Jana píše:miroslav píše:Jana píše:
Je nádherné uvědomění, kdo jsi, čím tohle všechno, co jsem, je.
Ty to opravdu nechápeš jak zásadní je postoj který píšeš výše
a postojem
"Je nádherné uvědomění, čím tohle všechno je." :what:
To není žádný postoj, to je uvědomění dokonalosti téhle Boží přítomnosti.

To, co popisuješ je uvědoměním iluzorní blažené vlastní dokonalosti, naplněné ego -
"čím tohle všechno, co jsem, je" (Ach....)
Pan Tomáš říkával: "Přivlastnit si to je jako nůž vzažený do krku"
Ty jsi po tom pokušení evidentně skočila jako slepice po flusu.
To je cesta těch, kteří hledají nebe, blaženost a ne Pravdu která jim všechno vezme a nakonec je "zabije", musí "zemřít" a ne se nafouknout do nekonečna.
Zapomenout sebe.
Proto pro začátečníky je bezpečnější začínat s představou Bůh je vším a ne já jsem vším (tedy že jsem vlastně Já, no né?).
Otázka "Kdo jsem já" by měla směřovat k poznání, že žádné moje já není a ne že já jsem vším, jako se to nejspíš stalo tobě.
A z tvých prohlášení, jako je to výše uvedené čouhá to přivlastnění jako sláma z bot.
Duchovní zkušenost je rozcestí - jedna cesta vede k Pravdě, druhá do nebe a z nebe rovnou do pekla - jak je to pěkně popsáno v těch šesti říších.
Takže jestli má být poradna službou probouzejícím se, tak na tohle rozcestí je potřeba je obzvláště důrazně upozorňovat, aby nedopadli jako ty.
