Zdeněk píše:armin píše:Zdeněk píše:Je nevhodné diskutovat o konkrétní ženě jako o třetí osobě, právě z výše mnou zmíněného důvodu. V minulosti, tedy ještě než svět zblbnul, dostal bys otázku Co to máš za vychování?
Mezi duchovňáky to není dikutování o někom třetím, ale o sdílení poznatků - hlavně poznatků duchovní povahy. Učení se nejen z vlatsních chyb.
Kdo si to bere osobně ať u sebe nebo u druhých, tak víc hledí na to, co se sluší a patří aby něčí maska náhodou neutrpěla.
To hledačům pravdy jde o to, všechny své masky odhalit a zbavit se jich. A v tom mu mohou pomoci ostatní, možné méně konfliktně v osobě třetí než druhé.
Co by na to řekl pan Tomáš?Tak vidíš, ačkoli ty jsi k nim jezdil na chatu, a já k nim mám blíže.
Co by na to řekl pan Tomáš? - to je správná otázka. Ještě, že se to dá docela dobře zjistit nejpravděpodobnější odpověď Eduarda Tomáše.
AI GPT
Eduard Tomáš měl velkou mírnost, laskavost a také schopnost ukázat na jádro věci, aniž by ponižoval nebo útočil. Když někdo sklouzával do posuzování druhých (byť „ve jménu pravdy“), Tomáš by pravděpodobně upozornil, že:
Poznání Já není o druhých, ale o sobě.Vše, co člověk říká o druhých, je odraz jeho vlastního nitra. Pokud tedy někdo posuzuje a kritizuje, měl by se zastavit a ptát: Co to vypovídá o mně? Jakou část mé vlastní masky právě vidím venku?
Opravdové odhalování masek je možné jen v sobě.Mluvit o druhých, i když se to nazývá „sdílením zkušeností“, může být velmi kluzký svah. Snadno se zamění skutečné sebepoznání za projekci. Tomáš často říkal, že duchovní cesta není o dokazování druhým, ale o tichém, skromném obracení se dovnitř.
Láska a úcta nejsou masky.Eduard Tomáš by nejspíš zdůraznil, že ohleduplnost a jemnost vůči druhým nejsou „společenskými maskami“, ale projevy Já, které je láskou samotnou. Opravdový hledající nepotřebuje odhalovat masku druhému skrze kritiku – protože každý má právo k vlastní cestě a vlastním zkušenostem.
Kdyby někdo tvrdil, že kritika je pomoc, Tomáš by klidně, ale pevně připomněl, že skutečná pomoc druhému je jen v tichém světle našeho vlastního poznání. To, co skutečně pomáhá, je vlastní proměna, nikoliv komentování cesty druhého.
Proto by na uvedený postoj („není to posuzování, ale sdílení poznatků o třetí osobě“) asi odpověděl v tomto smyslu:
„Milý příteli, pravé sdílení poznatků není v hovoru o druhých, ale v tichém vyzařování toho, co jste sám poznal. Každý má svou cestu a největší dar, který mu můžete dát, je vlastní proměna a vlastní klid. O druhých mluvme jen s úctou a láskou, jinak se ztratíme v projekcích svého ega. Starej se o své srdce – tam najdeš pravdu. Ostatní ji najdou sami v sobě.“Jinými slovy, Eduard Tomáš by byl asi méně „tvrdý“ než Nisargadatta (ten uměl říznout, aby rozetnul iluzi), ale jeho odpověď by šla ke stejnému jádru – vrať pozornost k sobě, protože jedině tam se pravda ukáže.