Můžete si vždy vybrat

[honzam]

Jako i tu nevinnost duše.

A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?

[Jářek]

Jediná možná duchovní cesta a cíl je otroctví. Dvě cesty už jsou svoboda.

Ne dvě ale miliardy, kolik je lidí, tolik je cest. A jeden je Řím.

Jeden Řím je otroctví.

Svým způsobem ano, je to totalita.

Hora v údolí a k ní mnoho cest ze všech stran - úhlů v kruhu.
Rozmanitá krajina... A jedna hora. To je totalita dannosti, vykoupena různorodostí,
že si i na těch cestách může poutník představovat, jaká asi ta hora je, její opar, vrcholek.
Takže si poutník nese svou představu hory, když se mu ona ztrácí v mracích a dešti.
A když potkáš pocestný, řeknou ti, je šedá a má jednu stranu šikmější.
A druhý ti řekne, kvetou na ní barevné stromy a létaj na ní kondoři... A tisíckrát jinak, by ti to řekli,
a ty jen zakroutíš hlavou a řekneš nocí, je temně krásná.

[Jářek]

Jako i tu nevinnost duše.

A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?

Jo.

[Eva Nada]

Jako i tu nevinnost duše.

A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?

Jo.

No tak vidíš.

[Jářek]

Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.

Čoveče a to jako proč? Sis to předevzdal už v mládí.
Já vím, asi je to daleko pohodlnější být pořád nedospělé dítě, no ale já bych teda takového chlapa, ha ha ha, nechtěla ani omylem. To ať si je pořád u maminky, u prsu a dudlá si ten cecík, ne?

Fak t to nechápu.

Ty sis nikdy v trucu neřekla že nikdy nebudeš jako dospělí?

Tedy ti, co ví, kterak je vše správně?

Já žádnej cecík nedudlám, ale pořád tu pýchu dospěláctví - my víme - vidím.
Jako i tu nevinnost duše.
Hábity sebedůležitosti.
A taky s žádnou takovou nafrfněnou na vandr nepojedem. Ruku v ruce.

Je v tom krásně vidět ta sebe-pýcha a vyžadování své představy.. v zapomění na svou prvotnost - dětství.
Jen stále přemalovávat plátno novou chytrostí barev
a to původní plátno už má z boku asi kilometr...

[Jářek]

Klíd, jedno z tisíce jmen velké bohyně je "Pyšná".

[Eva Nada]

Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.

Ty sis nikdy v trucu neřekla že nikdy nebudeš jako dospělí?

Tedy ti, co ví, kterak je vše správně?

Já žádnej cecík nedudlám, ale pořád tu pýchu dospěláctví - my víme - vidím.
Jako i tu nevinnost duše.
Hábity sebedůležitosti.
A taky s žádnou takovou nafrfněnou na vandr nepojedem. Ruku v ruce.

Neřekla.
Ale vnímala jsem a chtěla, abych se nikdy nechovala, v tom patologickém směru, nebyla podobná matce nebo otci, kteří žili, jak uměli a já jako tehdy bezmocné dítě a potom mladá slečna v tom byla nucena žít. a nemohla jsem s tím nic udělat a věř mi, že to nebylo lehké.
Ale nikdy bych neřekla, že nechci být dospělá, to je podle mě úplně nezdravé smýšlení, které ve mě evokuje myšlenku, přání: chci být stále tím malým dítětem, které za nic nenese svou zodpovědnost, jen se veze. (Když si přáli mít mé potomky, pak jsem je měl atd., co jsi psal).
Dál to raději nebudu rozvádět.

Pýcha dospěláctví, to je využívání své moci vůči tzv. nedospělým v rámci převahy. nemá to nic společného s převzetím své právě dozrálé role - převzetí otěže do svých vlastních rukou, za svůj život, své chování, patnerství, otcovství. Honzam to pěkně nazval statečnost duše a odvahou duše převzít roli, která mu právě náleží.

