hory, když se mu ona ztrácí v mracích a dešti.
A když potkáš pocestný, řeknou ti, je šedá a má jednu stranu šikmější.
A druhý ti řekne, kvetou na ní barevné stromy a létaj na ní kondoři... A tisíckrát jinak, by ti to řekli,
a ty jen zakroutíš hlavou a řekneš nocí, je temně krásná.
Té totalitě se nemusíš podřizovat a stát frontu na Everest, protože je nejvyšší.Jako i tu nevinnost duše.A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?Jo.Jsou i jiné krásnější hory, kde je ta odvaha potřeba. Nejobdivovanější je pyramida K2.
https://en.wikipedia.org/wiki/Angel_Sar
Angel Sar also known as Angelus or Angel Peak (Urdu: اینجل سر) is a 6,802-metre (22,316 ft) high mountain in the Baltoro Muztagh range of Gilgit–Baltistan, Pakistan. The peak is on the southwest ridge of K2, the second highest mountain on Earth. The mountain was first climbed on 9 August 1984 by Michel Afanassieff and Claude Stucki.[2]
Sněhobílý Angel Sar je na fotce vlevo.
honzam píše:Trini píše:Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...
Jestli je to správně, ví Bůh. To rebelství potřebné k odevzdání duše Ďáblu z Pedrita cítím. Rozhodně se nenechá válcovat zažitými stereotypy.
Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 4 návštevníků