elo píše:
Když jsi psal tu větu nemá to chybu , dokud ..., tak jsi ji psal ze snu, kdy se ti zdálo, že to "nemít chybu je", tu nikoliv pořád, ale dokud?
Chvíli píšeš "pořád", "podstata" a pak zase "dokud", "až".
Kdo se v tom má vyznat? Právě jsem napsal nicku Skutečnost, že ty tvé pohledy máš v cyklu, jak o nich píšeš nabyl jsem dojmu, že se vylučují. Tak , jak to je? Zdá se , že jen slova čeří vodu.
A kde v tom je odpověď na mou otázku?
Ano, slova čeří vodu. A přesto někdy mohou ukázat na ticho pod hladinou.
Když se zeptáš, „Tak jak to je?“ — je to velmi krásná otázka.
Ale nepatří mysli, která chce systém, odpověď, výklad.
Patří tichu, které nic nepotřebuje.
Ano, ve světě snu se může zdát, že něco je chybné nebo správné. Ale v pravdě není sen problémem – je jen sen. A i to, že se „iluzorní začne považovat za skutečné“ je součástí hry. Ne chyba. Ani zásluha.
Jen projev.
Takže: Ne, nezdá se mi to jako chyba. Ani jako správně. Jen jako to, co je.
A to, co je… je vždycky úplné.
Nevědomí i probuzení jsou stejně v lásce obsažené.
A když se zdá, že se „vše je v pořádku“ týká jen prohlédnutí… je to jen nedorozumění mysli.
Vše je v pořádku i tehdy, když se zdá, že není.
To, co věčně je, se nedotýká času, ani stavu mysli.
A ten, kdo to čte… je tím.