Včera jsem náhodou zaslechla v Tv v Genu, věnovaném Hapkovi, jeho vyjádření a podle mě to byl pan textař, zpěvák, hudebník...., že by rád, aby mu ten okamžik, který právě žije , vydržel co nejdéle. Ne ve smyslu že by v padesáti sedmi chtěl, aby žil život, který vedl ve třiceti, ale aby žil právě ten život, který žije nyní, v padesáti sedmi. To mě docela dostalo. Žil, tvořil okamžikem. A dokázal si právě ten okamžiky - okamžiky - bytostně a náležitě prožít, ať už to byla jízda na motorce, jeho celoživotní vášeň, tak náhlé vzplanutí a vzejmutí duše v tvorbě textu a hudby nové písně, ke kterémuž docházelo převážně v noci, když měl prostor pro sebevyjádření své duše .... Ničeho nikdy nelitoval, měl více žen, přítelkyň, dětí z různých partnerství, kteří, podle jeho sov spolu všichni dobře vycházeli a tak nějak si nedovedu představit, že by řekl, že si přísahal v dětství, že bude stále dítětem.

Tvůj postoj, a to mi promiň, je postoj nedospělého jedince, který nechce - z různého důvodu - dospět, být za svůj život zodpovědný, nést následky za svá rozhodnutí, i když na to má už dávno svůj věk.
A tak nikdy nezúročí to, co měl šanci se v tomto životě naučit, pochopit a stát se moudrým kmetem

[Jářek]

Asi by to líp znělo "Hrdá", ale to je dalším z těch jmen.

Holt Mahamája.

[Jářek]

Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.

Ty sis nikdy v trucu neřekla že nikdy nebudeš jako dospělí?

Tedy ti, co ví, kterak je vše správně?

Já žádnej cecík nedudlám, ale pořád tu pýchu dospěláctví - my víme - vidím.
Jako i tu nevinnost duše.
Hábity sebedůležitosti.
A taky s žádnou takovou nafrfněnou na vandr nepojedem. Ruku v ruce.

Neřekla.
Ale vnímala jsem a chtěla, abych se nikdy nechovala, v tom patologickém směru, své matce nebo otci, kteří žili, jak uměli a mě, já jako tehdy bezmocné dítě a potom ladá slečna v tom byla nucena žít. a nemohla jsem s tím nic udělat a věř mi, že to nebylo lehké.
Ale nikdy bych neřekla, že nechci být dospělá, to je podle mě úplně nezdravé smýšlení, které ve mě evokuje myšlenku, přání: chci být stále tím malým dítětem, které za nic nenese svou zodpovědnost, jen se veze. (Když si přáli mít mé potomky, pak jsem je měl atd., co jsi psal).
Dál to raději nebudu rozvádět.

Pýcha dospěláctví, to je využívání své moci vůči tzv. edospělý,m v rámci převahy. neá to nic společného s převzetím své právě dozrálé role - převzetí otěže do svých vlastních rukou, za svůj život, své chování, patnerství, otcovství. Honzam to pěkně nazval statečnost duše a odvahou duše převzít roli, která mu právě náleží.

Včera jsem náhodou zaslechla v Tv v Genu, věnovaném Hapkovi, jeho vyjádření a podle mě to byl pan testař, zpěvák, hudebník...., že by rád, aby mu ten okamžik, který právě žije , vydržel co nejdéle. Ne ve smyslu že vy padesáti sedmi chtěl, aby se žil život, který vedl ve třiceti, ale aby žil právě ten život, který žije nyní, v padesáti sedmi. To mě docela dostalo. Žil, tvořil okamžikem. A dokázal si právě ten okamžiky - okamžiky - bytostně a náležitě prožít, ať už to byla jízda na motorce, jeho celoživotní vášeň, tak náhlé vzplanutí a vzejmutí duše v tvrbě textu ahudby nové písně, ke kterémuž docházelo převážně v noci, když měl prostor pro sebevyjádření své duše .... Ničeho nikdy nelitoval, měl více žen, pžítelkyň, dětí z různých partnerství, kteří, podle jeho sov spolu všichni dobře vycházeli a tak nějak sinedovedu představit, že by řekl, že si přísahal v dětství, že bude stále dítětem.

Tvůj postoj, a to mi promiň, je postoj nedospělého jedince,který nechce - z různého důvodu - dospět, být za svůj život zodpovědný, nést ńásledky za svá rozhodnutí, i když na to má už dávno svůj věk.
A tak nikdy nezúrčí to, co měl šanci se v tomto životě naučit, pochopit a stát se moudrým kmetem

Mě jsou některé tvé postoje taky cizí. Takže v pohodě. Nepředěláme se. Leda to můžeme pochopit, bez sliny nechuti.

[Eva Nada]

Nebuj, znechucení v tom není, jen vyjádření nepochopení.

[Eva Nada]

Jj, pyšná princezna, to jsem já

Ale byla šťastná bez svého skutečného prince? Miroslava?

Nebyla A co ji to stálo vnitřní "potřeby" změny hodnot

[Jářek]

Dycky vyrojíš fůru vysvětlení, když už tě něco šlehne, proč to druhý vidí nesprávně, kdežto ty správně. Než by sis to napřed nechala vysvětlit. A dokresluješ si to.

Ale nikdy bych neřekla, že nechci být dospělá, to je podle mě úplně nezdravé smýšlení, které ve mě evokuje myšlenku, přání: chci být stále tím malým dítětem, které za nic nenese svou zodpovědnost, jen se veze. (Když si přáli mít mé potomky, pak jsem je měl atd., co jsi psal).
Dál to raději nebudu rozvádět.

To já jsem neřek, že nikdy nechci být dospělý, jen že nechci být jako někteří dospělí, některé móresy... Vidíš ten rozdíl?
Je v tom to zapomenutí na své čisté já, i když ještě původně v nerozkvětu rozumu. To je právě to, že v opomění toho ryzího vjemu, se rozum a cit nevyvíjí souladně.
Myslíš že by vládci světa, kdyby nezapoměli, na sebe mířili raketami?

Pokud ti to nevyplynulo z toho, co jsem k tomu kdy psal, tak ti to teda říkám neobrazně jasně.

Pyšná princezno!

[Trini]

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/led-zeppelin/stairway-to-heaven-4065

Stairway to Heaven

...

Máš-li rušno v živém plotu,
nelekej se
Je to jen jarní úklid Královny máje
Ano, jsou dvě cesty, kterými můžeš jít,
ale nakonec
Je stále čas změnit směr tvé cesty
A to mě udivuje

V hlavě ti hučí a nezmizí to,
pokud si neuvědomíš
Že pištec tě volá, aby ses k němu přidal
Milá dívko, slyšíš vítr vát?
A věděla jsi,
že tvá cesta leží na šeptajícím větru?

A jak scházíme dolů po cestě
Naše stíny převyšují naše duše
Tam kráčí dívka, kterou všichni známe
Září bílým světlem a chce nám ukázat
Jak se stále všechno mění ve zlato
A když se zaposloucháš
Nakonec melodie k tobě doletí
Když všichni budeme držet pospolu
Tak budeme jak skála a nepohneme se

A ona si kupuje cestu do nebe


To jo ale toto jedině v originále.

Taky jsem pro original. Připadá mi trochu podivné nechat zpívat malé děti balady (v mém mládí jsme tomu říkali ploužáky) z Hard Rocku. Je to nejslavnější song známé britské skupiny Led Zeppelin (1968 - 1980).

[Trini]

Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.

Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...

Nisargadattovi jeho učitel řekl, že je jedno kolik má let a kolik bude mít let, že je pořád dítě....

Není dítě jako dítě. Já jsem se nikdy jako dítě necítila, už od mala jsem měla pocit, že nesu za všechno zodpovědnost. Ale nic se nezměnilo na tom, že se cítím být bezčasá...

[Trini]

Mě jsou některé tvé postoje taky cizí. Takže v pohodě. Nepředěláme se. Leda to můžeme pochopit, bez sliny nechuti.

O tom je toto vlákno:

Ještě přidám takovou malou, ale velmi mocnou nadstavbu:

Když máme volbu, zda mít pravdu a nebo být laskaví, vždy si vyberme být laskaví.

Buďme laskaví a vzdejme se naší potřeby (resp. potřeby našeho ega) mít pravdu.

[honzam]

Jeden Řím je otroctví.

Svým způsobem ano, je to totalita.

Hora v údolí a k ní mnoho cest ze všech stran - úhlů v kruhu.
Rozmanitá krajina... A jedna hora. To je totalita dannosti, vykoupena různorodostí,
že si i na těch cestách může poutník představovat, jaká asi ta hora je, její opar, vrcholek.
Takže si poutník nese svou představu hory, když se mu ona ztrácí v mracích a dešti.
A když potkáš pocestný, řeknou ti, je šedá a má jednu stranu šikmější.
A druhý ti řekne, kvetou na ní barevné stromy a létaj na ní kondoři... A tisíckrát jinak, by ti to řekli,
a ty jen zakroutíš hlavou a řekneš nocí, je temně krásná.

Té totalitě se nemusíš podřizovat a stát frontu na Everest, protože je nejvyšší.

Jako i tu nevinnost duše.

A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?

Jo.

Jsou i jiné krásnější hory, kde je ta odvaha potřeba. Nejobdivovanější je pyramida K2.

https://en.wikipedia.org/wiki/Angel_Sar

Angel Sar also known as Angelus or Angel Peak (Urdu: اینجل سر) is a 6,802-metre (22,316 ft) high mountain in the Baltoro Muztagh range of Gilgit–Baltistan, Pakistan. The peak is on the southwest ridge of K2, the second highest mountain on Earth. The mountain was first climbed on 9 August 1984 by Michel Afanassieff and Claude Stucki.[2]



Sněhobílý Angel Sar je na fotce vlevo.

[honzam]

Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...

Jestli je to správně, ví Bůh. To rebelství potřebné k odevzdání duše Ďáblu z Pedrita cítím. Rozhodně se nenechá válcovat zažitými stereotypy.

[Paradoxy]

No teda, tady se rozjely diskuze o dětech nedětech Cesty k hoře jsou určitě každá jiná. Jenomže je těžké rozlišit, kdy lidé mluví o tom, že se na horu vyškrábali a kdy o svých představách, že se na horu vyškrábali. No a pak je tu moment, kdy je docela možné, že žádná hora neexistuje, že je to jen nějaký příměr k tomu, že je člověk nejdřív oslem, pak lvem a nakonec se z něj stane to dítě. Kdy zjistí, že na cestě potkával jenom své odrazy v zrcadle a stane se zase sám sebou.

[Jářek]

Svým způsobem ano, je to totalita.

Hora v údolí a k ní mnoho cest ze všech stran - úhlů v kruhu.
Rozmanitá krajina... A jedna hora. To je totalita dannosti, vykoupena různorodostí,
že si i na těch cestách může poutník představovat, jaká asi ta hora je, její opar, vrcholek.
Takže si poutník nese svou představu hory, když se mu ona ztrácí v mracích a dešti.
A když potkáš pocestný, řeknou ti, je šedá a má jednu stranu šikmější.
A druhý ti řekne, kvetou na ní barevné stromy a létaj na ní kondoři... A tisíckrát jinak, by ti to řekli,
a ty jen zakroutíš hlavou a řekneš nocí, je temně krásná.

Té totalitě se nemusíš podřizovat a stát frontu na Everest, protože je nejvyšší.

Jako i tu nevinnost duše.

A odvahu a láskyplnou statečnost duše vidíš?

Jo.

Jsou i jiné krásnější hory, kde je ta odvaha potřeba. Nejobdivovanější je pyramida K2.

https://en.wikipedia.org/wiki/Angel_Sar

Angel Sar also known as Angelus or Angel Peak (Urdu: اینجل سر) is a 6,802-metre (22,316 ft) high mountain in the Baltoro Muztagh range of Gilgit–Baltistan, Pakistan. The peak is on the southwest ridge of K2, the second highest mountain on Earth. The mountain was first climbed on 9 August 1984 by Michel Afanassieff and Claude Stucki.[2]



Sněhobílý Angel Sar je na fotce vlevo.

Bylo to podobenství

Ono je těch "hor" tolik, kolik je vnímajících. Tou "totalitou" je to až globálně vzato. Od tud i svoboda je nekompromisní zákon...

[Jářek]

Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...

Jestli je to správně, ví Bůh. To rebelství potřebné k odevzdání duše Ďáblu z Pedrita cítím. Rozhodně se nenechá válcovat zažitými stereotypy.

To záleží, co ten ďábel pro tebe přesně je. Ty ten "ďáblismus" bereš jinak než biblicky, a já se v tom moc neorientuju.
No já ho biblicky taky neberu. A nebojím se ho.. ani nepodceňuju. Je to silný egregor.